Srpen 2009

dokument.

23. srpna 2009 v 11:59 | Bařena. |  Kultůra
..jsem líná jako vepř napsat sem nějaký článek, článeček.. něco.
ovšem!
vydala jsem se na poslední výlet letošních prázdnin směrem do našeho vskutku báječného hlavního města.
stálo mě to mnoho úsilí, peněz, času a nervů, ale bylo to wunderbar.

rozhodla jsem se k nevídanému činu, a to, že než abych se tu sáhodlouze rozepisovala o všech pičičinkách, které mi jdou na mysl, donutím vás podívat se na tohle. (doufám, že se to opět nezobrazí, jako posledně-.-)

začalo to nevinným nákupem v HM.

pokračovalo to téměř ve stejném duchu doma, kde jsme se se slečnou "malovaly" jako za starých časů a mladých let.

























pak se to začalo zvrhávat a ona měla potřebu strkat svůj jazyk do mého ucha.

potom to přišlo. Guru bar, Šimon, Matěj, Kočí, Vojtěch, Jovanka, Matyáš, Káša, Káča, Žampi a jánevimkdo ještě. jo, třešňovice.

..přišla na řadu oblíbená hromadná fota.


a chuť na nudle.

Aneta parodovala chudáka Šimona.


to byl téměř konec vtipného večera v Guru baru. téměř. ještě se stačil ztratit Holčák, který mimochoden nebyl nalezen. Kočí zničil tři panáky z šesti a odmítl se přiznat. Anetě nějakej mistr Evropy v kickboxu nebo nevimčem koupil dvě lahve šampaňskýho a málem se rozbrečel, když jsme je otevřeli. udělalo mu to prý velkou radost.

Druhý večer byl snad zásadnější než ten první.
Karlovy lázně.

všemu předcházela samozřejmě pečlivá domácí příprava.

a když jsme se vypártyjovaly...

a dorazily na místo...

..začaly jsme tančit.

..se starými lidmi, s koláči v podpaží.

druhej den se Aneta pomočila u KFC a jeli jsme na Třemšín.


to je konec.
díky.

výkřik do tmy.

9. srpna 2009 v 23:45 | Bařena. |  radosti všedního života
osvítil mne duch svatý.

teda... myslim, že to byl on.





miluju rádio óká!

dobrou noc.

...chtěla jsem být akční.

4. srpna 2009 v 21:31 | Bařena.
...jsem v časovém presu!
polovina prázdnin-léta-volna je v tahu a já prakticky neustále jen pracuju, uklízím nebo spím. paráda.
proboha!

Ovšem.. v pátek jsem se překonala a navštívila plavecký areál.
to, že se do vnitřního bazénu vcházelo přes venkovní prostranství, by mi ještě tolik nevadilo, ovšem zjištění, že v bazénu budu trapná sama (vážně, nikdo NIKDO jiný) a všichni plavčíci a plavčice se budou bavit mým více než rozpačitým výkonem v pohodlí svých křesílek, mě poněkud znepokojilo.
hrdě jsem nasadila své plavecké (poškrábané) brýle (přes které není nic vidět) a aniž bych dala najevo, že by se mi zdála voda tak strašně a neuvěřitelně ledová!!!, jsem vlezla dovnitř.
vody jsem se napila jen dvakrát a kašlala při tom dokonce jen jednou.

...nikdy jsem si nemyslela, že od brýlí se vám můžou udělat modřiny. je to tak, dokonce hezky fialové modřiny, kterých si všimnete až po půl hodině co jste vylezli z bazénu, přešli kolem plavčíků, deseti dalších lidí, ošlehal vás vítr při cestě do tý podělaný venkovní sprchy, kam vám stejně vlezl chlap a dokonce po tom co si vás prohlídla místní uklízečka. proboha dnes již podruhé!

zmizelo to až v neděli.


o to jsem se s vámi chtěla podělit.
díky.