topáž

31. července 2016 v 13:00 | Bařena.
jsem blogově neaktivní, vim to
zato na sociálních sitích už by mi měl dát minimálne Zuckerberg jednou pro vždy ban, zablokovat můj účet, zakázat mi anonymní okna a sledování cizích/i necizích lidí. mně to prostě nedělá dobře!
skončila skupina Veterináři 2016 a místo toho byla založena skupina nová - Vet friends. je to smutný, co
zapsali mě do komory veterinárních lékařů, přidělili mi číslo a napsali dopis s výhružkou, že pokud nezaplatim "příspěvek" 3850 Kč, nemůžu vykonávat veterinární činnost. ale jistě.
trochu naivně jsem si myslela, že jakmile skončí ta posraná škola, bude najednou všechno sluníčkový. a hádejte co? no neni žejo. je to stejně posraný jako to bylo doteď. krevety Báro kurvauž.
poslední tři měsíce školy jsem žila tak hroznej party život, že bylo uplně jasný, že se z toho jednou musim zhroutit. no.. zhroutila jsem se přesně v den, kdy tenhle superskvělej partyživot skončil. po promoci!
promoce byla můj hnací motor poslední dva roky, fakt. řikala sem si, že když nic, tak ty uřvaný báby a matky budou trochu satisfakce za roky potu a pláče a odříkání. no.. tak velký to nebylo, jenom jsem tam všichni málem chcípli v těch příšernejch huňatejch talárech a čepicích a petstoosmdesáti stupních v kocovině. já teda díky svojí skvělý rodině, ze který ten pocit sounáležitosti jen čiší!, jsem musela ještě ve 4 odpoledne v podpatcích a šatech makat na Brno hlavní nádraží, odkud jsem jela do Pardubice hlavní nádraží, kde mě vyzvedl inženýr Vopatřil a odvezl mě na večeři, protože rodinnýho oběda v Brně se díky svojí olbřímý ješitnosti rozhodně zúčastnit nemohl! hroznej den, vopravdu.

z toho, že bydlim nadále u našich se chci zabít evrydej. denně přijdu na dva až tři nový druhy sebevraždy, který by byly ale stejně mnohem příjemnější než to spolužití tady. mym favoritem je aktuálně nůž v ledvině v kombinaci s podpalem a brokovnicí namířenou na pravej kotník.
můj votec si z telefonu vymazal moje telefonní číslo a úspěšně ignoruje moji existenci už víc než tři tejdny. je to trošku znepokojující, ale snažim se to vypoukrovat jak jen to jde. výhodou je, že se mě konečně v mejch almost 26 letech nikdo třikrát až pětkrát denně neptá co jsem měla k obědu, snídani, večeři, jestli jim guláš a co budeme zítra vařit (na to jsem obzvlášť alergická).
Blanka, toho času 73 let, si díky bolševníku způsobila popáleniny obou rukou třetího stupně, na levý má podle mě dokonce příškvar! ale domácích prací se nevzdá. na příškvar namaže centimetrovou vrstvu korťákovýho krému, přetáhne přes to podkolenky (vážně) a jde třeba kopat brambory (jako teď) nebo trhat švestky ze žebříku (jako ráno) nebo jde krmit senem našich 158 činčil (denně dvakrát). žehlit ovšem nemůže, takže mi prádlo za celej tejden nechala na sobotní večer, no tak jistěže, co já bychtady taky jinýho dělala. ...ale mám docela tušení, že jí ty ruce každym dnem upadnou. a víte co? pak bude teprve pokoj.

s A. už jsme se docela domluvily, že jsme tak skvělý, že ani jednu z nás žádnej muž nemůže nikdy zvládnout. ne snad ani, že bysme měly sebevědomí do nebes, ale prostě je to tak. jono, zní to trochu jako Vladimírovo legendární mělnění lásky, ale je to daleko závažnější. jak by řekl můj bratr: Dobrý kola, ale nikdo na nich nejezdí. rozumějte, na nezávaznej seks neni nikdo zvědavej, jednak je to podle mě totální bullshit, protože nikdy to neni nezávazný pro voba zúčastněný stejně a pak je to samozřejmě průser a za druhý už na todle asi nemám úplně věk. ale zas asi nemám ani věk na jistoty a prosperitu. chci se zabít.

chodim do práce evrydej, ještě jsem stále ve fázi, kdy jsou 4 odpoledne a mně se ani nechce jít domu. povíme si za rok (za půl?)

zapalte mě prosim
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.