Srpen 2014

VFU voda 2014

21. srpna 2014 v 23:37 | Bařena. |  radosti všedního života
už jsem si začínala myslet, že čas kdy jsem trávila léto na fesťácích, party a grilovačkách je ten tam. letos jsem totiž víc než co jinýho trapně chodila do háku, okopávala doma brambory, vybírala ideální ledničku, správnej odstín plovoucí podlahy a tak vůbec ty typický bydlenovský věci, znáte to. dokonce jsem si za poslední dva měsíce nekoupila ani nic na sebe! a z toho mám skoro horečku. takže jsem dost uvítala tradiční veterinární plán uspořádat vodu, tentokrát sice bez mýho oblíbenýho háčka, ale couž no!

naplánovaná byla vskutku exotická zahraniční výprava, vedle k čobolákům za humna, ale tohle zahraničí se taky počítá! takže sbalila jsem si svůj letitej, cigárama propálenej, tělesnejma tekutinama potřísněnej, dědeček spacák (na obhajobu těch tekutin, používaj ho i mý rozháraný bráchové, takže původ si domyslete!), maskáčovou karimatku, kterou mi milostivě zapůjčila AČR, ešus nemám, takže jsem se musela spolehnout na trenčanský párky v konzervě a pár tradičních májek a vyrazili jsme! už od začátku bylo bohužel dost jasný, že takový azuro jako bylo na Sázavě před dvěma lety, nebo na Ohři loni, se fakt konat nebude, ale pořád jsem doufala, že pláštěnka, ve který vypadám (a nejen já) jako kondom, nebude hlavní součástí mýho oděvu na příštích pět dní. BYLA.
já a 3 další zkušení řekoplavci jsme si ZKUŠENĚ půjčili hnedka zkraje raft, protože už v buse N. řvala až na řidiče, že ta řeka je kurva dravá a že tam určitě všichni umřem, že nám lana vod lodi skalpujou vlasy a utrhaj ruce a prostě že to bude celý děsnej masakr až se na tý kánoi někdo udělá. vzali jsme si to teda k srdci a i když ostatní statečně vyrazili na kánoích, my měli mega raft až po strop narvanej věcma, chlastem, invalidou, mokrejma stanama, chlastem, barelama a na závěr tam bylo ještě trochu chlastu. jak by řekl Error, řekla tekla a my díkybohu s ní, protože jinak bysme v tý ďáblově loďce neujeli ani metr! všechny kánoe byly kilometr před náma, ale my se kochali (ne moc pěknou) přírodou, sledovali jsme sojky a mangrovy a počítali kanálový výpustě, který vedly do řeky. jo, bylo jich fakt hodně.
jako song naší výpravy bya oficiálně zvolená slovenská hitovka Horehronie, ale naše posádka měla svojí, lepší - Na kameni kámen! doteď zvládám jenom tři slova a melodii, ale stačilo mi to.
první den nám všem skoro umrzly ruce a nohy, v mokrejch věcech a pláštěnkách jsme se plahočili 30km do kempu, kterýho bylo v plánu dosáhnout. jelikož 99,9% našich všech věcí bylo ani ne 24h po zahájení výletu totálně durch, rozhodli jsme se zainvestovat do pohodlí a koupili jsme si ubytování v dřevěnejch sudech s pryčnama jak z koncentráku. řeknu vám, mně se spalo díky rumu a frnžálici (pálenka z frndy) jak v bavlnce! ne tak může mluvit třeba Š., kterýmu tam první noc střechou natekl asi hektolitr vody a ani trojka pod kůží mu v týhle situaci klid nepřidala. a protože jen do sudu natekl v noci hektorlitr, představte si jak ráno vypadala ta řeka. TA BYLA TEPRVE DRAVÁ! teď byl ten správnej čas našeho raftu, ale znáte to, byli sme posraný až za ušima a jelikož 1. povodňovej stupeň nedovoluje na řeku vyplout ani vostřílenejm vodákům (i když Hoho zas vykřikoval jak na to jdeme:)) natož nám, zůstali jsme v kempu a vymejšleli náhradní program. během vymejšlení padl asi litr rumu, slivovice a medoviny, takže není divu, že plán dopadl jak dopadl! jeli jsme do akvaparku, jo, fakt. a proč? no protože sme modelky a bez teplý vody dýl než dva dny nevydržíme, takže sme se jeli okúpat do bazénku.
samozřejmě sme se nikam neponáhlali, jelikož sme na dovolenke, takže osobák do Zvolene jsme téměř dobíhali! šťastně jsme se dopravili, sedli do salaše a poručili si halušky s brynzou a pivase, no češi jak poleno, představte si sami.
osobně upřednostňuju nadále halušky z pytlíku z pennymarketu, který doma smíchám s tim co najdu v lednici a nikdy mě ještě nezklamaly, takže i po návštěvě Slovenska si budu udržovat to správný peklo na talíři. halušky ze salaše 5/10 (!!!)

samozřejmě, že po náloži halušek, beraniny a kdovíčeho se už nikomu nikam nechtělo, zvlášť ne v dešti a zvlášť ne do bazénu. ale protože vrstva špíny už přesahovala kritickou mez (jak je známo, špína do 3cm hřeje a nad 3 vopadává), vykopali jsme se ze salaše a díky hromadnýmu vstupnými sme si všichni do jednoho dopřáli sprchu za 7 EUR aka 3h v bazénku s tobogánem, vířivkou, termálnim bazénkem a dalšíma pičičinkama. ze svejch vodních zážitků bych vypíchla hlavně to, že šňůrka u plavek je k tomu, aby si jí lidi zavázali a ne aby na to srali a pak plavky honili po dně bazénu, zatim co se téměř topí a lokaj chlorovku.

jak je u vodáckých článků zvykem, tohle je první díl našeho putování, sáhodlouhý cancy stejně nikoho nebaví.