Červenec 2008

pořád to a samý.

28. července 2008 v 23:48 radosti všedního života
tyjo (takhle zacina vetsina mejch clanku, vimto) dneska sem extremne lina, takze hacky a carky jako by neexistovali. chapejte... uz dve hodiny dneska tancim a zpivam. vazne. playstation je nejlepsi vec. juhu!
nechce se mi rozepisovat jak moc skvele sme se meli v italijce, je to na asi -takhle- dlouho (uuuuf). jsme mistryne v kolotocovani, v autodromu, ve skakani v nasravani italek, v jidle (to jen jednotne cislo, ja), v chozeni po meste, v odmitani doscotonight, v nakupovani. achboze. mozna to sem nekdy napisu cely... az budu mit nekdy tak dva dny cistyho casu.
ted prave me nastval Vojtech.
nemame sehnanej hostel do niederlandu. zatim nemame ani moc penez. ani moc planu, ani nic moc. Anetice je v hradisti a ja ji zavidim-.- vazne. myslim to uprimne.
musim vymalovat a natrit nabytek a odvizt si kolo z lodenice, potkat se s Gabi a dat Tyne kralika, Natalce krosnu a jit s Cvalou ven. dlouho sem nevidela Kacu a zone cluib me v tuhle chvili dost nudi. plazovy liceni sem videla uz stokrat. achjo. zdalo se mi, ze chodim s jardou uhlirem (kaslu na velky pismena) a ze Aneta sla za paze na stredovekej hrad, kde chtela absolvovat vymennej pobyt.
jsem 1300 Kč v minusu. umiram.
jezdete na Limuzskoui a zarizujte si smart karty. prosim.

v Dojčlandu.

6. července 2008 v 16:00 radosti všedního života
tadá. konečně se nám podařilo vypravit se za kulturou. ano, přátelé... Norimberk. cesta byla mokrá, pan taxikář to málem nestihl, bylo to trapné. vzal si na mě číslo a řekl, že jestli bhude mít popotahování za tu jízdu v protisměru, dá mi vědět. mám dojem, že volal celej pátek Oo ovšem vlak jsem stihla, ještě to mělo zpoždění, samozřejmě.
po šesti hodinách cesty, přestupu, půlhodině na nádraží a neschopnosti se domluvit německy ani s průvodčím jsme dorazili do Reichu. incident s tamějším gangem a tajnými policisty vynechám. přijali jsme poskytnutý azyl, rozhodili spacáky (ovšemže, ne každý disponoval spacákem.) a... šli spát? jo.
chtěla jsem tu původně rozepsat celej víkendovej program, ovšem nakonec jsem dospěla k závěru, že by byl lehce fádní a v podstatě o tom jak jsme koštovali místní to.. pivo. ačkoliv to teď vypadá přímo beznadějně (pro nás i pro kulturu) dostali jsme se na hrad i do muzea, viděli kolečkový křeslo s Tomínem, esesáckou kasičku, projeli se metrem (dvakrát), potěšili sme turky svým zájmem o jejich gyros, vyjedli Habba Habba bei Papa, vypili další neznámou hospodu, zkoupili tabáky (připomíná mi to lehce zahraniční cesty za komunistů), prohlídli si hohe marter (doufám, že se to tak píše) a taky nám dělalo problémy dostat se večer domů. jo, nejednou.
zapomněli jsme foťák, takže nic z toho vám nikdy neukážeme a vy můžete jen závidět.
..mám rozedřený koleno a bouli na hlavě. ten weiI3 Bier mi neudělal moc dobře, ono vlastně nikomu neudělal v závěru moc dobře. ovšem jak jsme šprechtili?! to by nám neuvěřila ani Olga Vosecká!! ale to.... ani jsme si nedali Bratwurst-.-
PS: novým fenoménem se stává cenzura.