Červenec 2010

Když máš kamaráda a von tě podrazí...

25. července 2010 v 11:19 | Bařena.
báječné nedělní dopoledne. oteklé oči, vykouřené plíce, tuatam se točící hlava a nesmím zapomenout na žaludek, neni moc v pohodě. jo, je mi zle, kdyby vás to zajímalo.
jsem opět znechucena sama sebou, a to jsem se tak dlouho krotila! měla jsem představu sáhodlouhého článku o mém včerejším skotačení, ovšem skutečnost je jiná. jsem líná i ťukat do klávesnice, to je zlé.

původně jsem chtěla strávit pěkný večer, klidný. a? večer to byl. a taky noc a ještě kousek rána, troufám si říct. poklidným bych ho tedy rozhodně nenazvala. a vůbec. když se vám bude zdát, že vám do toho střiku lejou místo vína chcanky, nepijte to. bude vám pak děsně zle. když se vám zdá, že už jste opilý, nepijte dál, bude vám pak děsně zle. a nakonec -  když se vám zdá, že už byste měli jet domů, jeďte, v tom autě vám jinak bude děsně zle.
a mám novou kámojdu, miluje mě a já jí spíchnu brož. měla totiž rozkošný botičky z Londýna (co na tom, že si je pak vomáchala ve vinným střiku, kterej rozlila po zemi a rozhodla se v něm vyválet).
jsem marná.
Tímto bych chtěla veřejně poděkovat Jítě, která musela poslouchat ve tři hodiny ráno hodně špatnou interpretaci mojí písně Hlupák váhá a dalších hitovek. a pohostila mě Dobrou mámou (je to totiž moje dobrá máma).
a omlouvám se šéfikovi, že jsem mu vyžahla kolu.
a vůbec, přátelé, byl to přepěkný večer, lovískuju ho.
achjo, zbytkáč je zlá věc.

padampadam.

nejsem schopna vyplodit titulek!

18. července 2010 v 21:50 | Bařena. |  Kultůra
hola hej, nikdo nemeškej.

rozhodla jsem se osvěžit svůj už tak vyprahlý mozek kulturou. rozumějte, přebírat 3000 totožných součástek osm dlouhých hodin denně vám na inteligenci moc nepřidá, ba naopak. nu tedy výběr byl vskutku velkolepý - Národní Muzeum! jelikož jsem tam zavítala naposledy v sekundě a spíše než expozici jsem vnímala vševěda Pavla Blažka, dnes jsem si to pekelně vynahradila. samotnou mě to už po téměř dvou hodinách ani nebavilo (a co teprve Důša omdlívající na odpočívadle ve druhém patře), ale chápejte, stovka je stovka, projít jsem to musela až do posledního sálu! jsem tedy náležitě poučena o kultuře Velké Moravy, paleontologii, mineralogii, zoologii a říkám vám, nikdy nechoďte do muzea s partou cikánů (i když se tváří jako Italové) jejich fakani neznají význam slova mlčet-.-

mám nové kamarády. co na tom, že zamykají nebohé postarší dámy v šatnách a za zvuku lomcování kliky se hurónsky smějí (já s nimi). a mám pocit, že to není zdaleka všechno. vždycky jsem si uměla vybrat!

dnešní příspěvek je trapný. tuším to.
paní v kupé měla prsa sedmičky.
na Karlově mostě se někdo rozhodl zničit i poslední původní kameny, takže se tam prostě nedá projít.
dodnes jsem žila v představě kdovíjak nemám skvělé opálení - pak jsem procitla.
pořád se směju tomu, když někdo napodobuje pusou pšouknutí.
neumím si nahlas krknout.
neumím plivat!
sakra.
nejsem schopná se vymotat z hlavního nádraží a dokonce jsem zapomněla název konečný stanice metra A! jsem oficiální vesničan.
snažím se posílit břišní svalstvo a tři dny na to nejsem schopna sejít schody, tak moc jsem si, přátelé, namohla lýtka!

a vůbec, jdu se psychicky připravit na další den v kriketu.
lala.

cesta za geniem!

6. července 2010 v 19:56 | Bařena. |  Kultůra
v Letohradu konečně zpřístupnili světničku Járy Cimrmana, co na tom, že k vidění je pouze její polovina.
pobavila jsem se nevídaně a rozhodla jsem se vám sem vnutit alespoň pár fotek
tedy po dlouhé době opět další (a velmi oblíbený) výletní fotoromán!

tadááá



tady prosím klín a kladivo, které nosil Jára vždy při sobě. v hotelových pokojích klín vždy vtloukal pod dveře, aby nebyl vyrušen nečekanou návštěvou.
autor: Jára Cimrman
lehké umělečno!
tu jsem si nemohla odpustit!

a na závěr parádička. doufám, že vás to složí stejně jako to složilo nás.



a varování na závěr, nikdy si nedávejte v zámecké restauraci jablečný závin. věřte mi.