Říjen 2010

Lepší na kole.

24. října 2010 v 15:41 | Bařena. |  radosti všedního života
co udělá Bára, když celá uřícená doběhne z posledních sil na nádraží a tam si přečte, že EC má 50 minut zpoždění?! jede spěšným vlakem, o kterém si myslí, že je rychlík a že to bude vlastně pořád rychlejší než tím zasraně zpožděným écéčkem. omyl. tři a půl hodiny v jakymsi spěšnym vlaku (od pátku nechápu pravý význam slova spěchat), 30 minut čekačka v Blansku, cesta se Šouskupem a otevřená pusa+dřevěná noha při pokusu to celý zaspat. achjo. nenávidim to.

noa dneska mě to čeká pro velký úspěch celý znova. nazpátek! jsem ovšem velmi pyšná na svou novou strategii - posedím si 97 minut na schůdku u dveří, no není to nádhera?! není.

tenhle článek byl sepsát pouze za účelem postěžovat si a  politovat mě, jasný?

vymyto.

16. října 2010 v 20:42 | Bařena. |  radosti všedního života
takže předně, chci okamžitě vědět, kdo je sakra Ká!
kraví lebka mrzne na balkóně, ale jelikož v sinus maxillaris hnízdí hejno pavouků, tak tam bude mrznout ještě hodně dlouho.

chci, aby mi někdo platil za samostudium v osteo, myslim, že by mi to za poslední dva týdny vyneslo slušnej balík.

shánim fuchsijovej rolák, kterej mi bude slušet. vzhledem k tomu, že ve fuchsijový vypadám jako debil (brutálně řečeno) se mi to asi nepodaří a docenta zřejmě neoslnim (ať už vědomostmi nebo vzezřením), ještěžě Marťas je barvoslepej (hluchej, olišejovanej a pravděpodobně i s nádorem) no couž.

můj mozek je přepracovaný a já tak zdegenerovaná, že sny o ledních medvědech na hřbitově se staly samozřejmostí. ne, není to normální.

potřebuju ostříhat! (a aktuálně i čurat)
chci aby už bylo úterý 12:00 a aby docent záhadně onemocněl.
chci teplo neboalespoň svou zimní bundu.
nechci rýmu.


strašnej příspěvek, ale jsem vymytá.

jetel.

5. října 2010 v 0:13 | Bařena. |  radosti všedního života
ne. tenhle článek OPRAVDU není přednastaven. o čem to svědčí?

a) jsem v USA a teď tu máme poledne
b) jsem v alkoholovém opojení a chystám se s vámi podělit o pár prasárniček
c) učím se anatomii a vzteky si rvu vlasy z hlavy

no. abychom to shrnuli. vypěstovala jsem si těžkou závislost na kukuřičných lupíncích. nejsem schopna udělat stále více jak tři sedlehy. na hrazdě se udržím 17 sekund a z místa doskočím 146 centimetrů. mám sto novejch hadrů ze sekáče, protože svou pokleslou náladu musím neustále něčím poveselovat a taky mi pomalu, ale zato jistě vysychá účet. nestíhám odevzdávat protokoly, chodit včas spát a dokonce ani ráno vstávat. nadávám, a to, prosim pěkně, sprostě. nemám šálu a umrzá mi krk. ale pořád mám dost energie na to smát se cizím lidem, když zničehonic zakřičí tímnejhlubšímznejhlubšíchhlasůcojsemkdyslyšela "jetel!"

čau asi.

radši.