Březen 2012

Výzkum stolice

30. března 2012 v 10:03 | Bařena. |  radosti všedního života
nastavila jsem si budík na osm, v osm ho zamáčkla, že si dám ještě PĚT MINUT a vzbudila jsem se v panice o půl desátý. kocourovi jsem tim způsobila nechtěnej půst, ale tušim, že mu to po včerejšim ovaru jenom prospělo, i když už od sedmi vykviluje jakoby ho na nože brali. ale hlavně jsem si tim narušila celej pracně vypracovanej denní plán! a teď tu musim lítat jak hadr na holi (sedět u počítače).
už dva týdny nejsem schopná dojít do banky a předat jim svoje potvrzení o studiu. dobře, nejdřív byl velkej problém dojít si vůbec pro to potvrzení, ale teď když už ho mám je to snad ještě horší. moje lenost je obrovská!
minulou sobotu na mě skočil zákeřnej bacil a za ubohý čtyři hodiny se mi moje tělesná teplota zvedla o celý 3°C! a to je na mě, hypochondra prvního řádu, vážně dost, takže jsem tu ležela, nechávala se chudákama bratrama obnášet a vykřikovala něco o smrti a testu z fyziologie, na kterej jsem se logicky nemohla učit. když to samý bylo ještě v deset večer, byla jsem v hysteráku. nestíhačka, chápejte, moje plány opět selhaly! no.. a nakonec? ještě jednou mi někdo bude tvrdit, ať si přečtu GIT z osmi zdrojů a já se neznám. ale zase jsem se obohatila o spoustu vědomostí, například že zápach stolice je u každého zcela individuální! díky Stando.
moje angličtina klesla na takovej level, že když si vedle mě ve vlaku sedl američan, radši jsem předstírala, že si čtu, abych se s nim nedejbože nemusela bavit. to o lecčems svědčí! naposled, když jsem byla přecejen nucena otevřít pusu, jsem vyplodila něco co v žádnym případě nebylo ani vzdáleně podobný věte "je to rozbitý" což jsem měla v úmyslu říct, ale bylo to spíš něco jako "abjdhjfds". jsem se sebou dost spokojená. ten středeční test mě zničí, pokud na něj teda úspěšně vstanu.
Hušek toho vysmrká víc z levý dírky.
já z pravý, A. taky.

hezký den, musim jít plnit plán.

Radim forever.

23. března 2012 v 17:29 | Bařena. |  radosti všedního života
zápočtový testy mi dýchaj na záda. škoda, že jsem si tak pěkně zvykla na ty volný víkendy, tyhle přechody mi nedělaj dobře! momentálně jsem v rozpoložení, kdy z duše nenávidim Standu Trojana a celej ten jeho chytrej kolektiv. pokud hledáte pětikilovou knihu, kde je hustota informací taková až je vám z toho zle, je to tahle (v závěsu za ní je hned ultranahovno Harperova biochemie, kterou vyhlašuju nejnepoužitelnější knihou roku, díky). kdybych potřebovala ke svýmu víkendovýmu peklíčku jenom tyhle dva výpečky, dalo by se to přežít, ale já potřebuju ještě zpropadenýho Jelínka, kterýho samozřejmě nemám a musim tak strávit půl dne svýho drahocennýho času tim, že si pro něj jedu tyvole do Kolína, no parádička. kde jsou ty časy kdy jsem si nadávala na Radima... Radime, promiň.
a bylo maškarní! a i když jsem v onen inkriminovaný večer vykřikovala, že bude fotoreport, tak nebude. mám asi tak přesně tři použitelný fotky - z toho na jedný vypadám jak z marty a nehodlám se tu prezentovat jako upocenej pytel mouky s rudejma skvrnama na obličeji. jinak to byl celkem tradiční party hrad a celkem tradičně jsem se nějakym nedopatřenim ve čtvrtek ráno nedostala do školy... byla jsem totiž dost ráda, že jsem se dostala z postele. tentokrát ale nebyl příčinou bolehlav jakoprase (čti: jakovždycky), ale mám pocit, že jsem si natáhla všechny svaly co mám! jsem prostě tanečník. velkej podíl na tom má i hodina erobiku ve středu vodpoledne, která vůbec neni hodinou erobiku, nýbrž je to proklatý posilování kde ta slečna cvičící neustále vykřikuje "ať vám jsou vidět v plavkách kostičky!" a já vám řikám, že se do žádnejch plavek letos ani nevoblíknu, protože tam na jedný z následujících hodin vypustim duši.
z maškarní párty bych tady chtěla vypíchnout předevšim převlek našich duchovních sester, protože vidět H. v jeptiškovskym mundůru jak lítá ve tři ráno po hlaváku a vykřikuje něco směrem k autobusu číslo 92 je fakt zážiteček.
ráda bych tu zmínila hned druhou nejkurijoznější historku večera, a to jak J. ztratil snad všechno co mohl a i když velkou část věcí (např. paruku) zase našel, tak něco přecejen zůstalo nenávratně ve spárách podniku Hvězda a nám (a nejen nám) se tak naskytl nevšední pohled na blondýnu zakrytou zlatym sametem a kožkou, jedoucí v rozjezdu a hystericky vykřikující cosi o 260 MB paměťový kartě, díky.
no a já bych se zas šla věnovat tomu Standovi, co řikáte!

zpropadený zpoždění!

19. března 2012 v 8:48 | Bařena. |  radosti všedního života
věc, která je pro mě největší noční můrou hned potom, že mi sestra na poliklinice při odběru krve vstříkne do žíly vzduch a já budu mít plicní embolii, se stala!
nastoupila jsem do špatnýho vlaku a hodně dlouhou dobu mi trvalo než jsem to vůbec zjistila. v poklidu jsem si postávala u nějaký partičky gympláků co hráli karty ve stylu Šerif jsem tady já, prohráls, a vůbec mi nebylo divný, že maj místenky do Ostravy (přitom je vám snad jasný, že EC z Prahy do Brna v Ostravě nestaví-.-). no když sme zastavili podruhý a pořád to Brno nebylo, začlo mi to bejt už divný. lidi začli vykvilovat, že TEPRVE JAKO ZÁBŘEH?! a už jsem byla doma. OMG. procpat se přes třicetpět důchodců s krosnou je snad horší zážitek, než vlastní záměna vlaku. vypotácela jsem se naprosto rudá ven a hystericky pobíhala po nádraží. největšim štěstim stál na druhý koleji jakejsi rychlík co údajně jel do Brna, škoda, že mu to trvalo další tři hodiny. takže včera jsem se podívala do Zábřehu, Olomouce, Přerova, Prostějova, Nezamyslic a bůhvíčeho ještě! jsem z toho v šoku ještě teď a než příště někam suveréně nastoupim, tak si sedmkrát přečtu kam to jede. fakt.
jinak jsem se s váma taky chtěla podělit o svůj ultrasuper nápad na maškarní, kterej jako obvykle v reálu až tak ultrasuper vůbec neni. přátelé jdu za pytel mouky, no zdá se, že na výrobu maska náročná neni (omyl číšlo jedna) a že to neni ani jedna z těch otravnejch masek typu želva ninja, ve který se musíte celej večer škrtit a potit (omyl číslo dvě!). výroba nápisu "hladká mouka 1kg" mi zabrala dvě hodiny a to do toho nezapočítávám vyměření, prostřižený a opálení děr na všechny moje končetiny. navíc ty opálený díry jsou opálený blbě a trhá mi to moje oblíbený silonky, který jsem si pod to chtěla vzít! no to bude ještě zážiteček. pinej režim musim bohužel oželet, jelikož odvazovat si pytek od krku po každym víně se mi skutečně nechce.
bude to parádní.

nashle

Jarmily

1. března 2012 v 16:23 | Bařena. |  radosti všedního života
drze jsem se vecpala na dnešní dřívější cvičení z etologie jenom proto, abych měla odpoledne dost času na biochemii, protokol z fyziologie a podobný veledůležitosti. jak to dopadlo? už čtyři hodiny a sedm minut se já a K. češeme, stříkáme po sobě lakem na vlasy, zapojujeme a vypojujeme žehličku, kulmu a fén, tužíme se tužidlem a lítáme od zrcadla k počítači, kde sjíždíme celý odpoledne tutoriály "jak být nejvíc nejkrásnější" aneb v čem půjdem zítra na ples. zpočátku to vypadalo fakt beznadějně, skoro jsem uvažovala o čepici nebo papírovym pytli co si vezmu místo kýženýho ultradrdůlku, protože moje vlasy prostě odmítaj reagovat na sebevětší teplotu kulmy jinak než kouřem, kterej se z nich valí. vlny nikde prosimpěkně! když už byly moje nervy téměř v kýblu a vlasy dostatečně ohořelý na to, abych to přestala zkoušet, podařil se K. nejkrásnější cop co kdy moje vlasy nosily a já v něm budu i spát a už ho nikdy nesundám. naopak i moje (jindy obě levý) ruce se činily a K. má hustopekelnej ponožkovej drdol, kterej jí budou všechny veterinářky závidět! o tom jsem přesvědčená.
kde jsou božemůj ty časy, kdy jsem šla na ples v gládách jenom proto, abych tam všem ukázala, že je mám u zadku. no co si budem povidat, musela jsem vypadat fakt strašně, ale jelikož jsme dycky byli anarchistická partička, nikdo nám nic neřekl a dokonce nás všude i pustili. dneska už se takovejmhle hlavněnebudukonvenční a snějakouetiketoujdětedoprdele lidem usmívám, holt každej si na to svý musí přijít sám (až na Břendu, samozřejmě, ten si jede pořád to svý a bude chodit s buřinkou a kšandama až do smrti).
už druhej tejden sjíždim starý vodrhovačky a pořád shánim někoho, kdo by se se mnou šel kulturnit na koncert (kterej mimochodem taky neustále hledám), ale pak se vždycky zas uklidnim a vzpomenu si, že už mi neni 15, mám všechny vlasy v přírodní barvě a nejezdim s potkanem za krkem v mhd.
ovšem když už jsme u toho, pořídila jsem si novou jarní obuv a byl to takovej kauf, že se tady o to s váma prostě musim podělit. když přestaly na ebayi prodávat fejkový konversky a ty moje poslední nezachránil ani kus lina, kterym jsem je vytunila, jala jsem se do víru velkoměsta shánět svoje nový jarmily. a mám je! stály neuvěřitelných 39,- a povim vám, že to chce mít sakra odvahu vzít si je na nohy. no ale na legendární kobercovky to stejně nemá. couž.
paní v obchodě se tvářila jak kdybych kupovala Armani lakovky a neustále mě nutila vyzkoušet si i levou, projít se sem, tam. sem, tam. sem! strčit dovnitř vložku a prostě se vážně přesvědčit, jestli mi naprosto vyhovujou, víc takových.
no
tak čekejte report z události roku, vzhledem k tomu, že od minulýho týdne je mi z jakýhokoliv alkoholu stále blivno, budu na kohoutkovici a tušim, že nic převratnýho to nebude.