žiju brno

21. dubna 2016 v 18:12 | Bařena.
kdybych tušila co se spustí po absolvování státnice z kočkopsa, založila bych si na to stavební spoření nebo tak něco. jo, zase se sem chystám napsat o tom, jakej vedu partyživot... kill me kamenem do hlavy
až mi příště nabídnou v bance kontokorent (a voni to udělaj!), protože viděj, že obrat na mym zazevlenym studentskym účtu je každej měsíc ubohejch 7k, který přijdou a zase zmizej rychlostí blesku, přijmu to. fakt. nic jinýho už mi nezbejvá.. no vlastně ještě přestat pít, ale to asi v přístích třech měsících ještě nezvládnu.

ale mám velký důvody k oslavám (přirozeně)! tahle státnice byla zaručeně nejhorší peklo mýho dosavadního veterinárního života. každodenní studium povětšinou zbytečnejch věcí, stahování nesmyslnejch anglickejch studií na kdeco (co kdyby se na to zeptala komise!), pilování mluvenýho projevu (někdy se zkuste měsíc v kuse učit a pak jít prezentovat před lidi - úroveň mýho mluvenýho slova asi jako homo erectus), vypisování banálních věcí jako sepse, horečka, anémie po 4296., stohy pejprů, desítky zvýrazňovačů, litry koly, kafe, kartony cigaret, umaštěný vlasy a propocený triko, ve kterym žijete pět dní v kuse, protože prostě NENI ČAS SE JÍT PŘEVLÍCT.
jo, trochu sem to vyhajpila, ale v podstatě to bylo vážně peklo na zemi.
noa pak to peklo skončilo, podali mi index a od tý chvíle ta party prakticky ještě neskončila...

nechce se mi z Brna. zrovna dneska jsem si říkala, že z těch šesti let jsem tak tři a půl hrotila školu tak, že si vlastně vůbec nepamatuju, co jsem dělala mezitim! ve čtvrťáku jsem se dala dohromady s V. a obětovala dva roky života cestám do KV a zpět. živořila ve vojenskym prostoru, chodila na posed, venčila psy a bála se, že mi cikánská rodina Rambousků vykopne dveře a zapíchnou mě ve spánku. taky jsem asi rok naivně věřila, že práce u krav je fakt přesně to pravý vořechový pro mě, holku z vesnice, žejo. no taky vomyl.. klasika. ale zas mám docela širokej terapeutickej záběr, když už nic (haha). půlku páťáku jsem byla zhroucená z toho, že muž mýho života má ženu svýho života, kterou ale nejsem já (to je dycky na hovno žejo) a když už i tenhle svrab skončil, je tady šesťák a já vám řeknu, to je teprve pohoda!
no takže z tohohle plyne, že bych potřebovala ještě tak dva roky tohohle brněnskýho modu, protože až fakt teď žiju Brno. smutný
místo toho se zřejmě za dva měsíce sbalim a potáhnu svůj kufírek a psa zpět do přelouče, kde už na mě čeká můj dr s otevřenou náručí. budu tam dnem nocí v ordinaci za strašně malý prachy, ale nadšená, že mám aspoň práci, na kterou jsem šest let dřela. jupíjej.

chtěla jsem to tady zakončit trochu optimisticky, ale spíš se to nepovede.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blablu Blablu | 5. května 2016 v 3:26 | Reagovat

Draha, Barboro! Kdy bude dalsi clanek?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.