Leden 2008

Mýtička.

31. ledna 2008 v 22:26
...bolí mě obočí. vážně. zbavila jsem se totiž svých tak pěstěných a všemi obdivovaných kotlet (..pomalu se tvořících z nekonečného obočí). nuže... jsou vymýceny. strašně to bolelo. ovšem.. jsem silná.
přišla Dejnice a mýtila. vzbudila mě... šla sem jí naproti a u metra běhala krysa. fuj asi. prejže půjdem na Petřín, že je krásně. ovšem tak jsme otálely s odchodem, že krásně být přestalo. schade. v Kávovarně bylo plno (!) a v KFC obsluhovala mužožena. v resortu sme litovaly, že sme ani jedna nepropadla, protože pět sviní na podnik, to už něco znamená. ona pila griotku. a... opila se griotkou. což se dalo čekat, že.
včéra byl ples. šest hodin jsem pohazovala hlavou a snažila se zachránit zbytky zraku pravého oka. netančila jsem. ...já totiž netančím, víte. ovšem bolest nohou byla přesto nevyhnutelná, nesnášim to -.- a s Plýhalovou sme prasnice, protože sme ve tři ráno tlačily chleba s paštikou. bože.
taky se dnes předávalo všemi očekávané pololetní vysvědčení, tuhle informaci bych taktně přeskočila. ochocho.
...sem zvědavá, jestli Dejna přežije dnešní noc.
díky za pozornost.

kočí? stavení? přátelé nikoliv..

28. ledna 2008 v 19:43 radosti všedního života
..byla sem osočena z toho ze sem píšu hovna. ano.. můj život je nudný a plný hoven.
ovšem nutno dodat, že poslední dny je to až extrémní. nejsou peníze, nejni učení, nejni pěkný počasí... ale zas pěkně fouká, žejo. přejedla sem se a našla knížku Neználek ve slunečním městě. mám ráda pana Strakáčka. zase mám o jedno jídlo v klávesnici navíc... nechápu to. podle mě to tam lítá už samo... nu což. dneska přibyl dort, juchů... (ten jde aspoň vyklepat!)
nic se neděje. ve škole byla konverzační soutěž v AJ kde založili samostatnou skupinu pro Nelu Oberbezuchovou. Šárka měla nový kalhoty a nestihla sem si k Sandře dojet pro korále. ples se blíží a moje matka mi velkoryse nabídla, že mi koupí ještě jedny šaty. nesnášim nakupování s ní a dost pochybuju, že něco pořídíme, protože moje matka alias ,,zaťatá pazoura" se vždycky předvede. ...většinou už tak ve druhým obchodě se se mnou nebaví. a já s ní, no ovšem.
nevíte prosimvás někdo jakej vzor má slovo kočí? je to divný, ale nic k tomu nepasuje -.- a nebo sem hloupá a bude to uplně jasný. to spíš...
dávaj Ulici a dnešní příspěvek je hovno samo.
olalá.
a jakože víteco.. píseček.

Trofej, víte.

26. ledna 2008 v 10:36 radosti všedního života
...náš telefon prý dostává záhadné impulsy a zvoní sám od sebe. no né!!! ano.
včera jsme byli na zeměpisné přednášce. spali sme a poslouchali a jedli. byla to prý Austrálie, no. prokládaná vkusnými vtípky a zautomatizovaným hlasem paní ,,moderátorky". bylo to příšerné. potom jsme se jako správní studenti v 11 dopoledne přesunuli do hospy. jak jsme zparchantělí....
přijela Týnka, včera. bylo to pěkné. Marxový uhlíky absolutně neuhlíkujou a je to prekérní. málem jsme se vlastní iniciativou, roztáhnout nehořící cosi, zadusily. dobře nám tak!
nic se neděje. klasifikační tejden už doklasifikoval. nudim se. uklízela sem, vážně... je to až neuvěřitelné. napsali sme Procházkový manifest a ta se zřejmě zhroutila, ovšem s tím se počítalo.
dneska cvála slaví, ochocho. bude to úžasné, košile párty a kofola a tak, víte. pěkná sobota, já doufám. jsem přespalá. musim si umejt vlasy a... a tak. nemám to ráda.
..doma sem našla záchodový prkýnko z vlaku. bylo za stolem. vzpomněla sem si, že sem ho ukořistila cestou z antifestu... ve vlaku. já se to... ho štítim. je odporný. ale je to trofej! žejo.. a trofeje se nevyhazujou.
pěknej den.

Bez titulku.

20. ledna 2008 v 19:25 radosti všedního života
...ahoj. já jsem Blanka a... tohle, to je Hanka. pracuje v útulku pro psy a ještě neměla sex. a... tohle je Radim. děti! pozdravte Radima.. nestíhate, že ne. to je v pořádku.
sem plešatá a včera byl lítací den. vskutku... nejdřív chemický odpoledne s Kášou a Plýhalovic, strašně nám nečim smrdí celej byt, ale vážně netušim co to může bejt. mimochodem ne, nejde to vyvětrat. ...pak s Gábinkou, zmoudřela, to je dobře. pak s Anet do rybkyyy a na žofíííín a taky do R. och jak tam to bylo žoviální! (už jednou se mi ten zasranej příspěvek smazal, takže přibližně tady sem ztratila.. nit)
jsem zruinovaná. došel nám hruškovej džus a taky nemáme pastu na zuby. matka ještě nepřijela a mám hlad. jsem náročná řikáte. ale samozřejmě. joa.. nejde vysavač!
...víte... Donalde, slezte z toho lustru, vidím Vás!!
aloha.

To se přece nesluší.

16. ledna 2008 v 16:15 radosti všedního života
...zrušila bych školu. jo.. k tomuhle názoru dospěl jednou každej student, neřikám. ale teď by se mi to hodilo. moc. nenávidim klasifikační tejden! opět. znáte takovýto přesvědčování se k učení a konečný dospění k závěru: Tohle opíšu, tohle se naučim o přestávce.. z tohohle nebudem psát.. JE TO ZLO. zdupaná fyzika, děják, matika. nemám ráda tatínkovy připomínky. a že jich bude! bude.
byla sem přesvědčená, že dneska přijdu domů a budu se učit. píšu čtvrtletku. zítra. matika.. ale.. psala Týnka, že přijede. přijede.. nechci to zatahovat, ale co mi zbejvá, že. jsem chudák! ano.. ovšem pochybuju, že bych to i s pilným studiem napsala nějak slušně. ne.. takže to asi takhle bude nejlepší.:D chci pátek. je sice pravda, že ani jednu kapelu z pátečního výběru moc nemusim a neposlouchám a kdovícovšechno ale budiš.. bude to pěkné. chci pátek-.-
mám ráda Byrds. a písničku American pie. sežeňte mi to. prosím.
díky. ...a mějte se pěkně a nečmárejte spolužákům do sešitů. to se přece nesluší..

Eva Richtrová.

12. ledna 2008 v 12:50 radosti všedního života
..tyjo. nenávist k českejm drahám. 40 minut v Pečkách a přejetej pán a zmatky v Kolíně, přestup na úplně jinej vlak a čekání v Záboří-.- tohle nejni normální.v pondělí jdu na výstavu mašinek a vláčků... mmm... to bude pěkné.
nesnášim taky klasifikační tejden. matiku a fyziku. socky. němčinu. a musim se učit. a nemám dopsanej zeměpis sakra. češtinu taky ne... to se supr. mám tu s sebou deset kilo učení. vsadte se, že na to ani nešáhnu.. no samozřejmě. dneska mě vzbudila babi se slovy: ,,že se nestydíš!" nestydim. bylo teprv deset-.- sem podezřívána z toho, že sem jako Eva Richtrová. nechtějte znát Evu Richtrovou.. je vážně strašná. kamarádila sem s ní.. ale pak začala chodit kouřit ke slepicím a to se tátovi nelíbilo. pak už sem s ní nekamarádila.. a taky prej neumím šetřit. někdo by mu měl vysvětlit, že byly Vánoce.. neasi.
půjdu se psem rauchen.. až mi uschne hlava. k obědu byly šunkofleky... v 11 sem snídala. díkybohu sem se obědu vyhla. nemám ráda uzený, víte.. a nemáme sáčky do vysavače. mám radost...
bojim se jít podívat na svý potkany. prej je krmili cukrovim od babi.. který je samej staniol. ne, neumí píct cukroví.
už nevim co bych sdělila. je mi zima.
dobře.

Lišej.

7. ledna 2008 v 14:44 radosti všedního života
..v Praze je sníh. no to snad ne -.- sníh v Praze je totiž to nejhorší co může bejt. horší než celá zima je pražskej sníh. sněhem je sníh v Praze jen asi tak dvě minuty po spadnutí.. pak na něj buď někdo šlápne, nějakej čokl ho pokálí nebo ho nějaký auto přejede. gr. nesnášim brodit se v tý sračce. navíc ty velký bílý pruhy na přechodech kloužou.. za to bych taky zabíjela.
dneska sem po třech týdnech byla poprvé ve škole. deset minut po příchodu do třídy sem potřebovala domů. Brych je emo. Lucije má topík pod prsíčka. Oberbezuch je zas zrz a Smlsal šel po schodech v kulichu. včera večer sem byla pevně rozhodnutá jít brzo spát. abych ráno vypadala...trochu.. jako člověk? hm. bylo jedenáct. do dvanácti sem koukala na Simpsny.. pak sem to vypla. do půl jedný sem pozorovala strop. pustila rádijo. na oldies už ,,hráli" jen povídky Šimka, Grossmana a Menšíka. vojeb. vypla sem to. v půl druhý sem usnula. ráno sem vypadala jako zombie. mejkap...řikám si. ne. celej den mám pod levym okem cosi co Žampach nazívá ,,lišej" a Czvalinga ,,cucák" nejni to ani jedno, blbečkové! (udělalo se to i pod pravym a na bradě a..ježiš)
už vážně potřebuju udělat něco s vlasama. sem líná si odlakovat nehty. mám je už druhej tejden žlutý. pomalu to začíná vypadat nepěkně..ba až ošklivě-.- hledám sponzora pro svý vlasy. vlastně nejen pros vý vlasy.. takže.. sponzoři, no.. a tak.
jestli se zas posere to automatický ukládání už sem nikdy nenapíšu.
zamilovala sem se do hruškovýho džusu..a skořice a štrůdlu. přetýká mi břicho přes kalhoty. jen když sedim. ještě je to dobrý, no žejo.
za necelý dva měsíce se stěhuju. mámá se stěhuje.. stěhujem se. mám asi milion nepotřebnejch věcí, ale nechci je vyhodit nemůžu je přece vyhodit. těch věcí je ale fakt hodně. asi uspořádám bleší trh před barákem... hm, možná vlastně asi ne.
achjo, nudim se a na icq se přihlásil Otec. to bude unikátní. opět..
smějte se.

Silvestrování.

2. ledna 2008 v 23:15 radosti všedního života
..řikaj, že prej jak na novej, tak po celej. hm.. to pro mě znamená rok bez cigaret. přítele. zapalovače a skoro strávenej v tramvaji. hm to je báječné... ani moc ne no, řikáte.
zase sem psala a psala a prostě se to smazalo?! krám. vysvětlete mi, jak se může smazat něco, co je automaticky ukládáný. kecy. dneska je druhýho.. už. den D. to měl bejt.. měl. vlastně taky byl. den Debil? asi. to úterý, víte. na který se čekalo.. a zase nedočkalo... na to na co se čekalo. klasika.
silvestrovalo se a byli tam divný lidi jako třeba Lenka-kráječ chleba a... Kája-černej rolákčernýkalhotyčernejpásek a taky Vojta- košiláč a pan domácí co se pozvracel. docela mě udivovalo, že jakákoliv místnost, do který sme se s Anet přemístili..se vylidnila. bylo to divný. a ztratila se tam dvě prasata. ráno nás někdo vzbudil, že by bylo fajn kdyby sme už šli. to je pěkné ne? ne. ani sem se neopila. sem troska. i moje matka měla větší kocovinu... shit. taky tam byl všude jed na krysy. v tom bytě... to mě docela překvapilo.
koupila sem si už třetí manžestráky. propadám tomu... a každej den se mi zdá o zkaženejch zubech. obden o tom, že už mám normální vlasy. ty sny mě jednou dostanou! vážně. nebude to dlouho trvat.. chci svý vlasy a taky zdravý zuby. v Palladiu maj velký kulový a ty neonový světla sou odporný... nikdy nechoďte do Bagelu na Dlouhý třídě, protože tam dělá kafe nejvíc neschopná holka. zlevnily Lucky strike a já se tomu vážně divim...
dějou se divný věci. ...upekla sem štrůdl?! hm.. jo.
PF.