Listopad 2012

Doktor Márty

19. listopadu 2012 v 10:32 | Bařena. |  radosti všedního života
je pondělí 10:15 a moji bratři se právě probouzí v rytmu Michala Davida, jo, jsem fakt jidáš, ale voni mě maj stejně nejradši. to vim stoprocentně, protože ve svejch čerstvejch osmnácti letech mi včera upekli dvoupatrovej čokoládovej dort, na kterej vymodelovali fonendoskop a postavili svíčky, který mě nutili sfouknout (a votec to celý natáčel, wtf). málem jsem brečela dojetim (nad čim já taky nebrečim, žejo, ale tak chápejte, bylo to zásadní!). trochu mě pobavilo, že v tak nezásadnim věku jsem dostala tak zásadní dary, ale couž, chci narozeniny každej den!

taky jsem měla snad nejlepší narozeninovou oslavu ever, nejenomže jsem dostala nasazovací zuby - chápejte, já jsem typ člověka, kterýho nejvíc pobavíte čůracim panáčkem, nasazovacíma zubama nebo svědícim práškem - a tyhle zuby jsem potom odmítala hodinu sundat ze svý horní čelisti, takže fotečky jsou opravdu epesní a dokonce tim byl ohroženej i hlavní dárek večera, protože přivítat striptéra s nasazovacíma zubama neni uplně to pravý vořechový. nicméně se někomu zřejmě podařilo mi je zabavit a nastalo peklo na zemi. splnila se moje největší noční můra ever, protože tohle já už vykřikuju snad od patnácti na každý narozeninový párty (i cizí), že jestli se mi někdo někdy opováží pozvat na párty striptéra, tak jdu domu. samozřejmě jsem domu nešla, na takový gesta byl chlapec moc drahej a panáky udělaly svoje, takže jsem poslušně seděla na židličce, potila se, rudla a vošáhavala doktora Mártyho přesně jak se sluší a patří. ještěžě jsem v rámci svojí večerní masky barbie jezdkyně měla nasazený rukavice na koně, protože holou rukou bych to asi nezvládla! potila jsem se v těch rukavicích tak, že mi slezl lak z nehtů. zlý! když Márty vytáh defibrilátor, bylo vymalováno. a když vytáh svý péro, šla jsem do kolen a dusila těma rukavicema sama sebe (foto v příloze). po vystoupení probíhala asi hodinová debata na téma velikosti penisu u striptérů, kdy jsme se nakonec shodli, že byl dobrej, ale s jeho výbavou by nikdo nevylez nahej ani z vany, natož před lidi. ale jako co si budem povídat za 2,5k dobrý!
moji bratři suše konstatovali, že kdo si dá do dlaně péro i s pytlem, je jasnej. a měli recht!
dnešní příspěvek je jeden z těch míň slušnej, řekla bych.
každopádně dress code byl epesní a barbínama a kenama se hospoda jen hemžila, oceňuju předevšim kreativitu mužské části osazenstva. samozřejmě nesměl chybět dort, koňský koule jsou na mým jídelničku už trapně často, ale kdo to má?!
já.

po třech týdnech jsem se jela podívat domu, znáte to, pozdravit a poklábosit. no a tak to i dopadlo, doma jsem z těch tří dnů pořádně až dneska, a to za dvě hodinky frčim zas do Brna, to je život ježíka!
lidi už na fejsbuku hlásej, že za měsíc jsou vánoce a já si trhám vlasy z hlavy. řikám to pokaždý, ale já vám letos vopravdu všem namaluju vobrázek! jsem bez nápadu, nemám čas a dohání mě to k šílenství.
taky jsme se dnes s A. shodly, že není možný udělat jakoukoliv zkoušku zimního semestru v předtermínu, protože to jsou buď hovna o 200 otázkách (a na ty já fakt čas nemám), nebo nevypíše termíny. no couž. jet do Parisu se skriptama na imunu byl dycinky můj sen..

příloha, oceňte předevšim zásah v malování

cau

Negativní!

13. listopadu 2012 v 19:32 | Bařena. |  radosti všedního života
letošní žně se na mně špatně podepsaly!

ještěže už brzo se bude konat galavečer ku příležitosti mýho dalšího (každoročního) životního jubilea a všichni s tim dělaj takový tajnosti, že se tam skoro bojim vkročit. no fakt. vrásky na čele mi dělá akorát skutečnost, že hospoda, kterou většina prosadila, zavírá v 11 a jsou tam TAK nepříjemný báby, že věřim tomu, že v 11 nás fakt vypakujou. co už, Brno je zlatá loď.
jenom kvůli A. a jejímu loňskýmu výživnýmu sófa doufám, že tentokrát nedorazí nikdo jako strejda Luboš, nedejbože strejda Luboš sám.
mojí dnešní poslední povinností je vybrat nějakou pikantní karaoke sérku, kterou se třema voltama pod kůží budem nejlépe sborem vykvilovat.

v naší rodině se uhnízdil černej kašel. jo, TEN černej kašel, proti kterýmu jsme údajně všichni ovočkovaný a ten, kterej se naposled objevil snad ve středověku po poslední vlně plicního moru. nejhorší! mám teda zákaz domácích návštěv, což mě dohání k zoufalejm úkonům, jako například v pátek si vyprat ručně tři svetry (= všechny co tu mám) a do úterý čekat, než uschnou = 4 dny klepat kosu bez svetru. jojo, studentskej život bez pračky, sušičky (a dokonce i sušáku!) je boj.
moje finanční situace dosáhla dna, což řikám vždycky a neustále, ale teď je tomu vopravdu tak. rodič to naštěstí vycejtil a jal se mi solidárně proplatit víkendový menu, který díky pertusi nemůžu konzumovat v kruhu rodinném. bodlo!
takže jsem s ještě teplou pětistovkou běžela do háemka a pořídila si křiváka, kterej mi sice končí někde v půlce bederních obratlů a musim si tak pořídit ještě bederní pás z králíka abych neumrzla, ale měla jsem pocit, že bez něj nemůžu už déle žít. znáte to, ne?
tim se dostáváme k tomu co teď tvoří moje denní menu, od sraček od řezníka jsem se posunula ke konzervovaný stravě a kuskusu, což sice zní líp než párek s hořticí, ale službu vám to udělá zhruba stejnou (za hodinu bílíte ledničku egen).
jsem v začarovaným kruhu! a moje chabá strava mě minulej tejden dovedla až k tomu, že jsem pozřela koňský varle v trojobalu s kečupem, což už je vážně vrchol. na moji obhajobu bych snad řekla jen, že mi to bylo prezentováno jako podzimní hříbky (jen se smějte), protože takový zvěrstvo bych do sebe vživotě dobrovolně nedostala! přísahám. ale teda když už jsme u toho, nebylo to nejhorší. akorát mě trochu děsí představa vitálního hřebce (teď už valacha), jehož pohlavní aparát mi 12h po kastraci ležel na talíři.

pure vet.

Brno je zlatá loď

5. listopadu 2012 v 22:07 | Bařena |  radosti všedního života
už je to přecejen nějakej ten pátek co jsem se s váma o svůj ultrasuper život dělila naposled, takže je čas uvíst vás opět v obraz.
změnil se čas, doufám už naposled! a mě to zabilo, klasicky. za tu hodinku co mám ráno k dobru se teda nezlobim, ale to, že mi padá hlava už v devět večer, to mě zvedá ze židle (ovšem jen obrazně).
rozhodla jsem se samozřejmě se svym nově získanym pseudoúnavovym syndromem zatočit, koupila jsem si v ikee termosku za hříšnějch 149,-! a zjistila, že kafe z ní je prakticky nepoživatelný a chutná jenom Chuchrovi a tak se jim taky jako jedinej prolejvá. zkoušela jsem ji asi tak tisíckrát vydrhnout, horkou a ledovou vodou, jarem i octem a ŇYC. myslim, že to bude chybou, která se omylem stala při prvnim kontaktu termosky s horkou vodou, a to že jsem zapomněla vyndat švédskej návod obalenej plastovym pytlem, kterej se do toho celej úspěšně vylouhoval a teď to dolu nedostanete vůbec ničim. no.. takže jsem se opět vrátila k elkoidnímu kafi z automatu, který je ale pořád vo trochu lepší než kafe s příchutí plastovýho sáčku.
všude na internetech se píše, že člověk by měl na podzim jíst hlavně sezónní zeleninu, takže po týdnu dýně a týdnu cukety, kdy ani jedno už nemůžu vidět, tu teď máme týden sraček od řezníka s bavorskou sekanou, slaninou a vídeňskýma párkama. pani mi dneska nabízela ještě ty se sýrem, ale bojim se, že to by můj GIT srovnalo se zemí úplně. každopádně je to levný a hlavně si to můžete udělat doma, což jako Jiřina Babicová silně oceňuju.
moje školní morálka je na nejhlubším dně kdy byla a já mám silný výčitky svědomí, zahánim to samozřejmě alkoholem, jehož spotřeba je naopak za poslední tři roky nejvyšší co kdy byla (možná proto ty párky). většinu svých spolužáků potkávám kupodivu ne na přednáškách, ale na středečních party! ježek to řiká pořád, že ten třeťák je taková pohoda...
s K. máme žně a jednou na to budem s láskou vzpomínat.
dítě mě poučilo, že po kakání se musí jednou stříknout voňavkou
ustřihla jsem si dva centimetry vlasů a přijdu si jako plešatá
příští tejden jde do kin poslední díl Stmívání, odškrtávám si v kalendáříku
po sto letech jsme se sešli s bagetama a bylo to sófa.

a to je tak všechno, co bych chtěla, abyste věděli taky