Srpen 2012

Život ježíka again

26. srpna 2012 v 11:00 | Bařena. |  radosti všedního života
mám se špatně a to předesílá, že články jsou buď žádný (doteď), nebo taky špatný (odteď).
Žofré si vodjel válet šunky do Jugošky a nechal mě tady ve štychu s poslednim dílem Řeka teče, kterej vám bohužel sama podat nemůžu, jelikož jsem srabácky jela domu už ve čtyři a propásla jsem všechny zábavný historky, když se děly.
nuže, vydržte! o to lepší to bude pak

no.. to by teda bylo ode mě asi všechno.

Já jsem si tam něco připsal - díl třetí!

7. srpna 2012 v 20:36 | Bařena. |  radosti všedního života
jelikož moje ultrasuper články taktně nekomentujete, ale jen beze slov hltáte (a já to vidim, přátelé!), rozhodla jsem se vám teda sepsat další část našeho vodního tripu po Sázavici.

tedy!
v Choceradech na nás čekaly ty nejhorší hajzly co člověk kdy spatřil, ale za čtyry pětky na noc jsme si nestěžovali (já jo). asi tak tři sekundy po vytažení lodí na břeh započala bahenní bitka, Filip si dal dokonce takovou bahenní lázeň, že sprchu (kterou mimochodem všichni bez výjimky absolvovali) považoval jako zbytečný luxus a radši si šel single sednout ke kiosku na točený, zatimco se všichni drhli jako vo život.
potom, co jsme se všichni vymydlili a Žofré rozhodil kečuu, se vrátil i F., kterej na sebe v pozici spícího vlka převrhnul to točený, co si s sebou pracně přines, a tak sme se po dlouhym a škodolibym smíchu i my ostatní vypravili zapít tu dlouhou cestici, kterou sme museli ten den absolvovat. zapíjel tedy hlavně Žofré, trapně... po lahvi rumu, kterou do sebe taktně obrátil téměř na ex nám sdělil, že se chystá vyšplhat do kopce, na kterej vyběhne potom, co přeplave řeku. to víte.. na cykláku! nakonec díkybohu zjistil, že nemá vhodnou obuv, která by zvládla tak těžký terén. no co vám budu povídat, kytara byla už někde v trapu (protože na to prostě hrát nebudu tyvole!) a přišlo na řadu ukulele. jako vrchol večera považuju píseň bratrů Nedvědů - Podvod, kterou jsem halekala z plna hrdla a nemohla tak následující den ani pořádně kibicovat Jarouše. vyzdvihla bych tu i naše slovenské spolužáky, obzvlášť S., která to rozbalila tak, až se celá od hlavy po paty polila voskem ze svíce, která vůbec nevim kde se tam sakra vzala. Jarouš byl po náročnym dnu tak znavenej, že ani neměl sílu komunikovat ve svý mateřštině! proto jsme se téměř všichni pocvičili dablovanou lekcí z jazyka německého a já vám řikám, že šéne haksn kajne chlupn! párty to byla veliká, a i když jsme si stokrát řekli, že vyplouváme v devět, zase to nevyšlo.
podotýkám, že Žofré podruhý postavil stan a podruhý spal úplně někde jinde (čti: s Ježkem u vohně ve stavu více než podroušeném).
nuže ráno, den třetí. tváře více než strhané a Errore spalas? spalas. moje nejhorší kocovina ever (která už byla díkybohu opět překonána ještě něčim stokrát horšim). klasická zdržovačka a vyplutí v deset, před náma 24 kilometrů a pocit, že se pozvracim do vody (nejen můj, troufám si říct.)
voda tekla tak pomalu, že sme mysleli, že v polovině vypustíme duši a bylo jí tak málo, že jezy sme museli přenášet a lidi kolem, plni chtíče po krvi a smrti, nás navigovali do úplně nesmyslnejch míst, který se nedali sjet a kdy Angela málem přišla vo život. na to se jí zeptejte, takový drama tady nemůžu ani vylíčit!
ale přecejen voda tekla, byla to docela pohodička, když sme si tam každej něco připsal. obědvat třetí den klobinu nebylo teda už uplně podle mýho gusta, ale každej si našel svý. po tomhle výletu mě zaujala především originální kombinace hermelín a fanta, která se mi prostě vryla do paměti. ovšem fantu nutno předtím řádně promíchat, aby vás před vypitim co nejvíc osvěžila. no, to sme byli zhruba v polovině!
následuje dalších pět hodin urputnýho pádlování a útěku před bouřkou, která nás nakonec stejně dostihla, ale úspěšně tři sekundy po postavení stanů. tímto bych vás ráda varovala, hlavně starší ročníky - vaše stanová áčka jsou sice fajn a retro a kdovíco, ale déšť to většinou, přátelé, nevydrží... Vyjídák by vám mohl povídat! taktéž John, kterej to se svym jednovrstvym taky nevychytal a navíc chytil do nohy ošklivou hněď (čti: sněť! alias antrax!!!), ale je to tak statečnej kluk, že ani to mu nezabránilo si na tý vohnilý pravačce povečeřet housku s paštikou.
důkaz místo slibů v minifotoreportu.
když konečně přestalo pršet, tak jsme zjistili, že holky se mezitim vožraly ve stanu a my vostatní sme byli tak unavený z celodenního pohybu, že i Žofré si dal v hospodě dva čaje a kofolu!!!
no a tím bych uzavřela den třetí - nejtěžší!

ahoj.


Spočnem - díl druhý

2. srpna 2012 v 11:04 | Bařena.
potom, co se i glum vyhrabal z našeho stanu, jsme posnídali a do jedný i druhý nohy vrazili panáky domácí slivovice (díky Jéžo), to je základ!
měli jsme v plánu započít plavbu úderem deváté, ale bohužel se klukům z půjčovny nechtělo tak brzo vstávat, takže si dali na čas téměř do deseti! my, nezkušení a vodou nepolíbení, jsme se pak bezmocně snažili narval všechen ten chlast a spacáky do barelu o objemu směšných 50 litrů... většině se to nakonec povedlo, když jednoho ruma nechali v lodi a mohli jsme směle vyrazit.
vyrazit... já s Vidovkou jsme se tak desetkrát otočily v těch třiceti číslech na místě, posbíraly všechny nahozený pruty v okolí sta metrů a teprve potom pochopily, že takhle to dál nejde. nebylo zbytí, musely jsme rozpustit naši nadějnou posádku! tímto chci poděkovat Jaroušovi za jeho trpělivost a veřejně chválim jeho snahu nikdy nepádlovat.
potom, co jsme se s Jaroušem podruhý úspěšně nalodili, začal kolotoč číslo dvě, ale jelikož sme vysokoškoláci, brzo sme to vychytali a i když jsme jezdili 90% času poslední, jezdili jsme rovně!
Hláška "spočnem" se z Jardových úst ozývala až nezdravě často, podle mojich výpočtů stihl milej Jarda během svýho spočívání první den vyžahnout tak deset "kapříků" jak sám svůj nápoj nazýval. jelikož jsem jako správnej hák neotáčela hlavu víc než o 90°na každou stranu, téměř nikdy jsem ho v akci nespatřila.
první den měřila naše trasa směšných 10 km, haha, Žofré vykřikoval, že na oběd jsme v kempu, ale opak je pravdou! téměř okamžitě jsme přišli na chuť soulodi (souloži) a soulodili co sto metrů. při jedný takový soulodi na voleji, kde se voda nehla ani o metr, se milej Filip s Johnem cvakli, ale takovým způsobem, že u fotoreportu se směju jěště teď. jako na potvoru to byl jedinej úsek toho dne, kde nebylo vody po kolena, takže to chvíli vypadalo, že se oba utopí. Filip materialista nedbal tonoucího kamaráda a jal se opakovaně potápět pro uplavaný startky, který nakonec vítězoslavně našel zastrčený v lodi, to vám bylo radosti!!! a od těch dob už chlapci záchrannou vestici nesundali!
po třech hodinách jsme ujeli slušný tři kilometry a rozhodli se, že je akorát čas se někde pořádně nadlábnout. zaparkovali jsme to zkušeně pod mostem u hospody a obsadili dva stoly. a to by nebyl výlet bez pořádnýho smažáku! když jsme byli zrovna v nejlepším (čti: měli jsme boule za ušima z tatarky a malinovky) jal se nám milý Žofré vykládat příběh o tom jak se holí na varlatech. jo, na varlatech! a to, přátelé, neni jako kůžička na bradě! to vám tam zajede ani nevíte jak! tímto zdravím Žofré staršího a doporučuju mu koupit náhradní strojek na vousy, přecejenom neni to vrchol hygieny, když si váš syn holí koule strojkem na obličej.
inu vrátili jsme se k lodím, zjistili, že ty skvěle zaparkovaný lodě pod mostem jsou totálně zasraný od bláta, který doteď nevíme jak se tam dostalo a který jsme museli půl hodiny umývat a vyrazili jsme na druhou polovinu trasy.
jeli jsme jak ďáblové, soulodili už jen co dvěstě metrů a v pět jsme byli v kempu Chocerady jako na koni!

pokračování v neděli...