Říjen 2011

při -20°C zamrzám

29. října 2011 v 21:12 | Bařena. |  radosti všedního života
právě jsem strávila téměř dva dny v pekle co má nápis Billa. a ne, Billa neni dneska to nejlepší pro mě, ani pro vás, pro nikoho. akce se stíracíma ultratrapnýma losama ještě zdaleka neskončila a lidí, který si přijdou pro devět tašek naráz, přibejvá, což je smutný a jak by řekla A. jejich uhlíková stopa narůstá přímo závratnym způsobem! podle mě si tim doma tapetujou.
z našeho malýho roztomilýho kocourka vylezlo patnáct malejch roztomilejch škrkavek, který určitě po celym našem brněnskym domě stačily naklást triliardu vajíček. mně se teď uhnízděj v mozku nebo oční kouli, přesně jak píšou v učebnici zoologie. při každym malym zakašlání si představuju jak v mym těle právě prpobíhá jejich hepatopulmonální migrace. jo, je to přesně tak strašnej proces jak strašný je to slovo, fuj.
ale Volďáka jsme odčervili, tři dny pozorovali jeho stolici a dneska můžeme už s klidnym svědomím říct, že je to fyziologický a červi jsou titam. hurá.
nedá mi to a musim se zmínit o škole, ovšem pouze tak, že se nás rozhodli zničit. já jim to teda nedaruju.
po pěti letech sledování svejch stehen každej večer před zrcadlem můžu (bohužel) konečně říci, že se spojila v mediánní rovině a já jsem se oficiálně stala jednou ztěch, který její stehna prošoupou kalhoty v rozkroku. ne, nechtěla jsem se k tomu NIKDY dopracovat, ale jak by řekla Salačová, je to taková moje VFU sickness a já s tim už nic neudělám. můžu chodit na erobik a třikrát denně ze školy a do školy a zdravě jíst a oni stejně BUDOU spojený. achjo.
za stolem mám takovou plíseň, že to vypadá jako semiš. má to hnědou barvu.
veku už to JE na zimní bundu, žadný frajeřinky...
zimní rýma se mi zdárně vyhýbá, ví proč. já a rýma = týden umírání s teplotou 37,1 a tamponama v nose abych nemusela tak často smrkat, noa to si teď fakt nemůžu dovolit. světlobodem mejch dní jsou přestávky na oběd a dilema co si dám v menze za posledních 35 korun...

je to peklo
moje hormonální nevyrovnanost je stupni 10/10

Tady máte výherní los.

16. října 2011 v 12:31 | Bařena. |  radosti všedního života
mít hlavu v pejru je trendem letošního podzimu.
je hnusně, zima a pršelo tejden v kuse. zase jsem se přesvědčila, že mít ve skříni patnáctkrát sako je sice hezká věc, ale ani tři na sobě vás nezahřejou. se svojí devítimetrovou šálou se ještě stydim vyjít ven, takže mi nezbejvá než mrznout v saku a tvářit se izolovaně. navíc pokaždý když v tý zimě vylezu, tak můj obličej dosahuje rudosti 10/10, jo, je to dost seksi.
hele máme kočku, kočičáka, sere našim spolubydlícim do postelí a my se jim pak tajně smějeme a doufáme, že až přijdem ze školy, nebudem mít nasráno v postelích my. zachránili jsme ho před jistou smrtí na svrab a jiný ošklivý nemoci a on je teď vděčnej a demoluje nám pokoj, trhá záclony (protože se na nich dobře houpe), věší se nám na holý nohy (protože si přece budem hrát) a ráno odmítá vstávat dýl než v sedm (protože má hlad a spalo se už dlouho), takže jsme ve fázi kdy šišláme na kočku a vstáváme v sedm, jenom aby měl Volďák pohodlí. nojo, vetové!
pak jsme taky ve fázi kdy zas máme hlavu v pejru, protože doktorskej sbor se definitivně zbláznil a odmítá akceptovat pro nás docela důležitej fakt, kterym je to, že v zimě prostě MÁME zkoušku z anči a histoly a bude to zabijárna a bude to kurva kurva těžký a my nemáme sakra čas na nějaký iontový rovnováhy a glykolýzy.
v bille byla akce na magnesie, takže ačkoliv jsou hnusný jako prdel, lidi je kupovali jako blázni a já mám teď namoženou levou ruku, což je ale příjemná změna oproti ostatním víkendům, kdy mám namoženou pravou od neustálýho vypisování výpisků z výpisků nečích výpisků.
po 14ti dnech jsem přijela domu, našla na stole para ořechy, který byly předmětem omluvy nejmenované osobě a ze vzteku je všechny snědla. pak jsem strávila dva dny v již výše zmiňované bille, musela se zdekovat z vlasního pokoje, jelikož votec měl po pěti světelnejch letech návštěvu ženckého pohlaví u nás doma a teď čekám v jakym stavu přijdou moji bratři z párty, ne kterou odešli cca před 24 hodinama. to jsem to zas dopracovala.
sleduju jeden dil chirurgu za druhym, u každýho brečim a moje iontová rovnováha je v zadku. DDD na obalech výrobků jsou vymyšlený plky a antioxidanty v čaji vám život nezachráněj, jsem zhroucená.
chodim na erobik a i přes všchnu mou snahu mám pořád problém stihnout kdy jdem do leva a kdy doprava, což je fakt zlý.
ale zrovna předevčírem jsem si v hysteráku stěžovala, že jsem chudá a nedoceněná a můj studentský život stojí za vyližprdel a druhej den ráno jsem dostala znamení, že mám vytrvat a bude to fajn!
no, takže si jdu oddělat i tu pravou ruku a mít se fajn.
čau