Červenec 2014

opálený kraťáky

18. července 2014 v 9:59 | Bařena. |  radosti všedního života
skončila jsem 4. ročník školy, dva zbejvaj, strašně to utíká! jsem v neustálý panický hrůze, že se fakt nestíhám naučit TO všechno, co pak musí paní veterinářka umět. ale snažim se! nedávno jsem v práci hromadně nabízela kastraci kocourů, dvě žencký by mi svý chudáky i svěřily, a to považuju za úspěch.
s létem přichází i neustálá NULA na mym debetnim účtu, jsem na ní v tomhle čase dost zvyklá, ale stejně, znáte to.. boty z loňska prošlapaný, šatů mám ve skříni jen 12 a nový povlečení z ikea bych taky vocenila. místo toho jsem minulej tejden málem podlehla a šla se s bratrem opít na místní fotbalový hřiště na oslavu Dne dětí (jo, trochu pozdě) a přivítání prázdnin. Zabránilo tomu jen to, že jsem po cestě z nádraží (čti: jela jsem se načít vajnem už odpoledne, aby to mělo grády) chytla takovej slejvák, že ani nemělo smysl pak někam pokračovat. a myslim, že jsem udělala dobře, figurovat ve valskejch historkách z hřiště je fakt pecička.

s létem ale přichází nejen neustálá nula na účtě, ale již sedmé léto i má bezvadná brigáda v třídící firmě. nepřestaně mě nikdy fasinovat jaký existence jsou schopny se tam dobrovolně přihásit. pokud se někdy dopracuju k tomu, abych někde 8h denně seděla s cigárama, redbullem a dementnim výrazem v obličeji a můj výdělek činil jen 350Kč, vysvětlete mi prosimvás, že to pro mě fakt neni. Já bych to nejradši pro některý jedince solidárně udělala, ale asi by se zhroutili.
rozhodla jsem se ale udělat něco i pro svý zanedbaný zdraví, který je dycky po zkouškovym dost zhuntovaný! a vytáhla jsem na cesty do práce z kůlny mámino starý kolo. když jsem zjistila, že osma na přednim a téměř devítka na zadnim už to fakt nerozchoděj a že z tý rzi co kolo pokrývá v souvislý centimetrový vrstvě na mě tetanus přímo volá "pojď ke mně!", vzdala jsem to a jela radši zase vlakem. ale osud chtěl abych letošní léto měla kvadricepsy jako bejk, takže jsem vyžebrala od mámy její novější kolo, který pouze nebrzdí a nemá blatníky, jinak je úplně jak ze žurnálu! shodou dobrejch okolností bylo téma měsíce v lidlu právě cyklo, takže jsem nutně potřebovala vše co nabídka zkušeným jezdcům nabízela! a protože umim do věci zápalit nejen sebe ale i ostatní, donutila jsem bratra aby nad tim vehiklem strávil půl odpoledne a dal ho dokupy. takže? takže každý ráno v 5:30 nasadim helmu, natáhnu cyklokraťáky s megaobřívložkou v rozkroku, natáhnu prošoupaný rukavice a vyrážim - pozor - 6km do práce!

po lehčí pauze jsem opět sbalila batůžek a vyrazila na západ za mužem. ledva jsem nasedla do vlaku, připotácely se podivný existence s nafukovací kytárkou a v tričkách metalovejch kapel - ano, cesty z fesťáku jsou dycky výživný, zvlášť, když vy z toho fesťáku nejedete.
a tady už si jedu svoji západní klasiku - ráno venčim čokly u kravína, odpoledne u rybníka a večer u cigošů na zahradě. ve volnejch chvílích se převleču kompletně do khaki a vysedávám s knihou a dalekohledem na posedu a číhám na srnce (pozor - já nejsem střelec nýbrž pouze pozorovatel a hlásná trouba, která střelce v případě potřeby urychleně vzbudí a nahlásí polohu zvěře:)), kterej nikdy nepřijde. po cestě zpět se vyhejbám liškám a mývalům co choděj okolo cesty a doma jsem včera našla dokonce myší hovna u postele. nevim čim to je, že psi co by se pro lišku hnali 2km, nejsou schopný pod postelí vyčuchat myš. a tak si tady žijeme i s myší a leptospira mi ťuká na dveře!