Listopad 2008

juhů.

25. listopadu 2008 v 15:35 | Bařena. |  radosti všedního života
...poslední dobou mám dobrou náladu.
a je to pěkný, když to trvá dýl jak jeden den, jakože fakt trvá.
tyjo.

ale venku je hnusně.
umrzaj mi ruce a nemůžu nosit kabát, protože i na ten už je zima.
modrá bunda je... moc modrá.
ale co mi zbejvá, žejo.

daří se a to je fér.

čau.

Nitolta.

21. listopadu 2008 v 20:44 | Bařena. |  radosti všedního života
lžu.
lžu všem, lžu i lidem, který neznám. kupříkladu dneska, jsem zase lhala. vymyslela jsem si, že jsem nemocná, abych nemusela do práce. to je zvrhlé!
jenomže to bylo pro dobrou věc, chápejte, musela jsem se uvolnit pro rodinnou večeři.
babička slaví pětašedesát a rozhodla se, že nás pohostí. ochocho, je milá.
nějaký paní u stolu za náma hrozně táhly nohy. fuj. a paní od protějšího stolu zase vykřikovala: ,,Pepa, Pepa! ten už ho měl loni...!" měl.

otec pořád zarytě mlčí.

Vladěna už umí sama vylízt z klece, občas tam i sama zase vleze. slepotu jsem vyloučila.
říkejte mi, opět, potkaní mámo-.-

film Máj je... zajímavý. spíš než zajímavý možná neobvyklý?! každopádně Jarmila mě zklamala, když neřekla za celý film jediné slovo a neustále se tam s někým pelešila. ovšem jednu výhodu to samozřejmě má, konečně jsem se dozvěděla o čemže to ten Máj vlastně je (přiznejme si, kolik z nás zná jen ten otřepaný první verš -.-)

a... dneska jsem chtěla psát celej článek tak, že místo K budu pát T, jenomže jsem na to zapomněla a jsem líná. třeba přístě, každopádně děti, které neumí K jsou nejvtipnější. třeba Nitolta.

jděte už spát.

defekt.

17. listopadu 2008 v 15:10 | Bařena. |  radosti všedního života
...už nikdy se mi nepodaří dospat ten deficit, co jsem nashromáždila tenhle víkend-.-
píšou mi sem divní lidé.
hází to dojem velice laciného blogu, což, přiznejme si, je pěkně nestydaté.

venku je fakt dobře. mám rýmu a pocit, že mi někdo nalil do hlavy dva litry hlenu, ano, je to krajně odporné. s velkou slávou jsem se dokopala alespoň k umytí vlasů a pojídám už třetí porci květákového mozečku.. a prej jedem do kina, ochocho!

včera to bylo milé. sic nejsem zvyklá na koncerty v kulturních domech, ani na koncerty, na kterých lidé jen stojí a kymácí se do rytmu. ke všemu jim s železnou pravidelností vystřelují ruce do vzduchu a křičí, někteří jen každé třetí slovo, bůhví proč. také jsem, samozřejmě, křičela (ježiš jak já řvala-.-), ovšem dnes není mému krku zrovna hej. spíš vůbec.
nechápu, jak může někdo postavit výčep vedle WC do metr široké uličky. tupec.
Olin má narozeninky.
zítra budu plnoletá a mám první jízdy v autoškole. hezké, že. doufám, že někoho zabiju a rovnou mě za to zavřou. to by bylo ještě hezčí.
stahuju Orlík a modlim se, aby to opět nebyla nějaká rodinka u přehrady...
nechápejte.

a prej jsem pomalá.


sbohem a šáteček.

upracovaná.

16. listopadu 2008 v 18:39 | Bařena. |  radosti všedního života
je nad mé síly vstávat o víkendovývh voných dnech do práce.
ve 4:15.
zabíjí mě to.
jsem naprosto vymytá.
a nemám sílu jsem psát cokoliv jinýho, možná až... zítra.
tak ať žije Komunální odpad...

čau.

rajderka, prej

12. listopadu 2008 v 19:29 | Bařena. |  radosti všedního života
...byla jsem u stříhačky a bude ze mě, doufejme, paní řidičová.
odhodlala jsem se, což je u mě naprosto výjmečná situace a zařídila všechny věci co jsou k autoškolování potřeba.
...ten pán, instruktor, vypadá strašně. je starej (pětasedmdesát minimálně) a chybí mu ukazováček na levý ruce. má zlatej prsten a v čepici vedle sebe měl položené dvě suché housky, v mikrotenovém sáčku, vlastně.
do svého diáře si mě poznamenal jako ,,Vobořilová". bylo mi trapné připomínat mu, že se tak vážně nejmenuji.
babička řikala, že je to zeť tetičky Františky (doslova to takhle řekla), ke který sme si chodili dávat prát prádlo. bydlela u lékarny a na zahradě měla magnólii.

ta stříhačka, Jiřina, byla hrozně zvláštní. vyprávěla mi úplně o všem. nestává se mi, že by se mi neznámí lidé svěřovali s tím, že jejich ,,mladej" začíná plešatět a že na víkend jim přijedou kamarádky z intru. taky řikala, že kdysi malejm dětem kradla kola a nevrátila je dokud jí nepřinesli výkupné. byla zlá.

jsem matematickým géniem, už je to jistá věc.

sbohem-.-

dontnou.

10. listopadu 2008 v 16:52 | Bařena. |  radosti všedního života
zpět.
nadšena.
vyžita.
uchvácena.

fakt, jenomže vůbec třeba nemám vyprávěcí náladu, což se u mě stává vážně málokdy. spíš nikdy.
tyjo.
buď bych sem musela napsat všechno nebo nic, protože psát někam půlku je trapný.
ale nechce se mi, nejvíc.
takže... sem nenapíšu nic.
žijte v nevědění-.-

nejni múza, zas to období, kdy prostě nemáte chuť psát a nejni vlastně ani moc o čem.
je hnusně a zima.

gr.

brm.

7. listopadu 2008 v 14:32 | Bařena. |  radosti všedního života
heleďte, já nemám čas.
fakt ne, nestává se to často, ovšem... jsem zaneprázdněna.

za hodinu ...heuréka... do Prahy.
jo, mlela jsem o tom nejvíc a počkejte až přijedu, to bude peklo! (horoucí-.-)

tak se tady mějte.


juhů!!

bláblá BLÁ.

4. listopadu 2008 v 15:17 | Bařena. |  radosti všedního života
divná nálada, podle mě za to dost dobře může kilo šanky... spořádaný. smrděla až moc vepřově. (samozřejmě, že za to nemůže šanka-.-)
nikdy tu paní nepochopim, asi už.
nu což.
je to vyhovující.
pro obě strany, zdá se.

nesnaž se!

Chň.

2. listopadu 2008 v 13:20 | Bařena. |  radosti všedního života
dneska mám úplně strašně nejvíc ňufací náladičku, jo, je to nejhorší slovo. jsem úchyl a dokonce jsem si toho plně vědoma.
...to je to nejhorší stádium-.-
..snědla bych ho.

sedim tu. mám oči jako králík, na hlavě čepici jak jinak než kšiltem dozadu (je to pohodlný, nemám žádnou čelenku. totiž) a dojedla jsem fazole. báječný.
vůbec se takhle při nedělním odpoledni nebavím. nesvítí sluníčko a je mi zima na obě nohy.
byl u nás Honza Žabža. netřeba blíže připodobňovat, jménu zcela a naprosto dopovídá vzezření. bože jak já jsem zlá?!

mělo se jít na Záviše. zazpívat si pár sprostejch písniček s chlípnym a oslizlym dědkem, vysolit kilo a jít domů. omyl. Záviš byl zamítnut a namísto něj nastolena myšlenka prodloužené. zachvátila mě největší panika, kdy nevíte co s vlasama, hledáte silonky a rozmejšlíte, který boty se k těm šatům hoděj nejvíc!
měla jsem.. natáčky. ano. i když tam, ty mrchy, byly tři hodiny neuschlo to, ba ani fén (to mi řekněte k čemu potom ten krám je) nepomohl. vpředu ovce, vzadu pochcaná sláma (slámička, ech) bylo to vskutku interestink.
a už za dvě hodiny mi v mých extrasuper lodičkách odumíraly nohy. a stejně netančím, stydím se.

musím pohnout s koláží.
nemám ráda pohádky co dávaj v neděli na Čt1. dnešní je obzvláště tragická.
...ta fotka je nejhorší, ale takhle opravdu vypadám.
nevydržim se tvářit normálně, zjišťuju to.
včera jsem přemýšlela jestli lidé, ketří chodí do tanečních v tričku pod prsa mají svědomí, nebo jestli si prostě a jednoduše myslí, že jim to vážně sluší. a nikdo jim nic neřekne, to je na tom nejhorší.


jdu spát.