Prosinec 2010

to jsou hormony, určitě.

29. prosince 2010 v 23:42 | Bařena.
ať dělám co dělám, ta proklatá Austenová mě vždycky dostane! emocionálně vyšťavená se teda asi odeberu spát. o bože, pan Darcy mi nedá spát. stejně jako McAvoy, s tim floutkem jsem měla trápení ještě dobrej měsíc.
měla bych se vzpamatovat, je to jenom film!
achjo, ale TAKOVÁ romantika. kam se hrabe pošta pro tebe, i když ta měla dneska taky grády. paní Věra a jejich sedm tetiček a romští bratři mě nezklamali, slzu jsem zamáčkla tak tak.
no, dosti bylo humoru. již dlouho jsem si tu nestěžovala na školu!
rvu si vlasy při pomyšlení, že již za šest dní (pokud teda nezemřu stresem) to bude za mnou. ó ne.

největší sezónní výprodej je v plnym proudu a já sedim doma.
má lenost dospěla do stádia, kdy nejsem schopna se zvednout a dojít na mikci! víte co udělám mnohem radši? dám nohu přes nohu.

ahoj.

na dítě se ještě necítím!

23. prosince 2010 v 23:25 | Bařena. |  radosti všedního života
čau.
tak prej zejtra, zase.
ráno se porvem o to kdo nazdobí stromek, ne proto, že bychom chtěli všichni, ale klasicky proto, že nechce nikdo. jak se to změnilo!
moje první vysokoškolské Vánoce.
nebudu si stěžovat co všecko jsem nestihla, nestihla jsem totiž beze srandy nic.
4. mám zkoušku a už dneska pocit, že nestíhám. jasně. snad se Eman vyspí do růžova. modlim se.
D. už se mnou nekámoší, smutné a S. má delší vlasy než já. Z. jsem nestihla dát vánoční dárek, aspoň, že jsem se po sto letech zahlídla s A.!
šifra mistra Báry.
asi zešedivím ze stresu, přivodím si karcinom plic a asi se zhroutim.
Radima jsem vyměnila za Leoše.
jdu se uložit, ať jsem na to ranní tour de hřbitov čilá.

jo, možná sem časem přibyde i něco radostnějšího. až dostanu zítra dárky!!

ahoj.

rašící karcinom.

15. prosince 2010 v 19:53 | Bařena. |  radosti všedního života
za patnáct minut vleze Márdi na pódium, zapálí si startku a hodí tam 1982. holky si cvrknou do spoďárů a budou se na něj celou dobu nechutně culit. a já, já se budu krčit nad 14. lekcí z latiny, znechucená a cvrkat si budu maximálně při vzpomínce na páteční zápočet, kterej bude všechno jenom ne veselej.

Luciji to sluší.
nemám ráda ošklivý klučičí zadky, fakt ne. dneska jsem jeden antivýstavní zrovna zahlídla. trošku se mi navalilo, ale jen málo.
pták Vyjídák má novou oběť, zdá se.
další víkend v Brně, nemám to ráda. nudim se a dělám všechno jenom ne to co bych měla.
Kateřina má zítra narozeniny, bude to žoviální.
musim do Prahy a balík pro S. má asi pětset kilo.
zmatený pán s igelitkou mne našel a šťastně jsme se shledali, už nikdy více.
potkala jsem jakýhosi Viléma a cejtim se.
dvě přednášky z chemie mě zdegenerovali.

velbloud na balkóně to alespoň částečně spraví, zdá se.
na chvíli.
zase.

vanitas vanitatum.

7. prosince 2010 v 19:42 | Bařena. |  radosti všedního života
chce se mi jít stavět sněhuláka.
škoda jen, že už to taje.
že je tma.
že se učim latinu
a že bych šla pravděpodobně sama, a to je vo ničem.

jednou se rozčílim tak, že budu mít infarkt a mám tušení, že to nebude dlouho trvat.

jestli jste arogantní, nechoďte mi na oči.

tak jsem se těšila na svůj první zápočet v indexu, až jsem ho nechala doma. bezva. jako bych toho běhání neměla už tak až nad hlavu.
pořád trpim akutním nedostatkem času, peněz a tak vůbec asi všeho.
bratři měli věnec. tančila jsem a troufám si říct, že dokonce ani nikdo nepoznal, že já taneční vážně neabsolvovala. ta polka mi jde od roku líp a líp!
potřebuju nakupovat vánoční dárky, ale nemám na to čas, ani nápady ani náladu. třeba to ještě přijde.
nestihla jsem umýt okna ani převlíknout peřiny. nestihla jsem vůbec, vůbec nic co každá správná hospodyňka stihnout má! nemám, přátelé, ani perníčky. stydim se a už si ani nenamlouvám, že bych to nedejbože stihla. je to zhola nemožný.

je frišno!

chci, aby na naše dveře zaklepal pizzaman a donesl mi polo a colu. achjo.
já tak trpim!
jdu si radši umejt vlasy, to mi vždycky udělá dobře.
aspoň na chvíli!

PS: už od včerejška se cejtim jako Lizzie, když jí umřel Danny. dojemný, co.

Helou pípl

1. prosince 2010 v 21:10 | Bařena. |  radosti všedního života
tak jo.. víteco, fakt bych se chtěla začít učit tu chemii. vzít do ruky tužku a biflovat se milijony vzorců co budou k tomu zápočtu v pondělí potřeba, ale! je to silnější než já. a vůbec mám poslední dobou nějak slabou vůli.

jsem tak zchudlá, že jsem se musela jít opět nechát dobrovolně vysát. bylo jen otázkou času, kdy se to stane a stalo se to, vážení, dnes! praskla mi má ubohá, rozpíchaná žíla na pravé ruce. jo, bolí to a navíc mi to STRAŠLIVĚ ztěžuje psaní a vůbec jakoukoliv činnost, takže jako medik jsem si naordinovala klid na lůžku a sledování seriálů. samozřejmě, pro sebe jen to nejlepší. na plazmě už mě nikdo nikdy neuvidí, nejenomže si ta paní píchající musí teď myslet, že jsem největší máslo světa, ale dokonce to řekla určitě i kolegyňkám a to já nemám zapotřebí-.-

chci deset hodin spánku, prosím.

ale jelikož jsem někdy i pilná a snaživá, můžu ve svém pomyslném žebříčku hodnot odškrtnou položku kolokvium z pohybového aparátu, no, jsem šťastná! a aby toho nebylo málo, tak dnešní den se zapíše do historie. získala jsem své první tři krásné kredity na vysoké škole, no není to báječné? je.

když v brně spadne pět čísel sněhu, je to kalamita.

dnešní bezvasuperextrakůl výlet za Ježíškem do Modřic mě zřejmě bude stát zdraví. vánice. autosalon suzuki a chlápek co nás zval na kafe z automatu. minus deset  a já neměla podvlíkačky!
už to cejtim, půjde to rychle...