Červenec 2012

Řeka teče - díl první!

31. července 2012 v 13:45 | Bařena. |  radosti všedního života
jak jsem již v posledním článku předesílala - vfu jela na vodu!

plán zněl jasně a taťka Error se snažil jako nikdy. všechno klaplo a po strastiplné cestě jsme se konečně ve čtvrtek v sedm večer všichni sešli v kempu Pod Vrbou. a protože taková událost se musí náležitě zapít, rozbalili sme to hned u auta. rozdali jsme si ručně vysavovaný trička (tímto veřejné díky ženám Chybovým!) a Filipovi dali to s pravopisnou chybou, abysme se mu mohli hned od první minuty náležitě vysmívat (takže je všem doufám jasný, že Filip si to tričko na sebe nikdy nevzal).

následně jsme se rozdělili na dvě skupiny. skupina A, která běžela sprintem do hospody a skupina B, která si zodpovědně postavila stan a potom stejně sprintovala do hospody. pro začátek klobina a pár piv, ať si žaludek zvyká. nuže... popili sme, pojedli sme a jali se přesunout k ohni. no... on žádnej oheň vlastně ještě nebyl. bylo ohniště, ale to nám klasicky nevyhovovalo, tak jsme založili (i přes obrovksej nápis NEZAKLÁDEJTE OHEŇ JINDE NEŽ NA MÍSTĚ K TOMU URČENÉM) nový ohniště na poklopu od kanálu, geniální. jelikož Žofré měl už slušně nakoupíno (kupodivu), zaplatil za deset kilo dřeva místo padesáti korun dvě stovky. proč? protože ten pán byl fakt milej a bylo mu ho líto. a víte co? když pivo stojí 21, nechávejte radši pade, přece se nebudete tahat s těma drobákama po kapsách!
tedy... oheň plápolal, buřty se pekly a Žofré vytáh kytárku (a hašlerkovici). naladit kytaru, když máte tři promile v krvi neni věc jednoduchá! snažili jsme se všichni. když sme první sloku Okoře zpívali už po desátý a kytara byla po desátý odhozena v dál s tim, že: "kurva vole vy to jako sakra neslyšíte? na to já hrát do prdele nebudu!!" vzdali jsme to. naše kombinace vodky s džusem byla pro Žofrého bohužel až trapně slabá, takže celou dobu vykřikoval něco o džusu na zapití a prolejval se tim hlava nehlava. a finále? jestli se vám zdá, že celej první den byl v režii Žofrého, tak je to tak. tedy hašlerkovice, vodka, slivovice a bůhvíjakýještě drijáky z vás udělaj superhrdinu, což znamená, že zvládnete střemhlav běh přes kopřivy a dvě betonový zídky ve sklonu téměř 90° a nic se vám nestane (nic = rozedřená prdel, rozřezaný nohy, strupy na 90% těla) a dopadnete do hloubky 30cm pod jez. ale ani to vám neni dost a tak zjistíte, že bejt u toho voblečenej, to přecejen neni vono, vyškrábete se zas přes ty dvě zídky, shodíte všechny věci v kečue a běžíte to znova. a znova se rozsekáte v těch třiceti cenťákách, to už se vám všichni smějou a nevěří svejm očím, protože ve vodě se po kamenech plazí glum. vydává dokonce i skřeky jako glum! (potom mě F. hodil do jezu, takže dvacet minut jsem se snažila vyškrábat na břeh a Žofrého jsem neregistrovala).
nakonec jsme se všichni dostali ve zdraví ven z vody, Žofré přežil, vzal si na sebe vobleček z cykláku a ráno vykřikoval, že nechápe kdo ho oblékl, kdo mu rozřezal nohy a proč nespal ve svym stanu (nýbrž v našem, na mojí karimámě!!! a celý ráno kňučel jako Sam, na kterýho se to pokoušel zbytek výletu svádět).

to je přátelé pouze první večer, těšte se na pokračování!

malý fotoreport:
1) Stáňa si dávala velkej pozor, aby na všech fotkách vypada co nejvíc přirozeně...

2) ale ne vždycky to uhlídala

3) dobré ráno


4) Žofré se nepřijel na vodu vyspat, spát může přece doma!


echt gold

6. července 2012 v 11:07 | Bařena. |  radosti všedního života
tak dneska, dneska by to šlo!
celou věčnost jsem se těšila, až se konečně budu moct nerušeně nudit, vstávat v deset, aniž bych měla špatný svědomí, že nestíhám otázky z biochemie a až budu moct toho slavnýho Harpera zavřít do krabice a těšit se, kdo si z něj bude rvát vlasy příští rok (moje jidášovské já se projevilo).
A PŘIŠLO TO!

ta strašná HC zkouška, která mi sebrala 14 dní mýho života, byla nakonec tak HC, že Vyjídák ji zvládnul za dva dny. no co už.

můj harmonogram pro příští tři měsíce je sice trošku finančně náročnější, ale pilnou prací s důchodcema se dá i tohle zvládnout. no.. Niara, znáte to. a jestli neznáte, najděte si v historii léto 2010 a 2009 a snad i to předchozí. jo, pracuju tam už celou věčnost, každej rok si stěžuju přesně na ty samý věci. jenom lidi se mění, důchodci. teď už třetí den pracuju s Milanem. s Milanem, kterýmu je šede, kouří dvě krabky denně a má permanentní zánět spojivek. učí mě jak se zdraví šejkové v Emirátech, jak nakupujou Rusky... taky tam je jeho žena - Olga. Olze je taky šede a byla to dřív pěkná kočička. zrovna včera přišla do práce a plna zděšení nám vyprávěla, že měli s Milanem málem sex. v šedesáti, proč ne!
taky tam je Zdena. rychlostí svojí práce vytvořila novou jednotku rychlosti, jeden Bureš. jsem z ní v debrézi (depresi)!!! každej den přicházim domu úplně vyřízená a už po týdnu se mi začíná do hlavy vkrádat myšlenka, jestli mi u tý biochemie nebylo přecejen líp!
ale jak řiká Milan - když práce nevoní, tak voní výdělek! (a to mi opakuje tak sedmkrát denně).

pojedeme na vodu!
vyselektovala jsem velmi nadějný seznam jedinců, kteří by se měli ve vlastním zájmu co nejrychleji potvrdit, protože cítím v kostech, že to bude legendární. průběh vidím asi takhle - ze tří dnů bude dva a třičtvrtě bouřka, všichni budou promočený, nasraný a vožralý a budou nadávat kolik to stálo peněz. tak je to totiž vždycky, když se něco naplánuje..

z Volďáka se stal lovec sýkorek a já mám pocit, že ze sýkorek se stane ve Valech brzo ohroženej druh. žere je totiž frekvencí dvě až tři denně a to neni dobrý!

chystám fotoreport, těšte se!