Prosinec 2011

tady nám, jak se zdá, někdo přebývá...

24. prosince 2011 v 22:35 | Bařena. |  radosti všedního života
jsou Vánoce. oholila jsem si nohy, ovšem až po večeři.
ježíšek konečně pochopil, že jsem materialistka a začal sypat sekáčový oblečení po kilech. tetelim se blahem! votce musim letos taky výjimečně pochválit, protože přes veškerý výkřiky o svý chudobě navštívil obchody a dokonce v nich i něco koupil. mínusový body má ale za svoje historky o strejdovi Milanovi, kterej měl údajně přijet (nikdy v mym životě k nám na Vánoce žádnej strejda Milan nepřijel, ani na Velikonoce ani nikdy) a kvůli kterýmu bylo životně důležitý jít dneska (!) do billy pro ASPOŇ 4 lahvový plzně (přitom deset jich je v lednici). no, démon alkohol!
dnešní den se nesl předevšim ve znamení hysterickýho útěku mýho citově slabšího bratra, kterej bohužel neunesl pantomimickou poznámku na účet svýho prvního životního vztahu od mýho sarkastickýho bratra číslo 2. nikdy jsem si nemyslela, že člověk po zánětu průdušek uběhne tři kilometry tak rychle! uběhne.
celej semestr jsem se těšila na svátky, že se konečně nebudu muset učit. nebudu muset sedět nad Radimem a jemu podobnejma, budu se dívat na seriály a ládovat se všim co mi přijde pod ruku. ale, přátelé, já se nudim. po třech dnech si připadám jak vorvaň na mělčině (to ty čipsy!!!) a mám choutky šáhnout po Radimovi dřív než mi přikazuje můj pracně vypiplanej studijní plán. ale k tomu se nesnížim.
jsem šťastná, že neni sníh. kdybyste viděli ten kopec co vede v Jedousově ke hřbitovu a k tomu seděli za volanten naší stoletý felicie combi, která je ráda, že se udrží na silnici! taky byste byli rádi.
v mym absolutně pavouk-free pokoji se objevily dvě nohatý svině.
letos jsem z adventního kalendáře nesundala ani celofán, nechám si ho na příští rok.
Volďákovi vydržel jeho vánoční dárek asi tak přesně tři minuty, pak se začal dusit barevnym peřim.
na silvestra se hodlám dívat na Petra Novotnýho, jsem stařena.

ahoj

Adélka, Baruška

19. prosince 2011 v 18:55 | Bařena. |  radosti všedního života
jsem éčkový ekonom a ta trojka v indexu mě bude vyloženě hřát u srdíčka. to víte, takovej vet musí bezpodmínečně vědět při jakym zdvihovym objemu motoru už platí silniční daň 1200!
mám aft, a to nesnášim.
při čtvrteční velice žoviální párty ku příležistosti zakončení v pořadí již třetího semestru na VFU jsme se s A. nevídaně pobavily. nevim co bych vám předhodila dřív. Hrabálkovou a její zarputilou propagaci mužského pubického ochupení? vylejzrovaný seksi káčko na částitělakterousivšichnijistědomyslí u Hodinový? Chuchra a jeho excesy tady komentovat nebudu, nebylo to nic novýho, ale překvapil nás trochu Jarda Chyba, u kterýho jsme nepředpokládaly, že by znal naše jména, natož příjmení a nedejbože si je spojil s našimi obličeji a vykřikoval je ve zdrobnělinách. Maceček předstíral střízlivost (což oceňuju) a přitom si sichroval oběti z řad našich spolužaček. Ščerbáková mastila, že neni vůbec tak superultrašprťácky chytrá a že to určitě v lednu nedá. OMG. když jsme dorazily, A. se zhroutila v embryonální poloze do postele.
budíček v osm mi udělal vyloženě dobře, co vám budu povídat.
Volďák opět neudržel svoje svěrače a v Pardubicích na peróně jsem tak cestujícím názorně ukázala jak vyndat kočičí hovno z přepravky, aniž byste si tim umatlali všechno okolo.
ve Valech byl hurikán, zase. Pepa Vojtek, zase.
moje peněženka pláče, já pláču a nechápu jak mi toho může ještě TOLIK chybět. moje babička je zvláštní člověk, nejenomže je denně vyšokovaná až na pokraj infarktu z dnešních cen (naposledy nerez cedník na halušky prosimpěkně za lidových 79! ,,no to za nás stálo vosum korun!" a zhroucení). dnes.. šest hodin nakupování. její nákup? stolní kalendář v levných knihách za 19,-, ale já to prodýchám.
sehnat před Vánoci inteligentní plastelínu je zhola nemožná věc, to kdybyste se o to jako já chtěli pokusit.

sbohem

klokan pod postelí

11. prosince 2011 v 20:08 | Bařena. |  radosti všedního života
dva roky pěstuju svoje vlasy. dva roky se stříhám doma před zrcadlem asi tak přesně o 0,5 cm, jenom abych to měla NEJDELŠÍ. dva roky si stěžuju, že mám roztřepený konečky a dva roky si řikám, že to ještě vydržim. to víte, na Jágra mi to jednou stačilo. takže jsem se včera po dvou letech vydala ke kadeřnici. pršelo, což znamená výsledek byl viditelnej zhruba celý tři minuty, než jsem dojela výtahem dolů a hurikán ze mě udělal Pepu Vojtka. takže jsem utratila 300 korun českých za 15 minut šmidlání konečků, který provozuju zdárně už dva roky doma v koupelně - a tomu se říká investice! díky, aspoň že ta paní byla schopná poznat kolik jsou dva centrimetry.
Volďák je nemocnej, ale to mu vůbec nebrání v tom, aby šikanoval celou naší rodinu včetně psa, kterej to dost špatně nese. hůř než náš pes to nese jenom zootechnik Marťas, ale to byste museli vidět - nevšední zážitek.
posírám se při představě, že za měsíc si budu už pomalu žehlit plášť na zkoušku z anči. považuju to za rituální sebevraždu.
jedno z nejhorších rozhodnutí tohohle roku bylo dát si předtermín z ekonomiky, jo, čtete dobře, vetové maj ekonomiku a z ní dokonce zkoušku. je to ultravelká kupa hoven, kterou se MUSIM naučit a už druhej den z toho chytám epesní záchvaty vzteku, který mírnim tim, že do sebe cpu bonbóny celkem ze čtyř bonboniér. střídám to. Hrabalova souvětí, to je moje!
mimochodem Hrabálková běhala po areálu ve spodním prádle, což už je samo o sobě dost dekadentní, ale aby toho nebylo málo Pavlíček ji natáčel a kolem jelo auto s děkanem. myslim, že až se to docent Hrabálek na hradecký farmačce dozví, bude Eliška chodit do školy v overalu.
vymlátila jsem z billy velkou část peněz o který mě ty svině oškubaly a mám z toho dobrej pocit, škoda, že jsem velkou část z tý velký části už stihla utratit. osud materialistky.

taky jsem se rozhodla, že budu primatoložka. jenom ještě nevim jak vyřešim to, že jsem poněkud na nesprávný škole.
takže sportu zdar.