Duben 2011

doktorka Adélka

28. dubna 2011 v 22:05 | A. |  křeslo pro A.
Myslím, že na pohlavní soustavu v anatomii jsme se všichni těšili. Učitelé proto, že budou mít možnost s námi trochu zažertovat a zaflirtovat a říkat nejtrapnější vtipy pod rouškou - děláme jako že nic, můžeme takhle nemístně laškovat je to přeci pohlavní soustava hihi - a například já protože jsem měla naivní pocit, že přece o vaječníku a vejcovodu něco vím od první návštěvy gynekologa, který mi problematiku řádně vyložil a taky z gymplu kde nás na kravinách typu menstruační a ovulační cyklus děsně dusili a vykřikovali, že kdo nezná rozmnožko je tisíckrát větší lempl než ten, kterej nezvládl blanokřídlý. (Sorry Jirko, u nás na gymplu se to takhle vážně říkalo). Ostatně věta našeho biologa (který byl blázen a na výchově ke zdraví všechny přesvědčoval o tom, že by místo sexu měli jíst amarant a slunečnicová semínka): "Karliku Karliku, když nic nevíš o sexu, tak ho nesmíš dělat!", vstoupila do dějin hned několikrát. (To, že si ten stejnej pán několikrát vyskočil na židli, vykřikoval jsem polyp, mával rukama a pak nám ukazoval, že má v podpaždí varlata, jsem vám neměla říkat, protože teď to neberete vážně, ale prostě to tak bylo.)
Samozřejmě, že jsme se spletli a kravská ... vážně stojí za kravskou .... . Tolik k tomuto tématu. (Nařezávání vagíny ve mně nevzbudilo nic, ani soucit s tou ubohou prasnicí a když jsem byla uvědomena, jak vlastně vypadá to, z čeho všem 15-ti letejm holkám vypadávaj vlasy hrůzou (rozuměj panenská blána), tak jsem si vážně řekla, že je na čase napsat knihu Všechno co k životu potřebuju, jsem se naučila na základní škole a pochopila to až na vysoké.)
Téma 2: Dnes i já musím zasáhnout do tématu nemého a mně nepříslušejícího (módní policie), ale už to ve mně leží dlouho a protože jsem se teď v pátek vysekáčovala nadmíru kvalitně, tak si to dovolím. Nesnáším punčochy v botách s otevřenou špičkou. Tolik dívek vám bude zasněně vykládat o tom, jak přítele konečně donutili přestat nosit ty děsný ponožky v sandálech a samy maj za tejden punčochy v botách s otevřenou špičkou a to já nezvládnu. Dokonce je to pro mě horší, než ponožky v sandálech, protože vím o pár hroznejch situacích, kdy prostě je nutný mít v sandálu kotníčkovou ponožku a ačkoli to je nechutný, nedá se nic dělat. Ale boty s otevřenou špičkou a punčochou vevnitř jsou ubohej šit, kterej si na sebe snad nikdo nechce vzít.
1) Je-li ti milá zlatá zima a potřebuješ si vzít k sukni punčochy nebo ke kalhotům silonový ponožky (do boty s otevřenou špičkou je to 2x větší eklhaft, než když má dáma jenom sukni), tak si prostě ty boty neber a vem si jiný. Prostě je na ně zima. Tečka.
2) Rozedíraj-li ti bez punčoch nohy, tak je hoď z vokna a kup si nový, protože tohle je šunt.
3) Pokud možno si nekupuj žádný boty s otevřenou špičkou, protože se daj nosit celkem asi 30 dní v roce a ta investice se ti nevyplatí. (Nebo se vodstěhuj do Kalifornie, jak by řekl Franta).
Takže děcka, já se du učit na kolčo z pohlavky, protože to není nic tak ideálního, jak jsem si myslela. A vy si promyslete svůj šatník co se týká bot s otevřenou špičkou. Díkec

Flákací

25. dubna 2011 v 13:53 | Bařena. |  radosti všedního života
jak začít.
možná třeba tim, že končícímu velikonočnímu víkendu bych přidělila první příčku v anketě o nejlepší víkend v období září 2010 - současnost.
je to tak, přátelé, zahodit na chvíli anatomii, zoologii a vůbec všechny ostatní -logie bylo super.
realita je ovšem jiná, Najbrt mě vždycky dostihne.
ale zpět!
protože do našich venkovských končin občas taky závitá nějakej ten pražák, musela jsem vymyslet náležitý víkendový program!
...po dvou letech jsem se zase vrátila na starý známý Zámek Choltice, abychom tam prohýřily sobotní noc. no. nezačalo to zrovna valně, svůj záchvat "nemámconasebejánikamnejeduuuu" radši vynechám. a taky jsem ráda, že nikdo z tamního osazenstva už zřejmě nemá v paměti můj osminásobný vomitus, který mne zastihl nepřipravenou při poslední návštěvě.
legíny jely a i když to trochu vypadalo jako pyžamo, tak jsem to roztančila. a Sandra taky + teda roztančila nejednoho ultraseksi statkáře, verynajs.
vlastně to poslední dobrou roztancovávám až neobvykle často, to je znamení!
ve středu totiž (že odbočuju!) proběhlo VFU maškarní a my si byly se Z. a K. téměř jisté, že naše maska převálcuje všechny ostatní. mýlily jsme se -.- nejenomže jsme byly trapně považovány za rakety, ale ještě k tomu jsme ani nic nevyhrály! já teda jo, já jsem vyhrála ztrátu svojí kabelky, kterou jsem po hodině naprostého zoufalství strhla z neznámýho tlustýho chlápka co se sní procházel jen tak po parketu. skutečnost, že jsem mluvila do mikrofonu stylem "vraťte mi mojí kabelkůůů" si doufám už nikdo nepamatuje.
noa pastelky - naše maska - zůstaly nedoceněny, snad příště.
mám za sebou velikonoční gulášek, pět chlebíčků, kinder vejce a brousim si zuby na linecký. v plánu jsem sice měla pohlavní soustavu samce, ale myslim, že to stihnu i jindy.

hodyhody

Možná se tak narodila...

17. dubna 2011 v 11:41 | A. |  křeslo pro A.
Tento víkend mě ničím nepřekvapil. Mě ne, ale moje okolí dost výrazně, což mě překvapilo zpětně. Známe. Za pátek se mi podařilo popsat půl velkýho linkovanýho A4 sešitu 60 listů. Fakt nekecám. Od rána do půlnoci. Zoologie. Nebyla jsem ten, koho to překvapilo (nečekaně), ale málem se z toho zhroutila moje matka, která mi řekla, že si to určitě nechci přiznat, ale že A2 ten zánět šlach asi vopravdu závidím nebo co. Zánět šlach se nedostavil, ale to jak mě bolí všechny svaly od ramene po zápěstí je možná větším trestem. Mlíčná je svině. Jo a pravej delťák mi z toho odumřel, to nekomentuju. Sláva tomu co nás učili v první třídě - natočte si sešit. Jo a pak se divěj, že má půl populace skoliózu. Od smrti mě nakonec zachránila moje nová židle, ale o tom jindy.
Po tom, co moje matka zjistila, že jsem se zbláznila (rozuměj ten sešit), tak potvrdila, že v sobotu musíme vyrazit na nákupy. Prosazovala jsem Pardubice, ale otec měl něco důležitějšího-než-tvoje-hadry v HK, takže jsem byla jasná. Naše odjezdy jsou poněkud hektické, ale to že moje matka odjela pouze ve slunečních brýlích, byl teda extrém. Rozuměj dioptrických slunečních brýlích, takže si je nemohla sundat, jinak by neviděla na krok. Nevadí.
Ve Futuru nebylo nic a když se nám něco líbilo, bylo to tričko za 3000,-, které jsme si s mamkou odepřeli. Koupili jsme tátovi košili a bráchovi triko (když už jsme tady, tak něco koupit musíme!!!) a snažili se najít něco pro sebe. Hm, fakt to nešlo. Jedinej, kdo nám vzal půl úspor průměrného důchodce byl Yves Rocher, ale to je u nás normální. Fakt nám už obydlel celou koupelnu, šminky, voňavky, jako vede.
No a pak jsme potkali Z., která když nás viděla vypadala dost divně a šokovaně. Moje matka z toho byla nejdřív špatná, ale pak usoudila, že to bude tím, že nikdy neviděla osobu s černejma brejlema v obchodě s tlumenýma zářivkama, však pravda, bylo to dost úchylný.
No a nakonec se matka rozhodla, že je to všechno k hovnu, že mi musí něco koupit, když už jsem tak úchylná, že si snažím způsobit, že moje hrudní končetiny budou vyzerat jako klepeta kraba houslisty potřebuju nějakou vzpruhu a rozhodla se pro mě něco objevit. Za to díky mami, tak pěknou košili vážně ještě nemám a vím, že tě to stálo hodně práce ji najít, zvlášť když celej tvůj svět byl tak trochu do černa. Ta košile stála tolik peněz, kolik bych za ní v jiné situaci než po tomhle všem neinvestovala, ale bylo to mámino zbožné přání, takže jsem do toho šla.
Na závěr se vám svěřím s největším trapasem, ano, je mi 20 a moje matka řekla : proboha je ti 20, musím ti koupit mejkap! Tak ho mám, fakt. A fakt jsem ho nikdy neměla. Ani v patnácti ten děsně voranžovej nebo nepřirozeně bílej. Jsem z toho naprosto šokovaná. Hlavně k němu mám i pudr. ("Ježiši ve 20 první mejkap, tak to musíš mít i pudr!" řekla k tomu moje máma.) No a tak ho mám. Lituju tu prodavačku, která byla mojí rodičkou donucena k tomu, aby mi vybrala ten správnej vodstín. Ale jako asi se jí to povedlo. Závěrečný zanícený komentář mé drahé: "To jsme podcenili tadyto s tím mejkapem. Mně to nedošlo. Vždyť ti je už 20.", asi ani nemá cenu komentovat. Jo, asi se ho budu snažit použít, takže se někdo pobaví. Ale jako díky mami.
Tenhle tejden bych měla navštívit sekáč. Nejlépe s B., která ale nemá nikdy čas kdy já. Ale potřeba tu je. Vím to.

chce to prodýchat.

10. dubna 2011 v 17:59 | Bařena. |  radosti všedního života
jako jestli jsem někdy řikala, že nestíhám, tak jsem kecala. protože nestíhám až teď. a stejně prostě skáču do potoka pro blatouchy a doluju je lopatkou, ničim tak poslední kusy flóry ve Valech a zabodávám si u toho trny do nohou.
Důša klasicky nic nedělá, farmaceuti už mi lezou krkem.
babička měla smrtelnou nemoc, dostala ATB, brala je špatně a zapíjela mlíkem, já z toho hysterčila, že má raka, dobrý. zánět močáku.
a v troubě mám pstruhy a zapomněla jsem si v Brně sešit na pokaděnou botaniku a musim tak jet už dneska. to mě věru netěší!
přislo mi ubytovací stipendium a prakticky deset sekund potom co mi přistálo na účtě už bylo po něm.. achjo. ale čekala jsem to.
no a ten novej sekáč, na kterej jsem se tešila jak malý děcko, stál pěkně za hovno.
joa ty boty, na který jsem čekala dva roky, mě tlačí (ale to doufám přejde, kůže je kůže!) a když ne, tak si uříznu palce. přece se jich nevzdám!

už jsem zřejmě objevila ty správný zvýrazňovače, který vydrží i dýl než dvacet stránek textu. a to mě jediné uspokojuje.
tři dny mi trvalo pochopit jak může tenký střevo prasete vytvořit ve svym průběhu písmeno U, to, že jsem na to nakonec přišla, považuji za velký úspěch.

ale jinak to je bída.

mám chuť na Martina Maxu a banán s nutelou.

zvěrolékař vypráví

9. dubna 2011 v 20:43 | A. |  křeslo pro A.
A. je zničená.
píše jak o život!

Za naprosto největší ironii osudu považuju, že když se učím trávicí soustavu psa, kočky, krávy, ovce, kozy, prasete a koně, dostane můj čoklík průjem. Co průjem? Sračku jak bič! Přišlo to nečekaně ve 2 hodiny odpoledne, kdy jsem se rozverně vracela z oběda u babičky, po 2 dvoudeckách červenýho, který do mě nalila v rámci zájmu o moji krvetvorbu a byla jsem ve stavu - půjdu si na hodinku (!) lehnout a potom se budu (určitě!) učit. Moje plány samozřejmě zhatil náš domácí mazlík a to tím, že už čekala za dveřma nastartovaná a běžela se hned ven posrat. Díkybohu, fakt díky všem možnejm temnejm i bílejm silám, že se neposrala doma, protože uklízet to, co vytvořila, by byla fest bolest. No, takže cajk, vrtí vocasem, teplotu asi nemá, apatická není a to že nám pobíhá po zahradě a její anus opouští ne zrovna fyziologická stolice snad tolik nevadí.

Jí ne, mně nakonec ano. V rámci rodinné porady, jsme se snažili zjistit, co by tak náš pes bufeťák mohl sežrat horšího než obvykle a snažili se určit, jestli to je na veta, nebo není. Hm, takže to bylo celé na mně, nevadí. Usoudila jsem, že na veta to není, že když nezačne blít, tak by to mohlo být cajk a rozhodla se tomu nevěnovat více pozornosti. Prostě jsem si sedla k šíleným několika hodinám nahrávek a snažila si představovat jak to asi vypadá (a ne konečný produkt toho!). V 8 hodin večer nás oblažil návštěvou můj ctěný bratr, který byl poučen o situaci se psí defekací a dostal hlídací službu. Po několika hodinách poslouchání nahrávek, studování 30 let (no skoro už 40 let) staré učebnice veterinární anatomie a dalších nervy zatěžujících studijních postupech, jsem se odhodlala na lože s tím, že si snad těch 8 hodin spánku dovolit můžu a usnula jsem.

Ve 3:34 se rozrazili dveře mýho pokoje, můj bratr zařval hlasem hodným amerického vojenského generála : "Ségra!", a já dostala infarkt, stenózu aorty, šok a zástavu dechu přesně v tomto pořadí, což nebylo fakt příjemný. Díky brácho. Když jsem se zděšeně vymrštila z lože a logicky se ho zeptala co se děje, řekl mi, že pes furt sere. Díky za info. Vážně. To jsem nečekala. A co já s tím jako? "Už mě nebaví tam lítat. Běž si tam ty!". 20 minut mi trvalo, než jsem ho ukecala, aby počkal, až se pes dovyprázdní a zavřel za ním dveře. A slíbila mu, že až zaštěká znovu, že ji určitě půjdu zkontrolovat a pustit ven já. Celé tohle dohadování bylo naprosto zbytečný a to rovnou ze dvou důvodů - protože jsem se během něj absolutně probudila a klidně jsem mohla dolů jít já a proto, že jsme oba věděli, že bude-li pes znova štěkat, tak já tam určitě nepůjdu, protože mě to neprobudí, protože mě neprobudí nic, že ano. Takže jsem ještě asi půl hodiny poslouchala: "No pojď, vždyť už tam nic neděláš, pojď domů, no honem, dělej, nemám na to celou noc. Doprdele, já chci taky spát. No pojď honem. Dělej..." a potom zaklapnutí zámku a klid. Jenže jsem zjistila, že nemůžu usnout.
No a co s tím? Tak si pustím tu nahrávku ne?

"No, takže toto je slepé střevo psa, jak vidíte, není tak velké, protože u těch šelem, nebo u masožravců není potřeba trávit celulosu, takže nedosahuje takových délek. Následuje colon ascendens, který má stejný průběh jako u člověka, akorát nejde tedy dorsálně, ale jde kraniálně u toho čtyřnohého zvířete, flexura coli dextra, colon transversum do kterého přivádí krev arteria messenterica cranialis, flexura coli sinistra, colon descendens a potom rectum a canalis analis. V tom análním kanálu rozeznáváme...."

Dobrou

Zbortěné harfy tón.

7. dubna 2011 v 7:48 | A. |  křeslo pro A.
Jsme v půlce semestru. Někteří se právě zhroutili, protože zjistili, že nějaký semestr máme, my jsme se zhroutili pod tíhou kravskejch bachorů, slezů, střev a dalších nechuťáren. Myslíte-li si, že něco poznáte, možná to vůbec nepoznáte a ukáže vám to vaše jediná záchrana, před kterou byste se děsně styděli, kdybyste netušili, že mluví anglicky asi tak 400x hůř než vy. Díky aspoň za to!!! Medžik ingliš stále nikoho anglicky nenaučila.
Jan Werich říkal, že nejhorší vůbec je srážka s blbcem. Nějaká jiná moudrá hlava řekla, že blbec je vlastně šťastnej člověk, protože neví, že je blbej. A konečně Švejk říkal, že nemůžeme bejt všichni chytří, protože kdyby tu byl každej chytrej, tak by z toho byl každej druhej blbej. No, všechno je to asi trochu pravda, ale... ALE! Když se těch blbců sejde moc, bolí to. Bolí to moc. A všude jsou špatný vibrace. Skoro bych až řekla, že blbý. A protože je blbcům radno ustoupit, tak se jim ustupuje. Sakra práce.
Flákáš-li se každej den a učebnici sleduješ v šuplíku stolu jen tak z povzdálí, jsi lempl. Zvlášť, když studovat máš. A vono vlastně i když nemáš nebo nemusíš. Pravda ale je, že ve zkouškovým se pokakáme všichni stejně. Lemplové, i nelemplové. A to mě .... teda dost přátelé.
A že mě z toho všeho bolí každej den hlava, to už vážně neřeším. Čekám jen na fázi, kdy to nebudu ani cejtit.
Takže se mějte oxymorónově. Tak jako my všichni.

článek bez nadpisu

3. dubna 2011 v 12:40 | Bařena. |  radosti všedního života
dnes je den toho úplně nejvíc nejlepšího bůčku, kterej se mi kdy podařilo upíct. nic už to nepřekoná, zažívám gastronirvanu.
a taky den návštěvy hřbitova, ale to vás asi moc nezajímá.

rozhodla jsem se k zásadnímu kroku, a to že nebudu trapně fixlovat a kupovat hotový herbář od vyděračských spolužáků, nýbrž si udělám svůj vlastní. začla jsem litoval asi tak řádově v páté sekundě potom co jsem to definitivně odkejvla (sama sobě). nejenomže nemám šajn jak zakomponuju na A4 diviznu nebo dýni, ale mám takový dojem, že polovinu z těch věcí ani vživotě nenajdu. život je krutý boj. very bizár.
(pokud doteď nevíte co si předtsavit pod pojmem démonicky děsivé, zkuste si udělat vlastní herbář. hned to půjde snáz)
ovšem teda nadruhou stranu mě neskutečně uspokojuje běhání po lese s lopatkou, psem a igelitovým sáčkem. včerejší strategii bych popsala jako "ber všechno co kvete", kterou sami nezkoušejte jelikož se vám pak třeba stane, že z 12ti druhů kytek se vám podaří do herbáře zařadit 4 a pak vás to bude pěkně srát.
a při včerejší přírodní náladě, aby toho nebylo málo, se mi naskytla příležitost vyzkoušet si zda ještě po deseti letech umím přeskočit potok (čti louži o průměru 50 centimetrů) a je to s podivem, ale neumim. odnesla to levá noha a pes. cesta domu s kilem bahna na botě byla moc příjemná.

již šestý týden čekám na zásilku z Prahy, kdyby někdo náhodou tušil proč to trvá tak dlouho, tak mi může dát vědet. ne že by Praha byla hodinu vlakem, najs.
investovala jsem, ač na pokraji finančního kómatu, do ponožek. dvěstě korun českých, no nejsem trapná?!
jestli to bude vypadat hnusně tak mi to neřikejte, zhroutila bych se.
7. duben je magický den, kdy mi přijde (snad) to dlouho očekávané ubytovací stipendium, které hodlám rozfofrovatdřív než si spořitelna všimne, že můj účet již zase disponuje čtyřcifernou částkou.
skončim v pekle.

moje babička nemá tušení co je to "maximálně jeden centimetr" takže jestli si v pondělí budete myslet, že mám vlasy kratší o pět čísel, je to BOHUŽEL tak. díky.
rozvíjím své lucidní snění a obnovuji snový deník. VFU ovlivnila mé sny natolik, že je čas to házet na papír, až tak je to bizár.

až se naučim astrálně cestovat, a že to nebude dlouho trvat, čekejte mě!
čau

PS: abychom měli přesnou dataci toho, kdy se Z. poprvé zhroutila (téměř) na pitevně, bylo to ve středu.
jo, střeva smrdí, pekelně.
a kdo řiká, že jemu ne, tomu smrdí dodnes!

host do domu, Bůh do domu!

1. dubna 2011 v 14:53 | A. + B. = VŠL PPP |  křeslo pro A.
po pěti letech je čas inovovat.
prozradím vám to dřív, než si vykroutíte hlavu nad tim cože to vlastně má bejt za bejkárnu.
NOVÁ RUBRIKA!
ovšem teda nečekejte, že se v těch spisech budete orientovat, je to spíš.. interní.

"Přestože někteří mí spolužáci (čti z gymplu) zatím nestihli děcka z vejšky ani poznat /nebo je poznali dost, ale bohužel v nějakým pajzlu/, my už máme své spolužáky po každodenním styku dostatečně prokouknutý. A tak se každej může divit a pohoršovat, jak o některejch z nich mluvím a já se taky občas stydím za to jaká na ně jsem, ale prostě když je někdo schopnej dělat půl hodiny něco blbě, pak se přihlásit a říct: "Mně to nejde, co mám dělat?" a ledva cvičící na problém přijde a opraví tak prohlašovat: "Ale přesně tak jsem to dělala, no já to nechápu!", tak nejde se nad tím nepozastavit. Stejná princezna na nejmenovaném předmětu velice zazářila, když oznámila celé skupině i ubohé slečně odborné asistentce : "Já to nechápu, my to na střední nedělali!", přestože nám cvičící včas oznámila, že si to máme nastudovat a zopáknout a kdo se absolutně neorientuje, ať se zeptá spolužáků, protože na základy nebude čas...
Chlapci se zase zhlídli v Quentinovi. Ne, že by to byl špatnej rejža. Na Pulp fiction nic nemá. Ale nevěsta zbrocená krví už tu jednou byla a opakovat to nemá smysl. Zvlášť, když to celé nemá smysl, protože je to prostě chujovina na entou. Vyjadřovat se k tomu více nebudu, protože deník AHA mít v zádech fakt nechci. (Upozronění : v následujících záběrech nebude zabit žádný člověk!)
Další zajímavý postřeh, tentokrát o vtipu. Tváříte-li se přísně a vypadáte-li jako ropucha (aniž byste za to mohli), dejte si sakra bacha, protože se z vás stane brzo **** a to aniž byste se na tom nějak přičiňovali tím, že to snad dáváte někomu osladit. No a máte-li v zádech někoho, kdo narozdíl od vás rád vypráví vtípky (a to dost často i o vás), máte to spočítaný, aniž byste chtěli. Chápu, že učíte-li filozofii nebo média, tak je vtip na místě, protože vyprávět o Empedoklovi a jeho střevíci s vážnou tváří prostě nejde. Nicméně jsou předměty, při kterých zas tak vtipní být nemusíte, například oceňování zásob, choroby včel, občanské právo, pružnost. Pokud ale daný předmět budou učit 2 lidé a jeden bude vtipný a druhý ne, tak to ten druhý pěkně schytá, aniž by měl. Což je smutné zvlášť, když se ten druhý člověk docela snaží.
A pokud jsme si doteď mysleli, že místo vejšky chodíme stále na gympl, tak jsme se hodně zmýlili. My chodíme na normální základku do 7.A k paní učitelce třídní Novákové, která trpí silným PMS, manžel (velkopodnikatel) rád navštěvuje bordely a jejich děti jsou takový cejpci, že na ně nikdo z nás nemá. Jinak si nemůžu některý události vysvětlit.
Prostě VFU - když ji miluješ, pořád je co řešit. (Jo a tohle jsem si ukradla!)"

jestli jste pro či proti tomu, aby byla zabita březí kráva (ano, Quentinovská narážka), máte prostor v komentářích.
díky!