Duben 2012

tyvole hláška ne!

20. dubna 2012 v 20:48 | Bařena. |  radosti všedního života
jsem ve zhroucení! sama sebe jsem zmátla natolik, až jsem si celkem obstojně vsugerovala, že 30.5. tu fyziolu zmáknu určitě líp než 18.6. a přehlásila se!
a to je tak, přátelé, když vám OPĚT spadne stag, všechno je v kelu a vy si svůj pracně rozpracovanej zkouškovej plán můžete spláchnout leda tak do hajzlu!
asi už si moc dobře nepamatuju, v jakym hysteráku jsem byla loni na termínu ze zoologie (pro upřesnění 30.5.), kde se do mě docent snažil nacpat velikonočního zajíce a poveselit nás svým hrnkem s viagrou. zřejmě mám ráda sebetrýzeň.
tudíž můj plán začíná již o měsíc dřív než jsem předpokládala a to, vážení, prvního května, kdy se většina lidí válí v kocovině pod jabloní, nebo si vokusuje hlavu pod třešní (a až se doválim já, tak se vrhám do náruče Standy Trojana a jeho kolektivu). píšu si!
ale dneska mi projasnil den fakt, že i v našem věku jsou tací jedinci, kteří se dokážou na cestě na školní výjezd ožrat do nepříčetnosti (pro upřesnění za hodinu a půl cesty v osm ráno). pokud se někdo vožere a dělá nepřístojnosti, je to sice strašný, ale horší je, když to nezvládne a poblije se v hale výrobny psích granulí v Lipníku nad Bečvou. to vám potom už ani titul mistryně evropy v plavání nepomůže! (ani kdybyste si konečně vzali silonky do lodiček, tak ne)
výměna manželek a farmář hledá ženu, to jsou moje alfy a omegy týdne, ne, neni mi padesáttři.
vstávat čtyři dny za sebou v šest hodin ráno mě ničí, ale chudý student si nemůže vybírat, že.
až někde uvidíte telata, honem rychle k nim běžte, strčte jim prsty do tlamy a foťte se spolu s jejich sacim reflexem. pak si to samozřejmě rychle dejte jako profilovku na fejsíčku (pro větší efekt můžete ještě použít fotošop a rozmazat si obličej do nepřirozenýho výrazu)
a jedeme k Bonže, ke všemu!

tak nazdar

Štěstíčko

13. dubna 2012 v 9:13 | Bařena. |  radosti všedního života
moje materialistické já nabylo olbřímých rozměrů. koupila jsem si za poslední měsíc řádově asi tak 106 věcí, prodloužila svou uhlíkovou stopu aninechcivědětjak a pomalu, ale jistě to prostě nemám kam dávat. jistěže mluvim o hadrech, protože to je jednoduše můj mor. vlastnim dvě skříně naplněný k prasknutí + do skříní ostatních členů domácnosti se časem vpašovaly všechny moje kabelky, kabely, boty a bundy, co prostě nestíhám nosit. nedávno jsem vykřikovala, že novej jarní kabát je nejnutnější věc a bez něj, že nejspíš nepřežiju jaro. potom jsem si šla spočítat počet mejch jarních kabátů do těch sedmi skříní co tu máme a výsledek je překvapující - je jich, přátelé, 9. jdu se zabít. to jen tak pro představu, abyste věděli jak trávim svůj volnej čas - v podchodu u nádraží, protože fejkovýho HIlfigera alias francouzskou vlajku seženete za třistapade jenom tam! a tak podobně. pak většinou přijdu domu, dám si koblihu s marmeládou, nebo svatební koláček (!) a zbytek dne vykřikuju, že timhle tempem si na léto můžu pořídit leda tak neopren a ne plavky, že. to jsou ty lepší dny!
pak jsou ty horší, třeba středa! kdy vstanu v 5:40, nevim kde jsem a čí jsem, běžim cíkánovem na šalinu, ve který 13 minut nepřetržitě smrkám a kejchám a vleču se do školy, kde předstírám, že z těch deseti let výuky angličtiny mi něco zůstalo v hlavě. zbylý dny se hroutim z toho, že moje znalosti biochemie jsou tak žalostný, že vlastně netušim proč se chodim škrtit na ty debilní přednášky (tam sedim a hodinu a půl si řikám jak to ty lidi sakar můžou vědět?!). ale já se do toho vopřu!
například celej týden s A. řešíme nejmenovanou internetovou diskuzi, kde se lidi rozhodli zabít lidstvo tim, že tvrdí, že pití mlíka způsobuje osteoporózu, je karcinogenní, teratogenní a janevimjakýgenní, vejce jsou v jejich podání slepičí menstruace - ti chytřejší teda přiznali, že ovulace a podporujou to rádoby vědeckejma článkama nejhrubšího zrna. a já vám řikám, že do pondělí je ze mě odborník na články s impact faktorem 0,01 a ráda vám o tom povim!
teď jsem se vyčerpala.
víkend s Mirkem (Ledvinou) a Standou (Trojanem) bude famozni.

tak čau

PS: kdybyste nevěděli jak hůř utratit svý tři stovky, jděte o víkendu na The human body exhibition na Výstaviště. zaplaťte největší prachy za vlak a mhd a pak čekejte hodinu ve frontě na jejímž konci vás čeká jiná fronta. na konci další fronty je teda výstava, ze který ale nic neuvidíte, protože se tam mačká tisíc docentů anatomie z celý čr (čti venkovský balíci co vykřikujou věty typu: "hele táto tady je rakovina!!!" a ukazujou přitom na preparát karcinomu plic.)

Zvrácenej humor

5. dubna 2012 v 12:38 | Bařena. |  radosti všedního života
já bych ty internety fakt zakázala. sedim si takhle na cvičení z výživy a najednou mi volá cizí číslo. pak zase. pak ještě jednou. pak jiný. když už volá asi po čtvrtý, rozhodnu se, že to teda vyřídim a jdu ven. vracim se po pěti minutách naprosto rudá a v záchvatu smíchu. volal mi totiž naprosto cizí člověk, že by chtěl teda ty kozy, co nabízim v inzerátu. zhroutila jsem se na parapet a nechala si přečíst celý znění: "Daruji kozy, některé i s kůzlaty. Ruším chov. Spěchá." + MOJE telefonní číslo. nejdřív jsem si myslela, že je to ohromně povedenej vtípek, protože mě samotnou by nikdy nic takovýho nenapadlo, ale pak jsem zjistila, že se asi skutečnej chovatel jen upsal v čísle shodou okolností je to číslo moje. každopádně vysvětlovat každýmu zájemci (a že jich bylo a je-.-), že si ze mě někdo udělal dobrej den a že žádný kozy skutečně nemám, semi fakt nechtělo, začala jsem sama hrát zkušenou chovatelku a všem zarytě tvrdim, že o ně byl takovej zájem, že už jsou všechny pryč.
jak se u toho člověk pobaví, to byste nevěřili!
perličky:
"dobrý den, máte jště ty kozičky?" "ne" "ani kůzlátka?" "opravdu už ne" "ježiši to je taková škoda, já jsem se na ně tak těšil!!!"
"dobrý, mně volala sósedka, že tam daváte nějaké kozé, je to pravdá?"
"dobrý den, jsou ještě ty kozičky? brala bych celé stádečko!"
"a byla ta koza bílá nebo rezavá?"
"to jsou Holandský kozy?" "český" "aha, no to víte já mám zahradu 30 arů a tam chci jenom Holandský"
a ty lidi se prostě nedaj pokoj, jak se někde dává něco zadarmo, tak by se vo to dycky porvali. ale už mě to trochu vytáčí, to je fakt.
aby toho nebylo málo, včera jsem byla opět akční. prosim vás až vás někdo v podnapilém stavu kopne na houpačce do hlavy (jakkoli to zní divně, tak se to stalo), nejásejte, že to vůbec nebolí, protože to bolet začne. a hodně! původ dvou obrovských jelit nacházejících se na mém levém lýtku je prozatím neznámý, ale tušim, že ta houpačka mě fakt dobila.
vykvilovat u kytáry a potácet se u toho v dětskym píškovišti považuju za jeden z nejlěpších zažítků letošního roku, dnešní ranní cvičení z etologie za jeden z nejhorších.
abych se dala dohromady a mohla vůbec odjet domu mi trvalo o tři hodiny dýl než jindy, krása.
a navíc jsem měla tu čest poznat krásy legendárního ejakulatoria a posnídat vnevimvůbeckolikbylohodin s Jaroušem vysočinu, což mě teda upřímně fakt nadchlo. díky. ale když už jsme u toho, tak ty nakládačky co mi byly nabídnuty byly fakt vodporný a ten kdo je nakládal by se měl stydět.