Prosinec 2008

husování.

26. prosince 2008 v 14:12 | Bařena. |  radosti všedního života
opět máme po. tak zas za rok, stromek odstrojíme v březnu, ubrus necháme pro jistotu do června a vanóční řetězy z oken snad ani sundávat nebudem, žeano. tyjo.. hurá.

jsem spokojená, fakt. však taky, kdo by si stěžoval, není ho hezké.
jenom třeba nevim, proč má někdo potřebu věnovat tomu druhýmu k Vánocům takovou věc jako je televize, vždyť to se přece nedělá.. a mně se to nelíbí, tuze.

jsem rozněžnělá a úplně líná a mám válící náladu, úplně takovou tu zimní, achjo. probuďte mě!
Ježíšek si asi všimnul, že jsem byla hodná a po zásluze mě odměnil a víteco? nechce se mi to tu (rozumějte dary) vypisovat, ale televize to není, díkybohu.

poslechla bych si něco vselého!
včera dávali Pretty woman a ta scéna, jak Fil nadává Vivien a vtrhne tam Edvard a jednu mu vrazí, je nejlepšejší.
vstávala jsem v jedenáct a k obědu byla tradiční Štěpánská husa-.- jenomže jí bylo asi milion let a byla neskutečně tuhá, babička ji prej namele na pomazánku. fuj ale.

netuším, kdo založil tradici sjíždět 26. prosince Labe, doufám, že se alespoň pořádně vykoupou, všichni, je tam minus dva -.- (škodolibost je mou předností, zajisté)


válejte se dokud to jde.

nashle.

Bohuna zámečnice.

23. prosince 2008 v 13:40 | Bařena. |  radosti všedního života
můj denní stereotyp byl protnut nečekanou událostí nevídaných rozměrů...
s největší nechutí na světě se mi podařilo vstát, zkulturnit se a dokonce i posnídat. (tohle je pořád ten stereotyp, samozřejmě..)
ovšem! už jsem se chtěla odebrat k odchodu na nádraží, když jsem zjistila, že moje dveře nejdou otevřít! ... ne, nebylo zamčeno.

zaseklo se to a mně ujížděl vlak-.-

co byste si pomysleli, kdyby vám váš zaměstnanec napsal: ,,mám trapný problém, již 30minut se snažím dostat z pokoje. marně. jakmile se mi to podaří, dorazím." dle mýho mi nevěřili a nejvíc se vysmáli a to nejni fér, protože mně se to vážně stalo a já trpěla.

přiběhla Bohuna odvedle, jako první. cpala dovnitř šroubovák. nepovedlo se, protože přes kliku se šroubovák necpe zrovna moc dobře.
potom přišli na to, že vlastně na mojí straně, na straně kde není žádný šroubovák!, je ten šroubek, kterej potřebuje povolit.
nacpali ho ke mně. pod dveřma. nešlo to.
.
.
.
.
uplynulo dvacet minut a šroub povolil třetím šroubovákem podstrčeným pode dveřma.
a bylo to k ničemu, absolutně.

někdo začal křičet ať otevřu okno.
dobývali se ke mně po žebříku! (ano, mám pokoj v 1. patře-.-) ovšem už né Bohuna, ale její manžel a babiččin švagr (?!), který si zapomněl brýle a neviděl ni kam šlape. oba jsem úspěšně vtáhla dovnitř. přinesli si vrtačku a nadávali, že je tupá.
vzájemně se předháněli, kdo bude mít lepší nápad a kdo ho rychleji uskuteční.
postupně se mi do pokoje dostalo po žebříku ještě kladivo, prodlužovačka, tři další šroubováky a cizí boty.
omlátili mi polovinu pokoje, zničili dveře a futra. báli se totiž slízt po tom žebříku zase dolů-.-
a teda.. otevřeli to, v 11:52.

paráda.


mám si dát letos kapra?!

Bobísek.

23. prosince 2008 v 1:17 | Bařena.
jéžišmarjá. nic nestíhám, ano, je to již otřepané.
skončil sex ve městě a čt1 uvádí osmou řadu seriálu Okouzlení, božemůj. tvůj.
nemám ráda vítr a nemám ráda, když se mi otočí deštník nebo když ten chlápek jede hodinu přes město a úplně mi tím znehodnotí můj časový plán (hezký obrat, že)-.-

tyjo. všichni šílí, nakupujou a jsou jak jatý na bagety, divim se. a jako.. přijďte mě poveselit jo?!
dnešním dnem zavrhuji veškeré příslušníky hnutí metal a jim podobné, hu. je mi špatně.
není múza, dnes a denně.. a.. vytáčí mě to. lehce-.-
tak ráda bych splodila něco.. NĚCO.

Vladěna začíná mít majetnické sklony a v sádrokartonu si vyhlodala hnízdo. nikdy mi moc nešlo sádrovat za skříní-.-
a... byla jsem v Praze! vážně. ne, nestalo se nic převratného, to se ovšem dalo čekat.
vyhlížím Ježíška, každým dnem Oo'
bože. dneska to jsou extra bobísky.
jsem upracovaná.
bolí mě nožičky.
a ručičky.
...ráda si stežuju.

jdu pryč.
čau-.-

Pelmel.

16. prosince 2008 v 18:26 | Bařena. |  radosti všedního života
Vánoce jsou tady.

koledy a tak. mám na ně alergii, pracujte v obchoďáku a poslouchejte je sedm hodin v kuse. argh. pak si spolu zazpíváme, ano?
chci aby dávali S čerty nejsou žerty. jo, mhla bych na tuhle pohádku koukat od rána do večera. nejsem infantilní.

nakupovala jsem dárky a zjistila, že.. to není jednoduché. koupila bych všechno a všechno si taky nechala, měla bych začít kupovat dárky, co se nikomu nelíbí, ani mně a bude pokoj. svatej.
mám fialkový korálky a prej náckovskej prsten, prstýnek. ale vážně se mi libí, jo?! (ne, není na něm svastika ani nic podobnýho)
a taky jsem objevila hádejte co.. tamagoči. toužím po něm od doby co se mi v osmi letech rozbilo to moje původní, žlutý tamagoči.
a už je moje-.-

oslavovala jsem s velikým zpožděním narozeninky. povedlo se to, myslim si. i když já si to taky myslim vždycky. pobavila jsem se a tančila (opět) a starala se a pila a řešila a hrál Gabri Ponte (nebo jak se to píše) a všem to bylo jedno, Milan přišel o svou madraci a zbylo pět litrů guláše, tyjo, byl dobrej. vážně-.-

bagetařím jako o život.
mám v plánu koupit si sadu pro malé doktory.
obdržela jsem košilku paní Santové a.. nevim moc jestli si jí někdy obleču. spíš to dopadne jako s kovbojským prádýlkem.
jedu do Prahy, zas.
a musim studovat.

mějte se a smějte se.

po roce.. Vánoce-.-

8. prosince 2008 v 16:55 | Bařena. |  radosti všedního života
...mám se vánočně, nejsem si jistá, jestli jsem vás o tom už, čistě náhodou, neinformovala-.-
Mikuláš ztratil plášť, a protože jsem byla nejhodnější, přines mi čokoládky, je hodnej.

byla jsem tančit. ano, přemohla jsem se a vzala si šaty a boty pro slečny, fakt. vlastně prvoplánově jsem vážně chtěla jít v kalhotech (prvoplánově jsem tam vůbec nechtěla jít-.-), ovšem co čert nechtěl.. chtěl. (doslova)
a vážně lituju všech, kteří se mnou byli nuceni absolvovat tanec. teda.. z vlastní vůle samozřejmě, já nikoho nenutila. a fakt nemám rytmus ani sluch.. ani nic! ztratilo se to v davu, z části.

celou sobotu jsem trpěla panickou hrůzou z trombózy levého lýtka.
...nemám ji, kupodivu.

bolí mě hlava a prejže si mám přečíst vyhlášku a tak.
pan Petera zítra nebude rád. nikdy nejni rád.
to nevadí.

stávám se vidlákem?! z toho mám taky hrůzu, jako z trombózy-.- možná větší.
Šmerda utrh umyvadlo. ve třídě. Lubor nebude rád.
vzpomněla jsem si na lineární závislost vektorů a mám z toho vážně radost.
čekám na výplatu.
v televizi běží prasátko Pepina.
blíží se nám oslava a já jsem vážně v očekávání kdo přijede-.-
fandím si.


sbohem.

kakánek.

3. prosince 2008 v 16:40 | Bařena. |  radosti všedního života
...jste lační po nových článcích a to od vás není hezké.
nemám múzu!

a jako.. ne že by se toho moc dělo.
včera bylo Blanky a babi slavila, otevřela zelenou a.. zas ji zavřela. volala teta Věra, a že prej už má složený uhlí. 120 metráků, na svůj věk (70+) je silná, to ano.

už nejsem zeleninářka (zelinářka?!) a užívám si to. až do neděle, to začínám být bagetářkou! och, bude to báječné. včera jsem si připadala děsně dospělá, fakt, najednou-.- a celý odpoledne!
ještě bych.. se mohla tedy naučit ovládat ten ďábelský stroj, že (myšleno auto).
chudák Jan, dneska to se mnou nebude mít lehký (sám si o to řekl).

já vážně nemám o čem psát!

bude oslavička, jsem zvědavá, kdo se dotáhne.
speciálně pro Czvalingu: jestli nedorazíš, seš mrtvej skinhead-.-


hele to.. radši čau Oo'

kozajdy jsou kakánek.

gr.

1. prosince 2008 v 17:08 | Bařena. |  radosti všedního života
...jestli Bůh dá a já někdy vyjedu na silnici jako řidič, nevycházejte z domu.
jsem pirát, doslova. je to nejhorší a nepřehánim, vážně ne.
mám vadnou levou nohu, možná i tu pravou. to spíš.

jsem konsternovaná.
doufám, že jste od tohohle článku nečekali víc.

sbohem.