Listopad 2007

Rozkydlá bachyně.

28. listopadu 2007 v 22:13 radosti všedního života
...myslíte, že by ste byli schopný poznat, kdyby vám někdo zředil dva litry Pepsi půl litrem teplý vody? Většina by řekla, že určitě. Ovšem po dnešním pokusu, bych se hádala. Jsem zlá, jsem zákeřná, jsem škodolibá a.. kaju se. Nepoznal to. Možná to bylo rozčilením, možná to bylo nevimčím, ale nepoznal. Pomazávač. (zdravim Cválu.)
Dnešní školní den byl doslova teror. Větší smeťák jsme pod lavicí ještě neměli. Nevim, proč se ve školní jídelně ještě nepoučili a nepřestali nám neustále podstrkovat mandarinky a jogurty a.. a tak. To je přece jako kdyby nám říkali: ,,tady máte a pěkně to s tim všude zasviňte!" zasvinili jsme.. bylo to vážně vošklivý. Czvalinga mi zničil krůžítko a nůžky. Asi nechápu umění nebo co, ale moje školní potřeby (!) zapíchaný v tužce, která podélně praskla a je teda doslova na vodpis! (díkybohu použil vlastní, ale ani vlastního si neváží, smrad!!), mi jako art nepřišli. kružítko nejde zapíchnout do papíru. nejde zapíchnout dokonce ani nikam! nemá hrot. je mi to líto.
Honza měl na kalhotech hořčici. Nějakej kluk na chodbě pištěl a my se smáli. sme ještě tak strašně malí:D Pan profesor Jech vykládat románskou kulturu. moc mě to bavilo. Matiku trávim díky jistým kamarádům v první lavici. jsem nadšena. jediná hodina, kdy jsem ušetřena mandarinek. jupí. Šárka Parkanová neví, co je to množina N. zklamalo mě to.. dost.
odpoledne sem nejvíc spěchala k doktorce, samozřejmě jsem tam ještě 30 minut posedávala a posléze čekala v kabince (mě to vážně vytáčí) a (opět nechtěně) vyslýchala rozhovor o tom jak má pani přede mnou plíseň na zádech a sestru Matyldu... achbože. věřte, že todle nebylo nic proti tomu svinci pod lavicema.. bylo to krajně nechutné a bezohledné, samozřejmě vůči mně.
snědla jsem tři chleby se sýrem. pořád mám hlad. co nevidět (já už pomalu vidím) budu rozkydlá bachyně. ježííííš.
mějte se a žerte, žejo.

Na vodstřel... -> BUM.

25. listopadu 2007 v 22:31 radosti všedního života
..dvě kafe za jedno odpoledne, je na mě zřejmě nějak moc. achbože, obě se šlěhačkou. a ani k tomu nedali lžičku. hlupáci...
víkend u otce byl jako vždy pln zábavy a radostných výkřiků. rychlík měl zpoždění a paní v osobáku chrchlala víc než bylo zdrávo. seděla sem naproti ní dvě hodiny. vypadala mile a bylo jí odhadem osmdesát. při zívaní sípala. nechtěně sem musela vyslechnout rozhovor dvou vedlesedících dam (znáte to ne, když se někdo baví tak nahlas, že MUSÍTE poslouchat i když nechcete) o tom, že mají rády ostružiny, ale každá jinak!... paní vlevo by si je prý dala radši do pudingu..
vystoupila sem.
doma jako obvykle, gaučing, překulení se na druhej bok...(moje lenost už dosáhla takovýho stupně, že jakmile pomyslim na nějakou činnost, chce se mi neuvěřitelně spát. ježiš?!) popřáli sme si s babi všechno nejlepší k narozeninám, pojedli chlebíčky.. celej ceremoniál byl ovšem podezřele krátkej... otec jen přešlapoval nervózně na místě. totiž! už tři hodiny probíhala jeho plánovaná ovar-party a on tam nebyl. samozřejmě, chápu ho.
přišel mi anonymní dopis. od ctitele? (tentokrát doufám snad nikdo z polepšovny) jeho láska ke mně, kterou ještě loni cítil, už pominula, píše, ale rád by byl můj dobrý kamarád do nepohody. ale jistěžě, proč ne, žeano, ale to by se jaksi měl nejdřív alespoň podepsat.
zbytek víkendu není radno popisovat, beztak to vyprávim každýmu. dočetla sem Bukowskiho a koupila si Reflex.
moje dorůstající vlasy vypadaj, jakoby mi tam někdo přilepil psí chlupy a Adam všechno zapomněl.
...na vodstřel.
*jelínáhledatvobrázek*

Čokoládovej koblih a pohůdka.

23. listopadu 2007 v 10:21 radosti všedního života
.. to nejlepší, co kdy koho napadlo udělat, bylo, že vymyslel čokoládovej koblih. a čokoládu. jsou bezkonkurenční neasi.ovšem docela jim ubírá na kvalitách někdy trochu méněkvalitní nugát.
Dneska sem zatáhla co se dalo, tedy až na ranní bižuli vše. sem lůzr. jdu na Komunály, teda chtěla sem. snad půjdu. snad půjde Týna..a tak:) mám nějak tušení, že nakonec tam nepůjde nikdo, ani já ne. chci vidět štefana. nikdy sem je neviděla na živo, potřebuju to změnit. vážně.
celej tejden ve škole velký kulový, ovšem jen se nám zas trochu okořenil slovník Šimonovým výrokem ,,pomazávačka" (správná intonace: dlouze protáhnem Á a při Č si šlápneme na jazyk) a oblíbený trojslovný song Prdel, prdelačka, prdeláč. včera sme na těláku hráli holomajznu, vážně, princip hry je mlátit co nejsurovějc všechny spolu- i protihráče po holeních (vpravit kruh do branky je vedlejší). povedlo se. užili sme si to. neudělám roznožku, ne. bylo to strašné. neudělala ji jen Markéta Nováková a.. já. kaju se. ale povedl se mi kotoul letmo.
vo půl druhý jdem s Týnkou dělat k Marxům vytrhávačky vlasů. my budem šetrný. snad. já myslim, že by to mohlo dopadnout.. nezcela špatně. chci jít na Komunály.
a piště sem komentáře! pomazávačky.

in da Valy yea nigga..??

19. listopadu 2007 v 21:17 radosti všedního života
nemůžu sem psát, protože tenhle krám věčně nefunguje. a když už funguje, tak nevim co psát.
dneska se mi stalo příšerné faux pas. jedu domů.. metrem.. čtu si. čtu si anajednou takovej ten.. smích. kdy vypadáte pro ostatní lidi jako největší blázen, pobavenej knížkou. nestihla sem to. smála sem se ještě další dvě zastávky.. pak sem se uklidnila přitom taková ptákovina. (Charles Bukowski, Zápisky starého prasáka, strana 128 asi pátej řádek) zničilo mě to.
V sobotičku sme slavili. teda jak kdo slavil. někdo si šel v sedm lehnout. skočil párkrát pro pivko a bylo. žejo Šimonku:D ale bylo to krásné. jenom Franišek nám trochu... zhloupěl, no nic. Cvála prohlašoval, že se už v půl osmý poblil, poblil si záda. ale dle mýho nás krmil. dost překvapili bratři, prejže nepijou. aha. že je jim 13? to vůbec nevadilo, dobře to klopili.a prej se jim tam moc líbilo, ještě aby ne. mám úžasnou sadu cowgirl prádla včetně klobouku. a anální dráždič. a i když bylo v dortu 0,7 l oleje, byl vynikající. ráno se uklidilo, v rámci možností. natlačili sme zbytek sekaný a vokurky a roládu a kafe a bylo. ve zdraví sme odjeli a chata zůstala celá.
dneska ráno jsem bohužel neměla tu sílu vstát, byla jsem společensky znavena. bylo to báječné, viva la Valy.

Žovijální.

9. listopadu 2007 v 16:15 radosti všedního života
...tak bez rýmy a kašle. Přežila sem. Piju odporně hořkej grepovej džus a čekám až se slečna ozve. Jako vždy. Večerní program neznámý.
Dneska sme byly s děvčaty obohaceny o informace o parybách a kruhoústých. Myslim, že sem si z toho hodně odnesla. Měla sem tu čest, donést Mihuli říční naloženou v lihu až do kabinetu. Marxová měla na starost žraločí čelisti. Václav byl po pětce z němčiny a oznámení o udělení třídní důtky poněkud zaražen, jako prdy. (ftipek) Czvalinga někomu půjčil můj kabát a odnesl nám lavici. Buchta přitvrdil. Vyzkoušel Smlsala. Kreslili sme tuší. Vojtěch to na sebe převrhnul. Když abstrakce.. tak abstrakce.
V ninulejch dnech se, mám dojem, nic extra nedělo. Kromě mojeho jednodenního odstěhování se a strašnýho šílení kolem toho a... včera sme taky vlastně byli na přednášce, kde náš fyzikář, tak trapně, usnul. Zase sme obnovili starý dobrý ,,denně Resort" a dosti to leze do peněz. Ač se nezdá!
Vylíhly se mi tu ňáký mouchy, matka řiká, že je to z toho kočkolitu. Ovšem já sem toho názoru, že bude stačit vynýst koš. Jo, je to nechutný.
Zejtra jdem na Totáče...možná, pokud přežijem naše angažování se na akci ,,zastav nazi pochod". Máme z toho čim dál tim větší vítr.
Dočetla sem Bukowskiho. Bylo to... zajímavý. Má hemeroidy a je to.. čuně.
Mějme se pěkně, bác!

Smrkáče.

1. listopadu 2007 v 14:44 radosti všedního života
Zřejmě sem tak trochu hypochondr, spíš víc než tak trochu. Mám ráda chřipku a angínu a ležení v posteli, papírový kapesníky, teploměr, jelení lůj, paralen a hedelix. Užívám si to, ovšem pokud zrovna netrhám svůj rekord v nejvyšší naměřený teplotě. Můj nejlepší je 40,2 °C .) Ovšem co nesnáším je rýma, smrkání...to mě ničí. A díky mýmu rauchen se to protáhne nejmíň na dva tejdny. Super.
Dneska sme měli povinnou tříhodinovou přednášku vo drogách. Tak sme šli s Káčou a Kubou na žbre. Achjo, stejně sme se nic novýho nedozvěděli.. ale pán byl milej, to jo. Taky bylo focení. Naše škola už se nezmůže ani na fotografa, takže to jeden náš spolužák fotil všechno svym mini foťáčkem. Nějak sem to celý to.. nestihla. jak sem byla... moc.
Mentolový kapesníčky jsou zlo!