Srpen 2008

Paskvil.

31. srpna 2008 v 13:36 radosti všedního života
..včera byl parádní den, no fakt.
začalo to hned z rána, kdy mě Jovanka potešila svým vyprávěním o tom co všechno bychom měly už sakra udělat, abychom se toho zbavili. my víme čeho, to stačí. už tři dny mě přepadávala chut (háček nad T) pořídit si kabát a narostla do tak neskutečných rozměrů, žejsem se neubránila. hrozné! miluji ho, ach. Dejna prohlásila, že se pomalu měním z punkového hermafrodita v normálního člověka. to je od ní hezké, že.
po neuvěřitelných snad čtrnácti dnech jsem viděla Týnku. začala pít odporný rajčatový džus a přivezla mi ...nemůžu najít vhodné přídavné jméno... brýle. ovšem darovanému koni.., víme.
po roce jsme se s Aneticí vydaly na sraz interentové r@kety, který nás, jako ostatně každý rok, vyloženě nadchl. občas se člověk až podiví, kdo se skrývá pod tak nevýrazným nickem jako například ,,matejcik_je_uchyl". je to úchyl. byl tam vousatej divnej pán, co na nás nekoukal moc vlídně, vůbec tam bylo spousta zajímavých lidí. zdravím Guano, se kterou jsem se opět neobyčejně pobavila. jak ta je nudná..
v domění, že sobota nemá vliv na odjezdy vlaků ze stanice Praha hlavní nádraží, jsem se ve spěchu vydala na vlak, o kterém jsem byla přesvědčená, že musí jet. přátelé, nejel. tudíž jsem nastoupila do úplně jiného vlaku, na který jsem samozřejmě slabou hodinku počkala. podle mého byl strojvedoucí sebevrah, protože takhle se ten vlak snad vživotě neklepal a nekymácel. vystoupila jsem v Kolíně a čekala další hodinku. bylo to velice příjemné a osvěžující. nakonec přijela má spása, rychlík 638 na Přelouč. ovšem... další divní lidé na sebe nenechali dlouho čekat! jeden procházející zlý pán, mi zlomil kouzelnou hůlku, načež se mě pohotově zeptal, zda bych si nechtěla jít sednout k němu a jeho přátelům a jak se jmenuji. když jsem neodpověděla ani po desáté, začal být silně nepříjemný. ano, mám takové lidi ráda.
je jednatřicátého a dneska mám chut (háček nad T) psát spisovně. měla jsem v plánu tu zrekapitulovat prázdniny, vyhodnotit plusy a mínusy a sepsat menší esej, ovšem přečtěte si předchozí články, já myslim, že to jistojistě postáčí.
aloha.
PS: Plýhalový už je osmnáct! je to žena.
přepadlo mě to znenadání, já musela...

jadadá. dadá.

28. srpna 2008 v 18:27 radosti všedního života
sliby se maj plnit a vůbec nezáleží na tom, že zrovna nejsou Vánoce!
jakou kvalitu asi může mít červené víno, balené v pet lahvi, s názvem Kníže Rohan?! to poznáme... (mám tušení, že limonáda s příchutí coly za 4,90 s tím udělá hotové divy)
topinky, česnek, malý kalhoty, teplo, dokument o koních, titulky, norové, půl sedmý, zpívající bratr. nikdy jsem neměla moc ráda, když babička říkala hruško nahnilá. ten pán v televizí heká, panebože kam jsme se to dostali?! můj tatínek má plnovous. prejže si zapomněl na dovolenou vzít holení, ale jistě, i to se stává. moc mu to sluší, i když... ne tak moc.
babi už je ve skoro-klídku. dokonce mi dneska uvařila i oběd (což se třeba včera nestalo).
tenhle článek nevypadá na to, že by se múza dostavila.
damned.

Laděna

27. srpna 2008 v 22:11 radosti všedního života
prej napiš článek, ale samozřejmě.
vůbec dneska nemám múzu. dávaj Na vlastní oči a reportáž Pes na pekáč mě děsí. nevěřili byste kolik lidí dneska neví, že ve slově Karvinná je jen jedno N, a že město Pyšely je od slova pýcha. nikdy sem nezažila, že by někdo po někom chtěl závěrečný test ze školení. Laděna ho neudělala, pravda, bylo jí tak padesát, ale jak sama řekla, už nechce být na pracáku. je mi jí líto. taky by vám mělo být.
ta reportáž je odporná. Větnamec co tvrdí, že má rád psy a sám vlastní statek, lže.
babička se urazila. a já vim kdo za to může. nojo, to si ještě povíme.
nemám můzu! (múzu?!)
Ps: Milan z radia Hey profil ten test taky neudělal. chudák.

...a co na to Jan Tleskač?!

25. srpna 2008 v 22:58 radosti všedního života
po dlouhé době mám chut (háček nad t) začít článek velkým písmenem.
Tedy vše to začalo dnes, a to dizkuzí na téma: není vám líto Ondřeje Hudce? Jizlivé komentování jeho lehce poupravené fotky by ještě nebylo to nejhorší, protože jak se říká: ,,co oči nevidí.." ovšem kdosi vytáhl odkaz na Hudcův povedený (to není myšleno ironicky) blog, ve kterém se věnuje vskutku zásadním otázkám. Po přečtený článku Mašínové se musím stydět, ano, je to tak. Nejen, že jsem do dnešního večera vůbec netušila o koho se jedná ani co udělali a proč dostali medaili, ale ani mě to nezajímalo. Hm, co je dneska horší... když v 17ti letech trávite prázdninový víkend ve společnosti špinavých pankáčů nebo když píšete politické eseje a úvahy na téma Mašínové, Kastrace kocoura a podobně. Tyjo... asi budu filozofkou.
nebo radši ne.
a jděte už spát...

Nevděčníci!

17. srpna 2008 v 11:35 radosti všedního života
..pěkně mě štvete.
nikdo sem nechodí, kdo sem má pořád taky něco psát, že. jsou prázdniny a mělo by se toho dít hodně, asi to tak je, jenomže koho to zajímá? -.- jste nevděčná pakáž.
byli sme na Slapech, jo, za poslední peníze, zdá se poslední slunečnej den srpna a naposled. nemám nic proti výletům na lodičkách doprostřed přehrady, dokonce bych přežila i koupání mezi rybama a prodění se po kotníky v bahně, ale nikdy NIKDY si nekupujte hamburger u stánku na Živohošti. NIKDY. byl moc dobrej. nehledě na to, že zatímco můj žaludek prožíval muka, stál od půl páty ráno u našeho stanu za největšího deště chlapec co nám vyhrožoval, že ten stan pomočí, když ho nepustíme dovnitř. npustili sme a stejně nám ho nepočůral. chtěla jsem se tu rozepsat o společnosti z vedlejšího stanu, ovšem před chvílí sem jedla.
včera bylo karaoke u Kočích. bylo to báječné, myslím si dokonce, že jsem v sobě našla skrytý talent, který se projevil obzvláště při skladbě Hajný je lesa pán. chtěla bych mít mikrofon.
pampadam... damned.

natěrač.

9. srpna 2008 v 21:08 radosti všedního života
poslední týden, původně plánovaný jako vrcholné válendo letošních prázdnin, jsem strávila převážně v teplákách se štětkou (notak, vim co vás napadlo) v ruce. mám vymalováno. natřený okna. radiátor jen září. při nakupování šmirgl papíru se před drogerií stala autonehoda. prodavačka odmítla zavolat polii, nechce prý mít oplétačky. typické.
jsem opět hasič. žena. SDH Bílé Vchýnice si přímo říkal o takové družstvo jako jsme my. mám radost. nevěřili byste, že jsou i tací, kteří: vyběhnou, zapojí, nasajou, doběhnou k čáře, zakleknou, zatáhnou, nastříkaj a vytáhnou z kádě (opět...) za sedmnáct vteřin. nejsme to my. my to máme za třicet.
zrušili rachejtli a pěkně nás tim nasrali. přišla jsem o svý info, o svůj seznam věcí co nesnášim, o seznam co mám ráda, o celý echo a tak. nějakej wortex... at se jdou vycpat-.- holí přes záda by zasloužili! -.-
chci jet na Páru a chci aby tam nepršelo. chci aby jela Anetice (pojed!!!) a jela bych do lunaparku v Riccione. koukám celej den na olympiádu a je mi líto Káji Neffeho. musim si vyzvednout kolo co mám v loděnici už tak dva a půl roku a pořád se uklidnuju tim, že není nikdo kdo by ho chtěl. určitě.
dneska bych toho napsala strašně moc Oo ale jsem líná, jo.
tak čau.