Říjen 2007

Víkend a tak.

29. října 2007 v 7:58 radosti všedního života
Řikáte ste zvědaví na můj prázdninovo-víkendovej program jo? Nu...ve středu, ještě za tepla, sme se vydali do R..s Lízinou, která hned v tramvaji utrpěla šok největšího kalibru, ovšem to se sem jistě rozebírat nehodí. A koho tam nepotkáme, taková náhoda... Popojedem.. Resort proběh ve zkratce uplně stejně jako vždycky.
Ve čtvrtek nám po dlouhejch vyřizováních a zmatku padlo vejletování, což mě velice pobouřilo. Tedy podnikla sem se Sandřinou a Cválou koncert Horkýže.. pomineme.li ten příšerně nudnej začátek a rovný kšilty v průběhu, bylo to perfektní, naprosto.
V pátek nebylo co dělat, takže po odpoledni prosezenym po kavárnách a cestování jen tak po Praze sem se rozhodla navštívit Dejnici, spíš teda její oslavu narozenin kdesi v Radiobaru.. nad očekávání sem se skvěle bavila, možná vim čim to bylo způsobený, ale tak... já sem jim to říkala! Protože matka byla v páteční večer na tom hůř nežli já a v sobotu ráno žebrala u mojí postele vo aspyrin (píše se to tak doufám ježiš) nebezpečí mýho odhalení bylo zažehnáno.
V sobotu... v devět nula šest už sem seděla ve vlaku směr Pardubice.. myslim, že popisovat dva dny proválený u bedny je zbytečný:) Noa připravujeme finální plán narozenin ve vidlově. Tedy.. těšte se, ŽE.
Holahej.

Der Bus war Weg.

24. října 2007 v 17:02 radosti všedního života
Jako za poslední tejden se toho celekm dost stalo, ovšem 90% z toho sou samý hovna, který je uplně zbytečný sem psát. Jedno z největších by byla patrně páteční návštěva Resortu, která se celá nesla ve jménu Žofky-plavecké kurvy (jak byla samotnými jejími obšťastňovateli nazývána). Dost sem to ke konci nestíhala. Ale pobavili sme se, komančéro, viďže Sandřino. Nojo.
Zejtra jedem na vejlet, těšmě se. Pokud bych nějak duševně ochořela, vězte, že z vlastní vůle... maximálně můžete udělat něco Václavovi, protože ten v tom určitě pojede taky. Report bude samozřejmě poskytnut v jákemkoliv duševním rozpoložení.
Ave *kých*

..Dementky.

17. října 2007 v 13:45 radosti všedního života
...mám špatný svědomí, pač sem zatáhla děják. Opět. No... ovšem dneska budu sportovat, lítat po smíchově, takže se přesvědčuju tim, že se to vykompenzuje. Samozřejmě.
Včerejší pracovní posezení bylo to nejhorší co sem v životě zažila, nikdy nechci tak dopadnout. Zlatá prace v McD. Fuj. Díkybohu, že tam se mnou byla Káča, zemřela bych. Bude to strašný až jim zejtra řeknu, že z toho nic nebude. Přednášeli mi tam TAK zapáleně:D Stydim se.
Dneska se prej bude resortovat, slyšela sem. Bude podanej report. Sem zvědavá koliže lidí se tam sejde dneska, žeby celý tři...? Doufám, že ne.
Veronika Černovská má novou barvu na vlasech. Vypadá to přinejmenším zajímavě, ovšem mlčim, protože sem nucená si to tam kydnout taky. Počítam, že mi ty vlasy prostě vypadaj. A bude aspoň pokoj. Odpoledne u věže bylo moc málo žoviální. Odešla sem.
Chtěla bych oficiálně poděkovat Ondřejovi za pomoc a ngličtinou:D DÍKY .)
odebírám se pojíst, přešatit a vyrážim. Mějme se.
je to to nejhorší, sme to my.

Dobročinná.

15. října 2007 v 21:50 radosti všedního života
... na otázku co mám koupit bratrům k narozeninám mi Cvála poradil ,,hovno". Poslechla sem. Jakej to mělo úspěch?:D Neuvěřitelný. Bylo dáno na chodbu s očekáváním otcovi reakce na něj, je to hodně divný, ale ještě si toho nevšimnul.
Dneska sem dělala samý dobrý skutky. Zátahla sem školu. Pomáhala (nosila tašku) s Bílou pastelkou a šla na spinning. Koupila sem si křiklavě zelený mrkváče a kostkatou sukni v Megasekáči a mám dobrej pocit, že mi to zas bude jen ležet ve skříni (ty kalhoty určitě). Týnka se mi v šatně smála, že mám ,,vyvalenej" břich a tloustnu den vode dne víc a víc. Pěstuju si to. Mám z toho radost! Napsala sem Francoi a čekám, že odpověď se konat nebude. Vytloustla sem ze svejch/Sandry nádhernejch šatů a hodně mě to štve.
Dám si na to wafel a marmeládu, dobrou noc!

Kotlety.

13. října 2007 v 12:24 radosti všedního života
Nudím se.
Přestávám se rozčilovat nad funkčností ADSL připojení. Rezignovala sem. Nejlepší řešení by bylo vyhodit ten krám z okna. Jo.
Včerejší večerní zábavný program se na poslední chvíli změnit vzhledem k tomu, že pan Mlčoch se nečekaně vrátil z Tunisu o několik dní dřív, tudíž nocleh byl v pytli. Zřejmě jsme takové opilkyně (a opilci), že jsme se v noci do svých domovů prostě odebrat nemohly:D Tedy náhradní program sme vymysleli s mistrem Czvalingou a to celkem netradičně Resort. Sešel se nás tam vskutku bídnej počet, čtyři. Ovšem nepohrdli sme, ba co víc, společně jsme se pobavili!
Ráno cetsa sem, do vidlova. S maminkou. Nějáká paní se v autobuse rozčilovala, protože jiná paní ji ve dveřích omylem pošťouchla. Jiná paní se omluvila, ale to pro první paní zřejmě nemělo vůbec žádnou hodnotu, protože jí nazvala děvkou co jede prcat mladý zajíčky. Moc pěkné sobotní ráno.
S babi sme obědvaly kotlety.
Čeká mě odpolední zájezd k druhý babi do vzdálenějšího vidlova a večerní klackování se u televize. Perspektivní večer, řekla bych.

Game over.

10. října 2007 v 21:51 radosti všedního života
Nejvíc na světě nesnášim tu příšernou náladu.. večerní, kdy jenom sedíš a je ti do breku nad tebou samym, protože cokoli by bylo lepší než co je právě teď a ty kecy, že může bejt vždycky hůř než je, sou prostě na hovno.Pak začneš vzpomínat, přemejšlet nad těma pitomejma věcma... a je to v piči.
Asi sem emo, pro dnešní večer. Bezva, dobrou noc.

ADSL sux.

10. října 2007 v 14:38 radosti všedního života
..nenávidim připojení ADSL.
Sem líná sem psát poznatky za předešlý dva nezaznamený dny, ale mám takovej pocit, že se stejně nic závažnýho neudálo. Možná tak, že sme s Týnkou po neskutečný době vytáhly paty ven a běhaly. Spíš sme se teda ploužily, ale dobrej pocit to v nás stejně zanechalo.
Dnešní den přináší od rána velký překvapení, hned zrána mi bylo oznámeno, že přece píšem ten test z němčiny, oukej. Můj horoskop v Expressu je z nevysvětlitelnýho důvodu už druhej den totožnej. Nejni to fér. Nepotřebuju žádnou radu. Neasi. Zbytek školy proběh dost poklidně, až teda na Václavovu scénu s tím, že sundat si ten šátek z hlavy mu zakazuje jeho víra. Bylo mu odpovězeno tak, že i se svou vírou může jít klidně za dveře. Nešel.
Poklidnou cestu ze školy mi v tramvaji překazili dva nezletilci ostře pravicového životního stylu. Jejich řeči typu: ,,Ta špína má červenou palestinu, tu už dlouho shánim.." a ,, Počkej venku, tady je moc lidí." mě, přiznejme si, decentně vyděsily.. Ovšem pánové si s veselým výskotem ,,Hajtla" apod. odkráčeli díkybohu jiným směrem.
Udělala sem si toust a chystám se opět na plahočení se (*běh*) ulicemi smíchova.
(by CursedPirate)

Skorovíkend.

7. října 2007 v 12:50 Kultůra
Celej páteční program šel k šípku pootom co paní Němečková prohlásila, že se celá jejich rodina musí sejít k víkendovýmu úklidu, takže na chatu neodjížděj. Dobře, tak už jen odpolední předání drogový zásilky Sýňovi do slávie a deset minut vycházky s Mlčochem na Anděl. S Káčou sme se ještě usnesly, že bysme mohli zavítat do Labu, pač sme byly zvědavý na ty hopery co to tam teď celý zamořili:-! ..Daly sme jedno rychlý a hurá domu trávit páteční večer u televize. Juchů
Skanking Praga
..aneb včerejší poSKAkování v Rokáči. Hlavně, že sme spěchali, že, nojo... v půl sedmý sme čekali na Dádina na Národce a potom, co nám Vojtíšek *punker* koupil startovačky, sme se vydali vstříc pěknému sobotnímu večeru. Už to skoro vypadalo, že sme mohli bejt přejetý autem Gangnails, ovšem na poslední chvíli si nás všimli:/
Discoballs perfektní, Green Smatrol, pravda, horší, že. Kapičku nudička, ale nepohrdli sme a nakonec (pro nás nakonec) Chancers, ve třičvrtě na dvanáct sme byli nuceni odejít, protože poslední metro je poslední metro, že. Týnka ve veselé náladě, Daniel v.. míň veselý náladě:D ..doma sme povečeřeli a společně s Cimrmanem šli spát. Báječné.

Hanka na Bertramce.

3. října 2007 v 21:53 radosti všedního života
...já sem ji nikdy neměla ráda. V primě sem z ní měla strach a od sekundy sme se jí už díkybohu jen smáli. Vždycky sem chtěla vidět jak si maluje řasy a vobtahuje rtěnku protože to měla snad i za uchem. V zimě přes sebe hodila deku a leopardí klobouk, když přituhlo vytáhla netopýrovej kabát, bylo to perfektní. Neuměla zpívat a zamykala si klavír. Nesnášela Špičáka, Duška a Šmerdu. Mejm bratrům teď vykládá, že jsou stejně nevychovaný jako sem byla já. Bezva. (profesorka hudební výchovy--> Hana Rumpíková)
Ve škole to bylo víc než zajímavý, test z fyziky dopadl nad očekávání dobře, prvních dvacet minut sme se s Káčou smály tomu jak sme pitomý a zbylej čas sme věnovaly opisování od Smlsala, tim bych mu ráda veřejně poděkovala. Dvouhodinový čekání na dějepis mi přislo dost zbytečný, tedy sem se vydala na Bertramku. Devítkou. Tam sem ještě asi 15 minut bloudila a jako největší negramot sem se u chodců informovala kdeže je vila Bertramka. Našla sem to. Korčeková má na hlavě hovno a půlka lidí má těžký boty. Předpokládám teď je to tam samej anarcha a rebélie. *smích*
Odpolední tradiční nuda až za roh mě už vůbec npřekvapuje, sem líná otevřít jakejkoliv sešit takže zejtra zas spolíhám na.. nevim na co, spolíhám.
Dobrou noc přátelé a prejže sou čůrky na Bezdězu.

Nešukej to na slajdu!

1. října 2007 v 15:21 radosti všedního života
Divnej víkend... dost, nejdřív čtvrteční cesta za matkou na chatrč do Hronova, vlakem do Pardubic blablabla... celej pátek pršelo, takže jakákoliv činnost nemožná. Jedinej tabák do vodnice... růže. Chutná, pravda, trošku po jaru, ale nepohrdly sme. K završení úspěšného pátečního večera přispěl nemalým dílem jistě taky František, kterej si nevimjak a nevimproč po roce vzpomněl a to co z něj vypadlo bylo prostě neuvěřitelný:D
Přišla sobota a taky závody, cesta do Pardubic, pak do Prahy a nakonec finálně vlakem do Račic... tam sem vítězně dorazila něco málo po pátý večer (!) trénink kupodivu zrušili, takže sem se tam táhla naprosto zbytečně, ovšem nevadí. S Terezkou sme se večer vydaly na pitku, která dopadla nad naše představy dobře, ráno sem strašila v Robertový termomikině a Sýňovejch trenkách po chodbě. Stydim se. (Terezka ovšem dopadla dle mýho mnohem hůř, byla jen v prádle u Květy pod spacákem).. Tak nám začal závodní den, slečny povětšinou vyhrály co se dalo, spokojenost... pak přišla na řadu naše osma a po trošku chaotickým startu sme, chacha, dojely první. Radost.
Večer sme se spokojeně docourali do Prahy a to je konec.
Pěknej víkend, jen co je pravda.)