Září 2008

Dvoudenní.

29. září 2008 v 17:45 radosti všedního života
dneska zpíval na ČT1 Jarek, bylo to krásné a velice kulturní.
stalo se vám někdy, že jste umyli okna a ona byla potom snad ještě špinavější?! naštvalo mě to, ovšem přemejvat to nehodlám. samozřejmě.
udělali mi v Mladý frontě radost. každý čtvrtek jedna z Cimrmanových her, krása. Nějakou dobu nám to zas vydrží, jako obvykle. bože jak mě to dneska nebaví psát?! odložíme to na zítra, co říkate.
děkuji.
už je zítra.
na mojí psavý náladě se, mám dojem, nic nezměnilo. ovšem můžu vás obohatit o své dnešní zážitky.
v první řadě jsem se dnes především skvěle pobavila. byla mi z okna vyhozela má jediná psací tužka. po dlouhé době jsem totiž vytáhla flusačku, teď si ovšem dlouho neodpočine. *ďábelský smích*
dětinsky jsme také potrápily Denisačku. jak jinak než s Johnovou. chuděra. a Johnová pro změnu týrala mě. o tom bych se moc nerozepisovala. stačí že mám jelito přes půl ruky, že. -.-
v mojí svačině se skrývala pepřová paštika a tu já tuze nerada. zklamalo mě to..
vyhrála jsem hru na ,,komu vydrží dýl gumovej bonbon v puse", protože jí se rozpadl. cha.
dostala jsem za plnej z matiky, samozřejmě. ovšem co je na tom nejlepší, že ona měla taky pět a ještě tři vykřičníky. ne, nejsem škodolibá. zítra píšem opět, nemám dojem, že to vyjde líp.
Olda je fešák. Milanova dívka odjela z tanečních, přestože s ní měl jiný plán.
film Eurotrip je ten nejhorší co jsem kdy viděla a nezáleží na tom, že zdaleka ne celej.
měla bych jít vařit. večeři. ano, jsem zodpovědná a uvědomělá.
naučte mě matiku, jo?
prosím.
a babi už dopletla jabko.
obohatím vás dnes tedy ještě jednou..

Jeden z těch, kdy nevíte co dát do nadpisu.

24. září 2008 v 16:49 radosti všedního života
už dva dny mám neuvěřitelnou chuť vyjít ven v růžovém. neodvažuji se.
od minulého týdne se toho moc nezměnilo, spíše bych řekla, že zhola nic.
přátelé se konečně vrátili z italské rekreace, ovšem sloveso rekreovat se nevystihuje v této souvislosti jeho obvyklý význam, ovšem už to tak někdy bývá, každý den není posvícení.
taky byla pořádána oficiální, dejme tomu, že rozlučková párty spojená s Plýhalovic narozeninama a... jsme na rozpacích jak ji ve finále zhodnotit. mám dojem, že to mohlo bejt třeba i o dost horší, takže jsme se shodli na tom, že se to povedlo. nevyhořeli jsme, nikomu se nic nestalo, nic se nerozbilo a dokonce ani nikdo nezvracel (nebo o tom nevíme), všechno se zaplatilo a sekaná se snědla. stanování překvapivě nevyšlo, v noci mrzlo a mám dojem, že i pršelo. jo, pršelo.
je tu nudno, neustále prší a fouká a vůbec by takhle v září být nemělo. čekám kdy se ohlásí oblíbená rýma, začínám být nesvá. pořád hrajeme na body, nestíhám sledovat AZ-kvízy a jsem líná mluvit o hodinách nahlas. máme za úkol poslouchat Tomáše Kluse, ovšem mohlo to být opět horší- druhá volba byla Moravanka. nenávidím psaní recenzí. je to k ničemu-.-
Marie jede. juchů.
vrátila se mi Cimrmanmánie a nejde to zastavit. bavím se.
jsem si vědoma toho, že tohle měl být smysluplný a dlouhý příspěvek.
zaseklo se mi youtube.
Klugová by mě chtěla mít doma.
je mi zima.
ádijé.

Votrávená.

16. září 2008 v 20:41 radosti všedního života
jsem rozežraná. až nezdravě.
pracovala jsem a to je u mě, řekla bych, úctihodný výkon. mám dojem, že tenhle týden je minimálně do pátku zcela bezúčelný. prý přijede Plýhalová, teda obě. ochocho, jsem zvědavá. v sobotní večer má být na teploměru nula a my chceme stanovat, ale jistě.
nemám ani kapičku múzy. ani trošičku. to bude tím deštěm, žeano...
nebaví mě přepisovat rovnice v editoru rovnic a ze slušnosti pojídat čokoládu, jakožto dáreček od pana ředitele. MmmMmMm...
dávaj Ordinaci.
čus.

..kachny a kapři.

10. září 2008 v 19:01 radosti všedního života
mmm... jo. u rybníka se mi vždycky moc líbilo, obzvláště, když pršelo a chodili tu divní lidé a paní s tlustými stehny ve spodním prádle věšely prádlo. ach... venkov.
zapomněla jsem si vzít jabko a pes už je zase nervní.
neřekla bych (a ani vy) jak může být polní cesta okolo rybníka frekventovaná. a lítaj tu všude kachny!
včerejší povedený den byl ve znamení studia a trhání obočí. nenávidim to. ten kdo to nezažil, neuvěří. strašná bolest. nikdy jsem neuvěřila lidem, ketří tvrdili, že už je to dávno nebolí. je to nemožný (ano. až tak je to hrozné), ovšem nutné zlo. popravdě dost nerada vypadám jako Brežněv. závidím lidem, kterým obočí neroste až do vlasů-.- (zdravim Denisačku)
po půl roce výborného nicnedělání a kopání se do zadku jsem otevřela dějepis. v (samozřejmě mylném) domnění, že bych se to snad i mohla naučit. ne. tedy ano, ovšem Pavel si to u mě dneska šeredně rozházel. ne, neznám dvě renesanční budovy v mém okolí (!) a ani dokonce netuším, kterou cestou byla poprvé obepluta země. jsem silně tragická.
právě vylezl z lesa vopravdu, vopravdu divnej pán. měl modrou rádiovku, červený brejle, knír a zelený montérky. divně koukal a nebylo mu rozumět. poprvé vživotě jsem uvěřila, že by liška byla schopna zaútočit-.- ..možná. doufám, že ho potkám v lese cestou zpátky.
hm, nebo radši ani ne.
skáčou tu kapři. paní dověšela prádlo. nechce se mi učit matiku. nemám ji ráda. ani se mi nechce chodit obvyklou cestou zpátky, jsou to tak tři dny co na mě skočila lenost. již mě to lehce znepokojuje. dokonce jsem potkala paní Doležalovou a strávila příjemnou čtvrthodinku u jejího plotu.
neodpustím si však ,,kulturní" vložku.

na facku.

8. září 2008 v 16:40 radosti všedního života
huá.
jestli se mi odstavce neudělaj ani dneska, budu naštvaná. hodně.
přišlo to... Marie je poslední. je mi jí popravdě dost líto, protože moc dobře vím, jak se snažila. posílejte jí dárky. díky.
jsem tak líná, že ani nemám na to jít na pole. jestli to takhle půjde dál, jsem ztracena. nemůžu zatáhnout ani jednu jedinou hodinu školy a vypadá to, že tomu nebude jinak. ničí mě to... doslova.
tyjo, ani nejni moc o čem psát. no vážně. náš výkon v nových uniformách bych taktně přešla a večerní sobotní program asi vlastně taky, jenom bych se snad zmínila, že Aneta Johnová vážně nemá žaludek (ale bylo to ve finále dobré, no fakt).
jsem tragická. nudim se a je mi zima. otec jel pro skřín (háček nad N), bude to, myslím, zábavička.
nevim jaký je hlavní město Etiopie a Afrika se mi plete s Asií. mám zakázáno dívat se sama na AZ-kvíz. bude pršet. nudim se. mám taky docela hlad. bože.
táhnu pryč. k televizi.

Plná polní!

2. září 2008 v 18:42 radosti všedního života
...již jsem na tom zřejmě tak bídně, že musím pro vhodnou múzu chodit psát příspěvky na pole. No fakt. Ovšem jak poetické... zářijové odpoledne, na poli, samozřejmě, okolo pobíhající pes močí všude kolem (vážně až neskutečně často). projel pán na kole. neveřim se tady v týhle lokalitě pohybuje ještě někdo jinej než já! nuže. první a dokonce i druhý školní den v novém roce jsou již úspěšně za námi. začínám hořce litovat, že jsem se kdy odvážila hnout z Prahy (fajn, zas tak akutní to není, ale ještě si vzpomenu na slastné chvíle s Káčou v lavici). něco mi přeběhlo přes papír a udělalo to za sebou oranžovou šmouhu. damned-.- neumím správně vyslovit THIS IS THE DAY. ovšem celkem obstojně jsem ze sebe zvládla dostat THANK YOU, SETH. Za dnešek jsem si připsala krásně tři body a pan češtinář se chytl na moje kolečko. pes je lehce nervní, stojíme dlouho na jednom místě. chápu to. mám dojem, že tak jako jsem přemáhala smích na dnešní fyzice jsem ho ještě nikdy nepřemáhala. ne, nebudu si podtrhávat fixkou. skončila bych totiž jen v proslulém propadlišti propadlíků! (ale to už je zas z jiného soudku) bolí mě ruka. můj blog by dnes (přibližně) slavil rok. není to krása? je. málem bych zapomněla na náš včerejší (mimochodem více než povedený!) trénink. řekla bych, že v novém stejnokroji jsme jasnými vítězi. ano, až tak jsme dobří! nenávidím frontu na oběd, ani tu paní u okýnka. o čekání na vlak ani nemluvim -.- neustále si na něco stěžuji, to už jste si mohli jak všimnout, tak zvyknout. nefunguje mi Youtube ani Pet society a moje Marie bude za chvíli úplně poslední. dusím se jablkem. měla bych si zopakovat sinovou a cosinovou větu a nevimcoještě. chce se mi moc, samozřejmě, ovšem umim takový kulový, že tim asi vážně nic nezkazim. nechápu, jak může někdo říct, že rád tancuje techno a že slovo Lenka a banka je stejný jako bageta. podruhé... zvykám si. otec vymyslel, že dnešní večeře leží na mých bedrech. bramborový kendlíky nikdy nebyly moje silná stránka. tedy.. uvidíme. zvedám se z pole. ježišmarja. neudělaly se odstavce. to je fuk. -.-