Březen 2010

negůglit!

21. března 2010 v 17:20 | Bařena. |  radosti všedního života
jsem zvrácená den ode dne čím dál tím víc. byla jsem tančit. spíš "tančit". hlavně kritizovat taneční styly diskolidí a smát se do jejich diskoobličejů, jo, jsem zlá. ještě k tomu, když se mým novým fenoménem stává převlek jeptišky, trapas.
bylo to maškarní, abyste si nemysleli.
moje vítězství v anketě o nejlepší masku je ohroženo jenom díky peřině a polštáři, kteří byli, a to si přátelé přiznejme, o něco lepší. ale jen tentokrát. fotky budou na internetech, těším se.
sečteno a podtrženo, mám opět na dlouho klid v duši.

jinak se neděje lautr nic. maturitní otázky mě stravují za živa, nestíhám a mám neustále milion dotazů, na které se nedostává ani chabá polovina odpovědí. jsem v zadku.

ráda bych věděla, kdo vynesl tu sprostou fámu o tom, že stresem člověk hubne.
láduju a láduju a kynu a umřu na ucpání koronárních tepen! jo.
to mi připomíná můj (ne moc)povedený včerejší pokus upéct ultralehké triviální elementární žloutkové věnečky se smetanovým krémem. neptejte se jak to dopadlo. 12 vajec stalo se mou obětí a věnečky vypadaly jako nádor. jupí.

hlavní téma další reportáže je hlodavčí trus v chlebu. paní Bezperátová málem omdlela.

fenoménem minulého týdne se staly boty. jsem děsná.
jsem sinalá.
prostestuji proti změně času a to velmi radikálně.
chystám se na výstavu Pepy Čapka a doufám, že to bude dobře investovaná stokoruna.
mám strach, že brzo vylezou pavouci. fuj.
chtěla bych, aby za mne někdo umyl okna, prosím.
kyne mi těsto, fakt pomalu.
stala jsem se opět po sto letech počítačovým maniakem, achjo.
konečně jsem odstranila tu odpornou plíseň (ze zdí, rozumějte).

víte jak vypadá rozmarýn? (no google!!)

oxid uhelnatý prožene vaše dutiny

8. března 2010 v 18:12 | Bařena. |  radosti všedního života
Víte co se stalo v Chlumci? můj historicky první příspěvek s velkým písmenem na začátku. a to by se mělo oslavit, přátelé. byla jsem nařčena, že na můj blogísek nic nepřibývá, inu, zřejmě mám vskutku nudný život. here we go.

vydala jsem se s mužem na hory. "hory". cožpak o to, v horách to bylo, sníh tam byl, led taky a Kalasova chata volala po tom, aby jsme v ní strávili týden nerušeného zimního klidu. Teplo krbu, sport a zábava, to bylo heslo našeho výletu. asi tak dvě hodiny po příjezdu bylo heslo změněno na: zima, hlad, nuda a tání. (dobře, trochu přehánim, hlad jsme neměli nikdy)

potom co jsme po neustálém dohadování o tom, kdo zase nezavřel dveře do toho nikým neosídleného pokoje zjistili, že na jedné ze skříní je vyryto "Smrt, smrt SMRT Kalas si vás najde!!!" jsme si nedovolili pochybovat o Kalasově pohřebišti ve sklepě chaty. proboha.

jak jsem již předeslala běžky zůstaly v nezměněné poloze od příjezdu až do odjezdu. kdo mohl čekat, že v úterý přijde obleva, že. Kalas. ale tedy opět jsem se obohatila o některé životní momenty jako je nepřetržité sedmidenní dýchání CO z mokrého, kouřícího, nehořícího dřeva a spaní pod již stokrát proprděnou dekou. díky. přišla jsem na svou novou stopadesátou osmou fóbii - strach z nočních oken v přízemí.

jinak něco z aktuálního dění.
maturita se blíží. až nechutně.

bude to boj, přátelé, vskutku bych se nebála tak silných výrazů jako přírodní výběr. musíme být silní.

má kadeřnice mne obelhala, nestoudně tvrdila, že z blond lze udělat přeliv! lhářka.
již není mou kadeřnicí.
skládám biologické poklony a nenávidím Královou.
potřebuji nový lak na nehty, nutně.
zítra se přepíšou dějiny fantazie, jdu na Alenu.
a jdu se vycpat.