Březen 2008

Lucčin pekáč.

27. března 2008 v 19:33 radosti všedního života
...dneska mám prejže zpěvnou. taky cimrmanovskou, ovšem na druhou stranu vůbec ne matematikoidní a dějepisnou, jak by bylo vhodno. spíše. můj tahák na pět metrů čtverečních nikdo nezpozoroval a dokonce se nám ho zadařilo i využít, to ale jistě nstojí v cestě pěkné čtyřce. Cvála vedl při na téma: Hrad Rábi nebo hrad Rabí (?!) a Lucie upekla kabinetu prof. vokála koláč. dneska jí vraceli pekáč. (rým jako sýr)
přestala jsem toužit po divnejch lakovanejch botách barvy lahvový zeleně a potřebuju jinej objekt svý touhy. vůbec, ale vůbec se mi dneska nechce psát. dalo by se říct, že snad ještě víc než jindy, takže ne, dneska se nepřemůžu.
vyzkouším si státní maturitu. Dejna prej zvládla jen úroveň pro učiliště, schade.
a víte co. Nechoď domů opilá, sestřičko má rozmilá! (J.C.) a... stydim se, ale nevim (nevěděla jsem, ale byla poučena) co je to pieta.
děkuji za pozornost.

Pečka.

23. března 2008 v 13:38 radosti všedního života
mám dojem, že jsem stále ta správná vesnická buchta. jsou velikonoce. meju okna, barvim vejce a peču mazanec. otec nevěří,babi nevěří. taky nevěřím, asi budu profesionální pečka (myšleno pekařka). zabili sme králíka a na mě bylo rozhodnutí, jestli radši s hlavou nebo bez. bez.
dlouho sem nepsala, nic se nedělo, opět. intelektuální nálada přetrvává. byli sme v kiníčku a tak porůznu, však to znáte. Hery Potr mi zatemnil mysl, zdává se mi o něm, taky o Albusovi a Severusovi, neviditelnejch pláštích a kouzlu accio. Shiloh řikala, že ve snu už vykouzlila patrona, hm, to se mi.. ještě nepovedlo.
nejsou koncerty.. a když, tak nejsme velkostatkáři, že. chci léto. teplo a sluníčko, potřebuju přestat vysedávat v Rybce a podobnejch zařízeních. leze to do peněz. nemám co číst, neotevřeli mi semináře a dorůstaj mi vlasy na půlce hlavy. můj zubař je Řízek (vtipek) a je to velkostatkář, moc se nedivim. proklínám svýho ortodontistu a modlím se, aby mi do května nevypadaly všechny zuby. nebo aspon všechny ty, kterejm to pan doktor prorokoval.
jdu se psem, jo, už se tu vážně nudim.
čus.

BšLmF.

15. března 2008 v 18:53 radosti všedního života
...zrovna, když mám chuť psát barevně... nefunguje to-.-
dneska má Vojtěch narozeniny. jsem dost zvědavá kolikže lidí přijde. pět máme jistejch. to ovšem není žádný velký počet, to se ví... je mu sedmnáct a to prej nejni žádnej věk, tak nemáme nic nosit. hm, to by nás stejně ani nenapadlo. dneska mi psal Nikolas Jíša, že bysme mohli zajít někam na pivko. nemohli Nikolasi.
Dominika dneska tančí a celá rodinka ji odjela kamsi podporovat. taky přijela moje matka, z vidlova, byla nějaká milá. nebejvá... já myslim, že ji to tam silně svědčí. a mně tady taky, že
musim si odlakovat nehty a vůbec se mi do toho nechce, nesnášim, když se vata přilepí k laku, nebo když po laku zůstanou divný fleky. a ještě horší je, když si s čerstvě nalakovanejma nehtama chcete zavázat tkaničku-.- (to se stálá, přiznávám, málokdy, ale když už..!)
bylo krásně a my šli na Petřín, je to tam krásné, takhle zjara. ovšem jen do té doby, než přestane svítit sluníčko, žeano. bylo žbre a Damiens, bratři Křížkové a Safri Duo (mám tě rád, každé ráno víc..) Cvála nás seznámil s panem Cigaretsonem, Švédem z Bullerbinu, ale to je, myslim, na dýl.
taky sme dneska myly okna a uklízely pokoj, prejže jarní úklid. snad.
dneska mě vůbec, ale vůbec nic nenapadá.. snad jen, že je vážně divný, jak to okno nahoře nemůže jít umejt.
hevenajssandej.

Život v pytli

10. března 2008 v 18:39 radosti všedního života
...nic se neděje. je nudno. střídavě oblačno a dneska bylo na desátý březen až neskutečné teplo.
nechce se mi sem nic psát. moc práce. Václav mi složil báseň, se speciálnim věnovánim a tak.. vlastně je celá taková speciální. jmenuje se:
Život v pytli:
I Bára jednou rozhodla se, zašíti se v pytli.
Leč není příliš úzká v pase,
tak brzo už to vzdá, už zase
vzdá života se v pytli.
Tak mírně frigidní lolita, jak zví každý Rusák
nevzruší ji Jágr ani Dopita,
zastaralá móda- pepita
na krku zaschlý cucák.
Ach ne! Pohleď! Bára šílí!
vždyť každýmu by z toho hráblo.
Bára kvílí,
ztrácí síli,
kouří býlí,
už blbá je jak tupý madlo.

...Václav měl dycky něco do sebe. dneska měl zaražený prdíky a byl můj vrchní píchač (ježek za ní pospíchá, že jí pytel rozpíchá)
Anetice je asi nemocná a šije. nejni nemocná protože šije, ale je nemocná a přesto přezevšechno šije. je to statečná holka. mám ovšem obavu, že ten pták má křídla z mopu. no vážně...
jo, je to divný.
wiedersehn.

Zdegenerovaná.

4. března 2008 v 12:34 radosti všedního života
...nemůžu chodit na latinskej seminář, protože mi chybí dva roky latiny. jsem naštvaná, není to fér.
celý den jsem plna odhodlání se celý ty dva pitomý roky naučit. chci totiž chodit na ten pitomej seminář. mám ale dojem, že moje odhodlání, ostatně jako vždy, nebude mít dlouhého trvání. (skoro rým)
rozšířila jsem poplašnou zprávu, že se na dnešek chystá test z němčiny a czvalinga nepřišel do školy (žampach také ne, ale ten je líný i jindy) ...vůbec polovina lidí se dneska neodvážila/nepřiměla přijít. Brožová prohlašovala, že jí ujela tramvaj, Kašík trpí záhadnou nemocí a tak dále. polemizovali jsme nad tím, jak je možné, že na jeden školní den připadá v průměru jedna pod lavicí přečtená kniha. je to zvláštní... a vzrušující!
jsem přestěhovaná a nelze si stěžovat. pravda, matka měla trošičku hysteráček, ovšem s tím se i přes její duševní vyrovnanost počítalo. zapomněla TAM můj psovej hrnek, nechci se pro něj vracet. prekérní situace. miluju program Zone club a Zone reality joa taky Deko. jsem zdegenerovaná sledováním televize. začnu cvičit jógu, vařit a zařídím si dům podle učení fengšuej (ne nepíše se to tak, vim to) ale to až.. někdy.
mám nějakou intelektuální náladu, samotnou mě překvapuje, že jsem se po téměř čtvrt roce odhodlala koupit sešity a tužky a papíry a opět můžu vesele studovat. a studuji. sama. dobrovolně. nepoznávám se. ovšem ani moje intelektuální nálada nemění nic na to, že nenávidim goniometrické funkce, jejich vzorce a grafy. neteším se k zubaři a můj strach z něj je úměrný stoupající bolesti téměř poloviny zubů. snaha přesvědčit se tím, že čim víc budu zuby čistit, tim míň budou bolet, byla k ničemu.
moje vlasy ztratily už úplně všechno to, co z nich vlasy dělalo a vypadají... hm.
jdu pryč. mějte se-.-

válím, válíš, válíme se.

1. března 2008 v 19:33 radosti všedního života
..březen, za kamna vlezem. ..kdyby se u matky dalo pořádně zapnout topení, platilo by to. včerejšek/dnešek byl nejvíc proválenej den za poslední... dlouhou dobu. jo. nesnášim polštáře nacpaný molitanem a nepovlečený postele. tenký deky v únoru a tak. jinak si ale nestěžuju, ovšemže!
po dlouhý době sem se opět shledala s Denisačkou a Olim... joa taky Jiřím a Honzinem a Milanem. že je neznáte? samozřejmě. to je jedno.. bylo to.. pěkné a... žoviální.
...padaly kroupy a pršelo, foukal vítr. otevřel okno, padaly kroupy a pršelo.. dovnitř, chytré. (tohle není křivé slovo) ...měli sme připálenej tvarohovej závin a poděbradku. 20 minut jsme žili v představě, že vypadly pojistky. ne. nebudu se vyjadřovat, to by byla křivá slova:D i ftípky byly, ovšem interní a... není slušné bavit vás nečim, co nepochopíte. omlouvám se.
měli jsme v plánu jet po obědě domů. vyhrabali sme se ve dvě. z postele. jo.. jsme zparchantělí, večer byl náročný a doba je zlá. vlak měl zpoždění a jel krokem, příjezd 16:48. bylo to pěkné, ano.
report z návštěvy ,,koncertu" skupin Holomráz a Vepřové komety a NEVIMCO bych si taktéž odpustila. ovšem byl to neuvěřitelně naplňující kulturní večer. hm.. vlastně ani moc ne.
mám žízeň a zítra je den S.
sbohem, přátelé...