Červenec 2013

toxobába mě dostala

23. července 2013 v 8:53 | Bařena. |  radosti všedního života
Je skoro konec července, šest posranejch tejdnů jsem se srala se zkouškama, aby mě z tý poslední, na kterou jsem se učila asi nejpoctivějc, vyhodili. no, trochu klasika. takže trávim svý první prázdniny s vědomim, že mám ještě jednu kolonku v indexu nezaplněnou a skoro bych si místo tý beletrie šla číst skripta z toxy jak z toho mám špatný svědomí!
ale pak se naštěstí vždycky přemluvim to nedělat a radši se se jdu přemazal opalovákem a otevřít další plechovku s pivem.
rozhodla jsem se, že po tak náročnym zkouškovym po mně nikdo nemůže chtít abych šla hned hákovat, takže si dávam do konce července volno a sama sebe přesvědčuju, že to učení na zkoušku spolu s brigádou, vařením a praním zvládnu levou zadní.
abyste věděli, chystá se VFU voda! už teď se tetelim jaký z toho budou neuvěřitelný články. hlavně doufám, že se na nějakou vůbec vydáme víc než v pěti lidech, protože ty zkoušky nám to dost hatěj.
chci jít na praxi a nikdo není schopnej mi ani odpovědět na mail! už jsem z toho tak rozčilená, že to asi začnu obcházet osobně. chápete to? člověk se z vlastní iniciativy chce něco naučit, obětuje svůj volnej čas a chce to dělat zadarmo a oni nejsou schopný ani odpovědět na email.
stal se historický okamžik - byla jsem u prvního telení krávy ve svym životě. bylo to na naší "dovolený" a přítomni byli další tři vetové, který už maj svý MVDr. před jménem a rekreovali se společně s náma prací na statku v západních čechách, idylka, co. byla by to docela vtipná groteska, kdyby se to tele třikrát neroztrhlo a v krávě ho půlka nezůstala. co vám budu vykládat, já mám docela silnej žaludek, ale u lámající se a trhající se pánve jsem taky votočila. doufám, že tohle byl nejhorší porod co jsem viděla a bude to už jenom lepší. jo vet, ten tvrdej chlebá má!
taky jsem lovila srnce. navlečená od hlavy k patě v maskovací šále, maskáčích (co mi V. pořídil opět v army shopu, a co mi jsou o pět čísel větší a pánský, má v tom nějakou zálibu či čo), poházená listim a slámou aby mě bylo co nejmíň vidět. myslíte, že to zvíře se vůbec ukázalo? neukázalo, mysleli jste si to dobře. Ale V. se tam aspoň prospal v trávě a já si skoro vypálila obě sítnice přes čočky dalekohledu, jak jsem se vehementně snažila nějakýho zahlídnout!
potom co jsem si všechny věci z Brna nastěhovala opět do svýho mini pokoje (čti: 4x3 metry) jsem usoudila, že jsem buď vážně nemocná, nebo mi naši musej koupit novou skříň. praská ve švech! a i když jsem dobrou třetinu věcí neměla už půl roku na sobě, nemůžu se jich vzdát. jsou to vybojovaný hadry z votoče a taky drapnutý super kousky ze slev, o tom, že jsem týden jedla brokolici, abych si mohla v sekáči koupit sametový sako už radši vůbec nemluvim.
Jsem nemocná.
panicky se mažu krémem s faktorem 30 i u nás na zahradě, protože všude píšou o melanomu a po přečtení kapitoly Nádorové malormace v patole už jsem s nima za jedno, číhá to na nás dnem nocí! a jelikož jsem líná jezdit se koupat do tři kiláky vzdálený pískovny, liju na sebe v pravidelnejch intervalech vodu z hadice. docela pokoukáníčko.

změnila jsem brněnský bydliště, opět, letos už podruhý a doufám, že novej kolektiv ve mě probudí dávno ztracenou studijní morálku, protože já letos vážně hodlám dodržet předsevzetí, že BUDU chodit na přednášky!

zatim