Srpen 2011

cyklisťák

17. srpna 2011 v 18:13 | Bařena. |  radosti všedního života
no nazdar.
z levýho sloupku tu na mě bliká, že téma týdne je toaleťák, jestli bych se k tomu chtěla nějak víc vyjádřit. nechtěla
je týden po výplatě a já už zas odškrtávám dny k tý další, no co vám budu vykládat, billa svý zaměstanance moc nepřeplácí, spíš vůbec (ale to se dalo čekat)
takže abych se mohla cítit v příštích dnech ještě zoufaleji než dnes, šla jsem vesele nakupovat. mým cílem byly boty, jelikož svoje jediné a poslední se mi podařilo při manévru s pračkou obarvit na růžovo. noa a protože JÁ prostě v žádnejch růžovejch jarmilách chodit nebudu, vydala jsem se do víru velkoměsta pro další. jak už to tak bývá, mám kalhoty, naušnice, náhrdelník a prsten, mám nový fotoalbum a do něj třicet nově vyvolaných fotek, taky mám bílý tričko, protože bílejch levnejch triček není nikdy dost, ALE chodit budu zřejmě až do Vánoc bosa.
další prázdninovou story je můj neuvěřitelný příběh o tom jak jsem ztratila mobil. už tisíckrát jsem myslela, že ho nemám, že je ztracenej, že ho někdo ukrad, že jsem ho někde nechala a podobně, ale vždycky se našel a tak se mi asi od dvanácti dařilo mít pořád stejný číslo, stejnej seznam a tak podobně. to si vám jdu jednou takhle do práce, kouknu na mobil kolik je, jestli ten vlak fakt ještě stíhám, dám mobil do tašky, zavřu tašku a běžim (doslovně) na ten vlak. dojedu do práce a ten mobil nemám. wtf?! už jsem se s tim teda smířila, ale podle mě zasáhla nějaká vyšší moc, jinak si to nedovedu vysvětlit. takže teď jsem jako správná starší sestra podědila starou nokii po svym mladšim bratrovi, kterej celý prázdniny dřel na to, aby si koupil hustopekelnej dotykáč. lepší než drátem do voka, já vim, ale timhle se přede mnou otevřelo další životní dilema, a to jestli si za další výplatu z billy koupim radši novej mobil nebo martensky. haha, určitě se vám chce říct, kde to jako makám, když si za měsíc nejsem schopná vydělat na oboje, ale neptejte se, nasrali byste mě.
postupně začínám mít alergii na všechno co ty lidi, který jdou nakupovat a vůbec za to vlastně nemůžou, dělaj. kupříkladu to, že ještě než dosednu na tu pitomou židli k tý pitomý pokladně už mi někdo lifruje žrádlo na pás, to bych je přes ty ruce práskla. hned za tim je vehementní cpaní mi billa karty, skoro to vypadá, že když jim ji TEĎ nepípnu, tak z toho zkolabujou. ale držim se, jsem příjemná a milá.
a byla jsem na výletě, na dlouhym výletě. rozhodla jsem se, že ze mě bude přístí Armstrong a vyhraju tour de france, takže jsem si dala nejdřív zahřívací výletíček do Chlumce (cca 17 km, abyste byli v obraze), upozorňuju, že po rovince, abych se nenadřela. potom co jsem na místě sesedla z kola, jsem mylslela, že mám hypoglykemickej šok a zkolabuju, napravila to až tyčinka snickers, kterou jsem nikdy v životě rychlejc a s větší chutí nesnědla. to znamená, že jsem za deset sekund snědla asi přesně tolik kalorií, kolik jsem jich za dvě hodiny (ano, tak dlouho mi to trvalo) spálila. cesta zpátky byla takový peklo, že už si to nechci připomínat. ale neodradilo mě to a smužem jsme se vydali na třídenní cyklo výlet na Bítov do kempu. cesta tam byla až na pár karambolů v podobě spadnutí kol ze střechy v pohodě, chatka byla taky až na pár osminožců dobrá, takže jsme povlíkli a jako správný výletníci jsme hned sedli na kolo a vyšlápli ten největší kopec, kterej se mi v mym životě podařilo vyjet. ze samý radosti jsme si na jeho vršku dali smažák s tatarkou, protože když už, tak už. druhej den jsme si jako starý cyklisti naložili trasu s převýšenim 300 metrů na 15ti kilometrech, ale i když jsme si celou cestu skoro nepřetržitě stežovali, dojeli jsme ke kýženému konci - na Vranov, kterej měl zrovna polední pauzu, takže jsme se tam zdrželi asi tři minuty a jeli dolů na dlabanec. jsme holt sportovní typy jak blázen!
byl by to jeden z mých top výletů, kdyby se nám na zpáteční cestě naše auto nesnažilo naznačit, že už jako dál ne. dojeli jsme v bordel čtvrti za Znojmem, kde nebylo ani vidu ani slechu po někom, kdo by nám to auto opravil. dvě hodiny jsme čekali na chlápka ze servisu, kterej se tim problémem v našem autě zaobíral asi tak přesně 40 minut a řekl si za to nechutnou čtyřcifernou částku, kterou doteď nechápu kde vlastně vzal.
noa to by bylo za poslední dobu asi tak všechno, co se mi přihodilo.
díky za pozornost!