Září 2012

roštáci a mrkvičkový salátek

29. září 2012 v 10:24 | Bařena. |  radosti všedního života
je zima a je hnusně. v brně nám pokojová teplota dosahuje krásných 17°C a doma pro změnu 23. výsledkem toho je, že už druhej den mluvim jako bych vykouřila kartáč startek, ačkoliv opak je pravdou!
nakoupila jsem tolik skript, že by mi ty zkoušky měli dát už jen proto, že jsem jim do chřtánu nacpala 2/3 svýho měsíčního rozpočtu na VŠECHNO. takže teď jim brokolici a cuketu, protože v Albertu je v akci. studentský život v bleděmodrym, jo.. přesně vo tom se mluví poslední dva roky na gymplu, že nebudete mít co jíst, kdy spát a do školy si radši uděláte culík než byste vzaly do ruky šampon.
neustále hledám způsob jak si kvalitně umejt vlasy a vynechat z toho ofinu, protože ta růžová se vymejvá bleskurychle a odstíny bubblegum už mě tolik neberou. nechala jsem si v Tetě objednat růžový tužidlo, ale tý paní trvalo jen deset minut než zvedla oči od časopisu, takže nepočítám s tím, že by fakt přišlo a já si ho mohla koupit. takže vezmu za vděk modrym nebo zelenym, rainbow aka salačová by taky nemuselo bejt zlý.
můj tejden je tak hektickej, že v pondělí obědvám na obrubníku před farmakologií a mám na to cca 12 minut. a na tom samym místě, zrovna když se láduju domácim řízkem se salátem, se vysere kůň. jako cože?! já zvládnu hodně. nevadí mi shnilý střeva na pitevně, posraný děti, kočičí zvratky ani nic podobnýho, ale jakmile mi to táhne pod nos, když jim, tak je konec.
ještěže nám ten první týden hned zpříjemnili promítánim takovýho kinematografickýho skvostu jako je Dášeňka! no řikám vám, přátelé, dlouho jsem se tak nezasmála. pro někoho to byl dokonce i večer výherní! a domů si odnášel skvělý švýcarský nožík, který vyhrál díky svým vědomostem o oblasti literatury. výherci gratulujeme! (více ve fotoreportu)
už druhej tejden jedu Bábu pod kořenem a pořád nemám dost.
s K. jsme se shodly, že bychom konečně měly najet do starých dobrých kolejí, protože za celý týden jsme se doma u večeře sešly jednou a to ještě v dosti pochybném stavu.
měla jsem snahu navštívit všechny první přednášky a vyselektovat kvalitní od nekvalitních. to jsem nezvládla. ve čtvrtek jsem fakt chtěla, ale bylo to silnější než já. na zoo&zoo už mě nikdo neuvidí, to samý na klinický genetice, a to vám řikám explicitně! navíc na errora jde z otho chlapa strach, a to už o něčem svědčí.
myslim, že složení naší skupiny je na takový úrovni, že nedožiju zápočtovýho týdne.

potřebuju osobního ridiče, co mě bude týden co týden vyvážet s přeplněnou krosnou do Brna. zásoby na zimu futruju dokud to jde.

fotoreport:

XYXPo aka free rooms

19. září 2012 v 22:34 | Bařena. |  radosti všedního života
když budete mít tolik peněz, že nebudete vědět co s nima (jako já), tak jeďte do Brna. bohatě to bude stačit tak zhruba na tři dny, ono vám to dost odlehčí. chtěla jsem si jen tak pro pořádek udělat vyúčtování, ale tachykardii jsem měla už po prvních třech položkách a v peněžence mi k dnešnímu dni zbylo celých 83 korun, takže to nechám radši na jindy. škoda mluvit.
joo bejt velkostatkářka neni věc lehká!

v pondělí jsem už v 6:30 čile vyskočila z lože, abych stihla v půl osmý sraz se Z., se kterou jsme se měli společně dokodrcat do Brníčka. v 7:22 mi Z. zavolala, že se akorát vzbudila a že nic takovýho jako levná jízdenka nebo společná cesta se teda nekoná, co už! cestou v EC jsem se nachomýtla ke čtveřici (nikoli prosimvás Svaté pokud jste tu ohavnost už někdo viděl) pánů, kteří intenzivně řešili, jestli si má jeden z nich vzít do vířivky plavky nebo ne. ostatní mu radili, že se má zařídit podle toho, jestli chce, aby se Lucie rozvedla či ne. potom nás v kupé přepadla nějaká žencká (podle mě Lucie) a přišla nabídnout čerstvě upečenou buchtici. s díky jsem odmítla.
ledva jsem otevřela dveře bytu, byla jsem v šoku. všude po zemi mrtvý mouchy, to by ještě šlo, ale když jsem chtěla jít vyvětrat do kuchyně, vyletělo na mě tisíc molů! ještěže přijel statečný Vyj a otevřel to okno za mě, prejže vylítaj. AHA! samozřejmě nevylítali, já jsem celý odpoledne smejčila biolitem kuchyň, sbírala larvy, vysávala kukly, hovna a motýly a nadávala na Kaufland, kterej prodává vločky s molama. no vrchol! navíc jsem byla nucena vystát ukrutnou frontu na dopravnim podniku a vystát i příjemný security, který mi bezmilosti nadiktovali kolik mám udělat kroků a ke který přepážce se smim nebo nesmim pohnout.

náladičku mi zlepšila až večerní pitka, kde se sešlo tvrdý jádro přesně jak jsme zvyklí. Hoši připíjeli na prohibici tak vehementně, až Error rozflákal sklenici. Žofré si vysloužil novou přezdívku, kterou už nebude stíhat vůbec nikdo, ale nás zvládla bavit dobrou hodinku. další hodinku nás pak bavil F. svejma metylenovejma histrokama alias až vám chcípne ovce vsaďte na uštknutí zmijí, protože to, že jí selhaly játra z věčnýho stříkání vemene metylenem, je vyloučený hned.
kdybyste měli nějakej nápadeček na pravou a nefalšovanou Prostřeno zábavu, napište mi do komentářů. za chvíli to totiž bude silně aktuální!
džbánky s pálavou mizely jak na běžícim pásu, topinky z tvrdýho chleba jsme taky naládovali a po zaplacení zcela směšnejch částek, který doteď nechápu kde se vzaly, jsme se sbírali. venku jsme si ještě na chvíli naskočili na cizí motorku, pro ten pocit, znáte to. nikoho zřejmě nepřekvapí, že na následující dva dny jsem se opět zabydlela u XYXPa doma, jelikož je to fakt blízko a XYXPo vám ráno ještě nakrájí buchtu, uvaří kafe a připálí retko, nebo se dokonce (jako dnes) nechá téměř zabít elektrickým proudem, abyste nemuseli čůrat ve tmě. díky. za jediný minus svýho dvoudenního pobytu považuju nedorozumění, kdy se mym ranním ručníkem vytřela podlaha, ale jaksi mi to nebylo včas oznámeno, takže ráno já, pak podlaha a večer zase já. příjemný.
v úterý jsme se úspěšně zapsali do dalšího ročníku a jsme tak nadále kořenovými vězni (třikrát hurá), vystáli tříhodinovou frontu (protože každej potřebuje osm potvrzení o studiu), zregenerovali svaly pánevního dna (někteří) a zkráceně řečeno - vydali se na další pitku.
pasáž o hosteskování vynechám, tu si můžete přečíst na blogu u A.

po velmi strastiplné ceste do hospody U Kotelny (kdo to proboha vybral?!), kdy si chlapci spletli tak banální věc jako levá, pravá, dopředu a dozadu (!!!) a my musely s K. vyděsit důchodkyni v tesilovym županu, která nás po hodině bloudění po Medlánkách konečně nasměrovala správně, jsme konečně v deset dorazily na místo. udělaly jsme velkou útratu (26Kč) a (tentokrát už všichni) zas šli pryč, protože žencký co tam ten večer obsluhovaly, byly příjemný jak svítiplyn (jak by řekl Pišta) a v 11 už nutně potřebovaly domu-.- inu přesunuli jsme se, i když ztráty byly veliké. žádná hospoda po cestě nebyla dost dobrá, a tak si děcka aspoň osedlaly krávu (něco jako ten včerejšek s motorkou, znáte to). 5ti kilometrová vycházka nočním Brnem je příjemná věc. dorazili jsme do Triasu. tam se v J. probudil pravý zoolog a balil A. asi 45 minut u akvárka, A. se ale nedala, což jí vysloužilo dvacetiminutové J. vystoupení s písní Anděla, kde se zpívá cosi o tom, že smrdí jak volomoucký. no hnus. i tady byli výčepní lehce zpruzený životem, takže nás po jednom pivu vyfakovali. J. - zpomalenej pěveckym výkonem ještě neměl dopito a byl okolnostmi donucen zcizit půlitr, i když zprvu myslel, že na takovýhle lumpárny nemá charakter.

další půlhodinovej přesun nám díkybohu zpříjemňovaly ježkovy lidovky, za ty dva roky už je znám zpaměti. v Topasu byli sdílnější, dokonce pustili jukebox a nechali nás pouštět Ilonku Czákovou a jiný vypalovačky. okruh přeživších se ještě víc ztenčil. dala jsem si ten den třetí gyros a přemlouvala svůj žaludek, aby ještě nezákladal na vřed na dvanáctníku. ztratila jsem K., která už byla naštěstí jakžtakž zregenerovaná, Hodinová velkostatkářka si stihla během půl hodiny vylejt pod nohy litr piva, XYXPo v zoufalství ze zjištění, že se zas nevyspí ve svejch peřinách, skočil do křáku a v křáku, prosim vás, skončil i J.! ale vše se v dobré obrátilo a na zpáteční cestě do svýho novýho motelu jsem si poslechla výběr nejlěpších vtipů o homosexuálech, což mě duševně velmi obohatilo.

dneska jsem chtěla bejt na oběd doma, ale bohužel jsem se vzbudila v motelovým pokoji až v jednu odpoledne. schade.

currywurst

16. září 2012 v 10:08 | Bařena. |  radosti všedního života
konec prázdnin, konec léta, v pondělí do Brnečka, achbože! kde jsou ty časy, kdy jsem na konci července lomila rukama při představě, že ještě 6 týdnů budu muset být doma?!
za letošní prázdniny jsem utratila TAK nekřesťanský prachy, že je mi až stydno, ale jak řiká moje babička: "peníze budou, my nebudem!" a tim já se řídim.ostatně celý léto v přebírarně součástek.. no kdo tohle má?
poslední dobou zaznamenávám lehký návrat do pubertálních let. obarvila jsem si ofinu na zvýrazňovačově růžovou barvu, kterou jsem splašila v berlíně u pankáčů. roztáhla jsem si konečně levý ucho bez toho, aby mi natekla uzlina a tělesná teplota vyskočila na 39°C! což považuju za životní úspěch. taky jsem si, sic po sezóně, koupila první mentolově zelenou věc a jsem tak echt blogerka se vším všudy.
a včera jsem si dokonce po roce koupila noviny, abych si přečetla, kterej chlast má kolik procent alkoholu a jak nepřijít o zrak. prohibice neprohibice, v pátek jsem se vožrala slušně a včerejší (sobotní) utrpení mi zase na chvíli stačilo.

byla jsem v Berlíně a bylo to ósom. myslim, že pubertální návaly mě chytly zrovna tam, jelikož 90% tamějších lidí vypadá přesně jako já v období svýho největšího vzdoru - půlka vlasů pryč, zbytek hraje barvama duhy, tetování a rozpíchaný obličeje! a teď se podržte - nikdo tam na ně nečumí jako na kretény, což je s podivem, ale je to tak. je pravda, že stylovejch lidí na úkor hipsterů poněkud ubylo, ale stejně je to tam super a doporučuju se tam vypravit už jen kvůli tomu pocitu, že v zelenejch kalhotech s kšandama tam budete normální. památek Berlín fakt moc nemá, takže pokud nemáte v programu dvoudenní festival jako jsme měly my, tak vám tři dny bohatě stačí.

festival... no, nebyl to šálek mojí kávy, to přiznávám bez mučení. vzhledem k tomu, že jsem vstupenku neplatila a přišla k ní velmi zvláštním způsobem, podělim se s váma o úryvek z článku, kterej visí na nejmenovanym webu a kterej je z mojí klávesnice. pak si uděláte obrázek o tom, jak se mi tam asi líbilo.

V line up byla zvučná jména (prý). Já jsem znala všehovšudy tři kapely, z toho jednu z doslechu, ale i tak jsem se těšila. Říkala jsem si, že mi to vyplní alespoň jednu mezeru v mém hudebním vzdělání. Páteční program lákal především na Little dragon, Sigur ros, The Killers nebo Orbital. Já jsem se nějakou náhodou osudu ocitla u stage, kde zrovna hrál Nicolas Jaar. Tedy spíš "hrál", jak jsem řekla, těšila jsem se na nový styl hudby, který poznám, ale tohle jsem nečekala. Tři chlapci stáli na pódiu, jeden měl kytaru a zbylí dva pouštěli hudbu ze svých jablečných notebooků, přičemž se u toho různě svíjeli, občas lehce zavyli do mikrofonu nebo pomačkali pár náhodných tónů na klávesách. Dav šílel, ano. Hlavně mladé slečny, které se zjevně vystajlovaly podle jednoho stejného prototypu - drdol, rudá rtěnka, legíny a random top. Hudba Nicolase Jaara mi rozvibrovala hrudní kost tak, že jsem musela po pár skladbách odejít. Tohle byl můj nejhorší zážitek z festivalu, potom už to bylo krapet lepší. Později jsem se konečně dočkala i svých oblíbených Killers, kteří sice zakázali všechna natáčení i fotografování jejich koncertu, ale alespoň zahráli všechny hitovky a moje hrudní kost si dost odpočala.

Nicolas Jaar mě teď straší ve snech výkřiky do mikráku, jako fakt. bylo to hrozný. a tu ženckou, co se oblíkla do ovčí kůže už nekomentuju vůbec (iamamiwhoami).

Berlín byl jinak velká a dlouhá nákupní horečka. přijela jsem s krosnou a mohla jsem odjíždět se dvěma, jsem hrozná. nejhorší! ale odměňuji se velmi systematicky a všechny nový věci jsem si sama před sebou skvěle obhájila (haha). seznámila jsem se s Přemkem, jo.. tim Přemkem co ve znělce na Kuřátka z roku raz dva povídá legendární větičku "Požór, jdou k vám kužátkááá!" a hrozí u toho prstíčkem. to druhý vedle něj je, jak jsem se dozvěděla, Agátka Hanychová, a to je velkej objev. taky jsem poznala Šmejkyho a Pityho (ne, nebylo jim sedm) a až budu velká, seru na veterinu, chci pracovat v reklamce a koupat se tam celý dny ve vířivce, jo, to chci.


musim jít vařit nedělní oběd, děcka.

tak čau

Exekuce je prevít

1. září 2012 v 21:23 | Bařena. |  radosti všedního života
rozhodla jsem se vykutat ze své debréze, a tak jsme se ženami uskutečnily dlouho plánovanou lejdíznajt. místo bylo trochu netradiční, ale jsme se S. po létě tak bohatý, že si můžeme dovolit cestovat přes půl republiky, abysme si zarajtovaly na koníčkách! nuže.. srazily jsme se v matce měst a jaly se pokračovat dál - do Plzně! tam už nás čekala naše bff K. i se svym kabriem, do kterýho mi popravdě dělalo dost problém už nastoupit, natož potom i civilizovaně vystoupit. ale jak řiká K. - já musim mlčet, protože já jezdim vlakem (true story bro).
přes menší nesoulad v programu jsme nakoupily blíže nezjištěný objem kvalitního (kvalytňýho jak řiká A.) vína, čipsy značky euroshopper (přecejen ta cesta byla fakt drahá) a vyrazily už kompletně vybavený do Košetic! že nevíte kde to je? to neví nikdo. jenom ten kdo tam bydlí nebo tam už někdy byl.
večer proběhl v poklidu, pokud nepočítám moje zhroucení mysli a naládování se řízkem se salátem v deset večer. vína padla, pustily sme si Lišku, probraly Lenku Kučavíkovou a prohrábly patice s Karolínou Kaiserovou a padly do peřin - nic moc, uznávám!
ráno jsem zjistila, že bych asi měla příště vzít v úvahu, že i předpověď počasí může někdy vyjít, protože pak bych měla možná i něco použitelnýho na sebe. pršelo jak z konve, ale my sme si frajersky řekly, že nejsme z cukru a ty koně prostě vodjedeme! nasedly sme do kabria, daly si Pedro s tetovačkou a řádně si zakydaly se Skratem. kdo je Skrat? představte si chlápka s šedivym mikádem, knírem jako Karel Vágner a IQ +- 8 - to je Skrat, elektrikář aka kydač. doufám, že jste se alespoň pousmáli. mě Skrat bavil celej den.
vykydání dvou (!) boxů mě tak zmohlo, že jsem si pro nalezení na koně musela přistrčit schůdky! na dvorku jsem si pěkně zopákla co jsem se naučila loni (totiž koníku stůj a koníku jdi) a vyrazily jsme. S. - jezdkyně zkušená a koňského hřbetu znalá, byla lehce v nervu, jelikož její 18ti letá půjčená kobyla měla tendenci letět tryskem pokaždý, když S. na milimetr povolila otěže. a tohle je něco na moje nervy! nohy vykroucený v nepřirozený poloze, záda po roce rovný zase dýl něž tři minuty, když si zrovna vzpomenu, déšť a kůň co ví, že to na něm fakt nezvládám! dojely sme, jsem šťastná. bolí mě všechno, VŠECHNO.
musely jsme si spravit chuť večerní tancovačkou na Pilsner festu. koncert Fixy stál po třech letech za shlídnutí, až na to, že mi v přeháňce zmokla patice tak, že vypadala jako ocas z finskýho mývala.. to bych vynechala. uchvátil nás Walda gang a rozmýšlím se, že první originální CD, do kterého investuju svoje peníze, by mohlo být to jejich! nesmrtelný hity sme hulákaly jako smyslů zbavený a tančily sme až běda. klasika. potom přišel plánovanej přesun na místní garážový disko, kdy teplotní rozdíl venku a vevnitř překročil 30°C... příjemný! potkaly sme Štefana aka Dr.Zoidberg aka nálepka. taky sme si vyhlídly němce, kterej evidentně moc koukal na videa s Michaleem Jacksonem, potančily sme s Drncem a seznámily se s Pištou, jehož kamarád Peťa se opodál mezitim pochcal a málem udusil vlastníma zvratkama. Pišta byl člověk světa znalý a uvědomělý, měl kudrnatý mikádo, křiváka a tričko Sex pistols. měl taky exekuci na plat a tak musí, chudák, chodit do práce a platit to. ale jak sám řikal, až to zaplatí, ruší všechno! trvalý bydliště, práci a prostě všechno!
takže kdybyste někdy byli pochcaný uprostřed Plzně, Prahy nebo Jihlavy, věřte, že Pištové ještě nevymřeli.

krátký fotoreport:
Jiřina Babicová

kydalas?

S. modelka ze stáje