Listopad 2009

Cullen forever and ever! (pozn. zbytek článku má stejnou literární hodnotu jako nadpis - nula)

29. listopadu 2009 v 18:46 | Bařena. |  radosti všedního života
nepřetržitý poslech oldies s jehlou v ruce se na mě, přátelé, tento víkend vážně podepsal.
skáču do stropu radostí z toho, že si nějaká nebožka koupila dvě moje brože a já konečně vydělávám! ano, stopadesát korun je vskutku velké jmění. dobře si promyslím, kam to investuji!
ovšem i tato nevelká částka mi přijde za ty dva braky tak strašně moc, že jsem ji ze soucitu přidala do zásilky ještě ultramoderní knoflíkové naušnice zcela zdarma. jsem to ale lidumil, že.

chtěla bych už vrátit knihy do knihovny, ale potřebovala bych půjčit valník. nejprve.

řekněte mi, je problém odepsat svému studentovi na ímejl? já myslím, že není, tak proč to ksakru někteří lidé nedokážou. jsem rozhořčena už od desáté hodiny ranní.
ale tohle všechno kompenzuje on... ach ano, včera jsem s ním strávila dvě překrásné dvě hodiny v kině. Edward! jsem dětinská a tak vůbec, ale tohle nemá ani na to, když jsem milovala Daniela Radclifa po premiéře třetího dílu Harryho Pottera.

nu.

stačilo.

mám potřebu si postěžovat!

23. listopadu 2009 v 20:05 | Bařena.
nejsem zřejmě zcela normální. bu.
mám potřebu futrovat do sebe bez milosti makrelu s olivama, mám potřebu kupovat si odporný kalhoty a mám potřebu samovolně vypracovávat maturitní otázky. no cože?
jo. a taky jsem podezřele píšu až moc často, možná proto, že to zde čtou i mí úhlavní nepřátelé!

ale, víte, ty kalhoty mi vážně udělaly radost!

dnes jsem se opět dobrovolně vydala na vlastní popravu, jsem ne-po-u-či-tel-ná. vždycky si řikám, že dneska třeba... že dneska už to nebude tak katastrofální jako VŽDYCKY. ale po dnešku si musím bez milosti přiznat "Báro, ty na to nemáš!"Ale jedno mi vysvětlete, proboha. proč ta obtloustlá padesátnice na vedlejší karimatce udělá dvakrát víc sedlehů a stupeň její rudosti nedosáhne ani na tři z deseti!
ano, málem nastal exitus. můj.

a pan Kuchta má obří brambory.

rozhodla jsem se, že je konečně ten pravý čas, abych pořídila do svého sromného kutlochu vonné tyčinky. paní nejmilejšínejvlezlejšínejchytřejší prodavačka mi poradila, ať si koupim určitě TYHLE. zapálila je a... prý má ráda borové dřevo praskající v ohni. na poznámku, že mám velmi malý pokoj a nestojím o to, aby z něj vycházel pach požáru, nereagovala.
přesto jsem ráda, že stále žiju. vanilka zapáchá podobně-.-

jsem znechucena.

truchlící.

18. listopadu 2009 v 16:15 | Bařena. |  radosti všedního života
umřu.
dnes jsem mohla vidět Jarka. ale?!
NIKDO MI O TOM NEŘEKL!

proboha.
styďte se.

tip sport najt.

17. listopadu 2009 v 1:24 | Bařena. |  radosti všedního života
...mou největší noční můrou je pavouk v mém pokoji, uprostřed noci, když všichni spí a NIKDO mi ho nepomůže ZABÍT! (trpim utkvělou představou, že ten pavouk, až se má ruka s botou přiblíží k jeho tělu, zaútočí a skočí na MĚ!) ..tato noční můra se stala skutečností, ba co víc, překonala jsem svou utkvělou představu, bouchla a ON SKOČIL PRYČ! nedovedete si představit... proboha. s tímhle můj plán nikdy nepočítal. šajze. a teď tu sedím, v jednu ráno, dívám se na Meklaudovy dcery na čétéjedna a rozdýchavám toho holobrátka co mi řekl holubičko, no toto!

nikdy jsem si nemyslela, že ve svých skoro-devatenácti letech budu sedět v pochybném podniku, na začátku týdne a s minimálně o dekádu staršími lidmi, kteří vyvádí (mírně řečeno) psí kusy, tančí, zpívají, polévají se, hází sušenky, oštěpy, ládujou tatarák a všemu tomuhle zmatku vévodí má matka a jakýsi numerolog ve středních letech, ano, mám ráda psaní dlouhých souvětí. a já, přátelé, ač je to neuvěřitelné.. byla naprosto střízlivá a vším tímto veselím jsem se neskonale bavila. neodpustila jsem si několik morálních poučení (to bych nebyla já), pár dobrých vtipů a pár trapných ftípků, něco málo z arzenálu přísných pohledů, litr hruškového džusu a v jukeboxu naťukala BoneyM.
bavila jsem se až do chvíle, než přišel ten pochybný pán s polopleší, legínama a prestižkama, co se pověsil na mou nebohou slavící matku a počal ji nestydatě osahávat. lidi jsou dneska strašný. a to byl prosimpěkně pravý čas udělat dětem pápá.

strachy jsem si v autě zapomněla vypnout světlo, tudíž celou cestu viděla fň a jela šedesát.
teď čekám až ta nohatá stvůra vyleze zpoza mé knihovny a já budu moci v klidu ulehnout!
bojím se.
třetí den se neodvažuju vstoupit do koupelny.
nepřivezli nám koberec a já si myslim, že to se vážně nedělá.
joa hele, byl stužkovák, úspěchem je, že není za co se stydět, ovšem stužka samotná nestojí za moc.
nemám páru kdy vrátit knihy do knihovny, ale tuším, že se to už blíží!
pod naším linem bylo nalezeno Rudé právo z roku sedumdesát tři, jupí.
pane Zdeňku, nedivte se ničemu.

dobrou noc, přátelé!

Cimrmane, přijď mezi nás!

8. listopadu 2009 v 17:32 | Bařena. |  radosti všedního života
....ládujíc bacon bake rolls pláču nad žalostným výsledkem své čtvrtletní práce z matematiky. pokaždé si kladu tu samou otázku: JAK TO ?! asi to mám v genech. je to můj osud. předurčení. předurčení mít v devíti případech z deseti štyrku. jupí. "no Báro, cos to tam zase předváděla.." cha. ukaž tomína a jdi domu.

mám na sobě lesklý kalhoty a škodolibou radost, jak na mě lidi civí-.-

dovolím si sama sebe titulovat Paní řidička, přátelé, nejenže jsem nezpůsobila dnes žádnou dopravní nehodu, nevyklopila otce, ale dokonce jsem ještě bez úhony zajela do vrat. bravo.

bolí mě za krkem!

u lednice nám leží piclá kachna. má studenej krk (kupodivu) a nohy u sebe. dárek.
holubi se slítaj na můj parapet a ač se to nezdá, MĚ TO RUŠÍ!
chci, aby fungoval můj kraví zapalovač.
pořídila jsem si sytě růžový lak na nehty. jsem TAK zvrácená...
rozhodla jsem se, že zbohatnu na knoflících, zájemci hlaste se.
roste mi nácek a já tomu zvesela přihlížím a pomáhám, bijte mne.
mhm... potřebuji dva holuby, chovatelé!
jestli přečtu dekameron, tak nevim.


arivederči.