Únor 2012

nepředbíhat!

23. února 2012 v 11:10 | Bařena. |  radosti všedního života
nejlepší je o kocovině psát pěkně po ránu, když je to ještě dost intenzivní. a dneska, přátelé, je to nejintenzivnější za hodně dlouhou dobu, ovšem troufám si říct, že K. ležící a blijící opodál je na tom podstatně hůř. byla to prostě (další) party hard.
veterinární večůrky na Hvězdě jsou výživný dycky, ať už to bylo loňský maškarní nebo včerejší pyžamová párty. kurviček v krajkový košilce jsme, pravda, čekali víc, ale ani tak nás pár jedinců nezklamalo a my samozřejmě nezklamaly naše věrné příznivce a jeden spací oblek sme na sebe natáhly taky. jet ve tři ráno rozjezdem v pyžamu a vystupovat na skoroCejlu neni uplně vono, myslim, že mi to jednou stačilo (hlavně ten moment, kdy K. skoro běžela parkem a hystericky šeptala, že nemůže najít v kabelce tu kudlu) a jet ve tři ráno v rozjezdu v pyžamu a zpívat vysoký jalovec mi stačilo taky na dlouho.
tančila jsem Vyber si a napodob a válela se s Tomicovou po parketách, poučovala prváky co se musej bezpodmínečně naučit a na co maj srát, lila jsem do sebe fernet a zelenou a teď to mám! není mi pomoci.
a pomoci není ani jistému F., jehož životní náplní je oblejzat sličné slečny studentky, zvát je kdovíjaký drijáky a pak jim dělat ostudu všude kam se hnou.
konečně jsem seřvala Macečka, že potom co strávil noc v azylu našeho pokoje nás nezdraví a on se kál a sliboval, že začně. vsadim boty, že v pondělí, až ho zas uvidim, se bude klasicky dívat nepřítomně do betonu.
tímto bych považovala teda zimní zkouškový za kompletně uzavřený!
ale začal letňák a s nim i všechny pekelný přednášky, na který když přijdete o třicet sekund pozdě, tak sedíte na schodech, protože i když to je hovno, kterýmu celou dobu nikdo nerozumí, tak tam prostě všichni musej bejt-.-
a v novym bytě zažíváme konečně ten pravej folklór Brna, kdy nám za okny co čtvrt hodinku bijou kostelní zvony a po okapu lezou netopýři, v parku je to hovno kam se podiváš a kde neni hovno tam jsou cikáni. je to tu báječný!

<3

jak řikám, jedu si to svý

15. února 2012 v 22:22 | Bařena. |  radosti všedního života
tykám si s hrabavejma důchodkyněma s prsama u pupíku, přeju jim k šedesátejm narozeninám a pak láduju jejich domácí brsalát s řízkem. jo, práce šlechtí. mám už tak vyšlechtěný bůčky (a kýty), že by mi nepomohl ani týdenní půst. přesto jsem se nedala a jala se vyzkoušet alespoň dvoudenní - načetla jsem si tisíc internetovejch článků, nakoupila zázvor (to na čaj) a zeleninový šťávy bez éček (ale s přidanym cukrem, moje chyba) a pustila se v sobotu do toho. upřímně jsem nečekala, že bych se dohladověla byť jen k obědu, ale překonala jsem sama sebe, když jsem se v deset večer válela pološílená hlady v křečích u televize a sledovala bratry jak žerou mnou usmažený karbanátky s hořticí! ale vydržela jsem a těšila na ranní úkaz detoxikace, který pro mě měl být odměnou za dobře vykonanou hladovku a tyvole nic. po povleklym jazku jako by se slehla zem. takže jsem si v neděli dala hned z kraje ten karboš ze soboty, abych nezahálela a příště se můžu na nějaký ozdravný půsty víteco. mimochodem zázvorovej čaj nemůžu do konce svých dní ani vidět.
a taky už jsem vet jaksepatří, ufikla jsem totiž svýmu kocourovi varle. sice v nepadnoucích rukavicích a třikrát jsem u toho musela obejít stůl, abych zjistila, ze kterýže strany se mi to vlastně líp fiká, ale už je to bezkulák a stihli sme to ještě před značkovánim, takže moje duše je spokojená, moje peněženka je spokojená a když mi půjčíte i svýho kocoura, abych se pocvičila, půjde mi to jedna báseň.
v neděli hlásim opětovný odjezd směr brno - vstříc letnímu semestru bez Tomáše Nekvapila, což tomu dává úplně nový rozměr. mám tolik věcí, že bych si potřebovala pronajmout přinejmenšim transportér, ale bohužel mám k dispozici jen krosnu o objemu 55 litrů, která má navíc utrženou jednu přezku. do pravý ruky bezkuláka a jedu si.

A to je nějaká novinka?

2. února 2012 v 8:10 | Bařena. |  radosti všedního života
když se vám po ránu objeví na oknech obrazce, co dělá jen metestrální poševní sekret na podložním skle, můžete konečně říct, že už přišla zima.
bilance zimního zkouškovýho: dvě kila tuku nahoře, půl vlasů dole, prosezeno 20 hodin u mikroskopu, naládováno celkem 14 sáčků čipsů, 12 tyčinek snickers, jedna sekaná z Lidlu (k tý bych se za normálních okolností neuchýlila), asi tisíc kilo brokolice a tři krabičky velbloudů. s timhle skóre se budu antioxidovat až do léta (než začne letní zkouškový).navíc snaha o udržení se v psychický pohodě mě stála majlant, takže vyhlašuju osobní bankrot.
Z. zase vyhlásila osobní anketu o smolaře roku v tahání si nejhorších otázek u zkoušek - tipněte si vítěze.
ano, díky.
teď bych chtěla říct, že mám konečně prázdniny a válim se a můžu se od rána do noci s prstem v nose dívat na seriály, to je ovšem dost utopie. jelikož jsem děvče uvědomělé, jala jsem se s důchodcema opět hrabat v součástkách. no, je to zážitek. vzpomeňte si na mě, až budete ráno odemykat svoje auto s automatickym zámkem, kterej vám možná selže díky mně.
sme přestěhovaný a pevně doufáme, že Vaněk umře na plochý nohy. taky doufáme, že už nám nikdy nebudou lízt z pod koberce sviňky, stínky, stonožky a megaobřípavouci, co se nedaj zabít!
a Volďák bude již brzy bezkulák, což je hlavní informace tohohle článku.