Říjen 2012

José nepřijel

25. října 2012 v 12:21 | Bařena. |  radosti všedního života
jedu si to svý. ke snídani endyho a árona (ve školce řáděj rotaviry, srsly) a pod polštář skripta z mikry (to aby se mi to vstřebávalo pokaždý, když spočnu). už jsem tak znuděná, že z dlouhý chvíle sjíždim Divokýho anděla od prvního dílu. znám to prakticky zpaměti, ale Facundo Arana mě vždycky dostane do kolen.
venku je nechutně a já i přes svoji chorobu musim vstát a odpoloužit se na zoohygienu, to je prosimvás život ježíka! jsem tak uvědomělá, že jsem si tenhle týden odpustila jak promítání Toma a Jerryho, tak velkou vet párty v klubu, kde se tančí u tyčí. jo, to by bylo něco pro mě. ale zase jsem v úterý zhřešila a zvýšila denní obrat Galerie Vaňkovka tak o 10%, couž. jak řiká babička: "peníze budou a my nebudem!" a tim já se řídím.
v pondělí jsem poprvé ve svym životě zabila rybu. jo, flákla jsem ji po hlavě a ona pak udělala ještě tři přemety (takže tim chci říct, že se mi to úplně nepovedlo) a H. ji musel zkušeně přetáhnout podruhý, aby dala pokoj. odběr krve z ocasní tepny nebude můj oblíbenej (to, že jsem tam rvala jehlu z opačný strany pomineme), ale můžu nabídnout srdeční punkci, to by mi i šlo. trochu mě zarazil fakt, že ryba se snažila utíkat ještě pár minut potom, co sme ji vyndali všechny orgány, ale prej je to normální a já věřim doktorům, maj školy.
moje svaly (všechny) už jsou z věčnýho válení se tak atrofovaný, že jsem se s tim rozhodla něco udělat. když už mám dva roky v peněžence tu permanentku do bazénu, mohla bych tam občas i zajít. ale! právě řešim problém svý ofiny, protože bych nerada, aby za mnou ve vodě zůstavala růžová cestička, to nemaj plavčíci moc rádi. rozhodla jsem se teda koupit si koupací čepici! teď budu dva tejdny shánět nějakou vhodou, pak se budu dva tejdny přemlouvat, abych v ní někde vylezla a pak už bude jaro a mně se nebude chtít. klasika. mohla bych taky plavat bez ní jako paní radová, ale to bych pak nevyužila ty plavecký brýle, co jsem strašně nutně potřebovala loni (a po deseti minutách na bazénu je vykurvila froté ručníkem, takže přes ně vidim úplný kulový). díky.
jak jsem nastínila v začátku, včera jsem poprvé byla pro dítě ve školce. stačilo deset minuta už jsem podepisovala petici pro zachování zeleně v dětskym parku a mazala na skluzavku. tam jsem byla nucena startovat skluz všem dětem co tam byly, točit kolotočem, nahlas u toho počítat stylem 1,2,3,4,5,18,100 a nakonec běžet do obchodu pro brumíka a pitíčko. vrcholem dne ale považuju hru na schovku v tom nejzechcanějšim křáku celýho brna, kde byla shodou okolností polopohřbená gumová kulička, kterou dítě okamžitě zmerčilo a že si ji vezme domu. modlila jsem se, aby ji drželo fakt pevně a nešmátralo si tou hliněnopomočenou rukou třeba do pusy, očí nebo tak, protože ranní cviko z parazitologie mi ještě znělo v hlavě, prostě toxoplazma kam se podiváš! nakonec z tý vší schovky potřebovalo dítě samozřejmě čůrat, a to hned a bezodkladně i když sme stáli pět metrů od vchodu do domu. mám teda za sebou i tohle, a to jsem se všem matkám, co dětem ve vteřině sundaj kalhoty a už je držej nad kanálem, vždycky strašně smála.
ale je to naše společný tajemství, řikalo dítě.
roli vrány už mi nikdo neodpáře.

letim do školy, majte sa!

Dýňová sezóna

18. října 2012 v 18:55 | Bařena. |  radosti všedního života
čtvrtek na krku, bratr peče medovník, kocour vedle mě koulí očima (rozuměj R.E.M. těžce zaneprázněnýho domácího zvířete takhle v půl sedmý večer), druhej bratr rezignoval na osobní hygienu takovym stylem, že se kolem něj nedá projít aniž by vám nenatahovalo a v televizi právě skončil echt dokument o syndromu mořský panny. pokud si chcete vyspravit náladičku na nejhoršípodzimnídepreseevr tak se na to podivejte, jinak ne.
jsem namáčklá na pěti centimetrech svý postele, aby se vašnosta mohl roztahovat, ale jistě.

za poslední týden jsem do sebe naládovala tolik masa, že jestli z toho nebudu mít dnu (a já budu!) tak nevim. svůj jídelníček jsem obohatila o dokonce dvě delikatesy, a to pečený holuby a vepřový koleno. to bylo totiž tak, jak jistě víte, natáčeli jsme tenhle tejden poslední díl velkolepý kulinářsky Prostřeno šou a na řadě byl F. a J.
čekala jsem už konečně ty knedliky s vajíčkem, vyloženě jsem se na ně těšila! a co přišlo? nadívaný holuby zastrkaný v kuřeti (!) - pták v ptáku. a obalený šulínci ve slanině. to byl eklhaft, to vám musí bejt jasný, takže jsem si radši dala Disko, co nikdy nejíš sám. vyrobila jsem si nejkrásnější dekoraci aka prasečí dělohu, co se nám teď vyjímá v pokojíčku a celou cestu domu jsem sprostě nadávala na zmanipulovanou soutěž, protože my sme, přátelé, s K. prohrály! asi omylem. vítězům gratulujeme!

po roce jsem se opět vyškrábala na Špilas a málem cestou tam chcípla na srdeční nedostatečnost. cestu zpět už jsem samozřejmě nenechala náhodě a vezla se šalinou - ofkors. víkend byl dokonce tak plodnej, že jsem shlídla i kraak smaak a vy, co jste tam nebyli, upřímně vám říkám, že jste o nic nepřišli. Scatman hadr.

rozhodla jsem se, že zbohatnu na cizích dětech, a tak od středy hlídám malou L.
včera jsem si oživila hru na koníka a prince, ovšem pokud hádáte, že se to dítě vozilo na mym skoliotickym hrbu, tak to pozor. JÁ jsem byla princ a L. mě provážela po celym bytě, řehtala a skákala přes překážky. jo, tohle je balzám na duši veterinárního medika!
ještě musim vypilovat pantomimu a nějak vymyslet jak se vejít do zádveří, což je nejpoužívanější kulisa pro cokoliv (stáj, domeček, sprcha,...) a naučit se proč má šneček v ulitě černej vzduch.

po třech týdnech si dávám svoji pravidlenou dávku emocí - Ulice díl 75402. a Ordinačku, kde naposled v hroznejch bolestech umíral rakovinou prolezlej Dalibor a celá nemocnice vybrečela solný jezero. já taky.

brutální houska

6. října 2012 v 10:57 | Bařena. |  radosti všedního života
další týden za námi, 11 před námi a pak nastane konec světa, očistec, horoucí peklo, Vánoce a zkouškový. odpočítávám to na trhacim kalendáři s kočičí tématikou.
potom, co jsem minulej tejden ochutnala pečený plecko ala ježek z jejich nesmrtelný remosky, potřebuju tenhle ďáblův stroj domu taky. abyste rozuměli, my v Brně nemáme troubu. což bude u dalšího dílu Prostřeno trochu karambol, ale věřim, že to zvládneme.
no prostírali jsme, a to ve velkým stylu. žila jsem v představě, že nám budou naservírovány knedlíky s vajíčkem, všichni se tomu od srdíčka zasmějeme, plácnem se do kolen a půjdeme domu. omyl, chyba! Žofré s Kikou vyvářeli celej den, spotřebovali tunu nádobí, dvě tuny jídla a na vánočním stole nám přistály takový věci, že už teď se stydim za to, co tam bude u nás.
navíc tatarák z lososa se stal mym novým nejvíc nejoblíbenějším jídlem, čimž se mi právě zhroutil celej rozpočet. díky.
Error natáčel jako blázen, nicméně nejzajímavější momenty večera jsou stejně nenatočeny, nýbrž se zrovna futroval smuhou californskou a nechal Johna, aby se zapálil. jo, zapálil! to je totiž tak, když si chcete vzít ubrousek a nevšimnete si, že dva centimetry od ruky vám hoří svíčka. jedna rada - nemávejte s nim pak ve vzduchu, protože kupodivu bude hořet čim dál tím víc. touto akcí si Žofré pořídil popáleniny třetího stupně na 0,05% těla a mohli jsme přejít na dezert. velká škoda, že jsme nestihli bodování v šalině, protože to by si za rámeček teda nedali.

ve středu, dva týdny po začátku školy, byla Topas party, kterou bych možná i vocenila, kdybych nepotkala jistýho J. a nezvedla obsah THC ve svý krvi na desetinásobek, čimž mi byla znemožněná jakákoliv akce, dokonce ani moje oblíbený Vyber si a napodob nešlo zrealizovat! myslim, že pro E. to byla nejhorší akce ever, jelikož tam neustále chodil, potácel se, tančil a u toho vykřikoval, že je to nejhorší. a pak tam nechal svetr, kupodivu. bylo odhalena moje tetováž a odteď jsem brutální již oficiálně.

včera jsem měla snahu doplnit ten obří kráter ve svym kulturnim vzdělání a stáhla jsem si první dva díly Star Wars. no co vám budu povídal, o půl druhý odpoledne, po 15ti minutách prvního dílu jsem byla tuhá. zamotaná do sluchátek jsem se probrala o půl pátý a konstatuju, že první díl má fakt grády. vůbec jsem měla včera dost dobrý ajdýjas, protože sófa se star wars mi nestačilo, jala jsem se stahovat horor, u kterýho nám s Kačou údajně vyskočí srdce z perikardu (psali na ČSFD). no vyskočilo! a ne jednou. přístě zas svoji klasiku - Na samotě u lesa.

PS: věděli jste, že řidič autobusu nemá čuráka?!