Září 2007

Připraveni...?

27. září 2007 v 11:57 radosti všedního života
...vpřed.
Nesnášim to. Nesnášim to dlouhý stání na startu, nesnášim vítr, kterej uplně naprosto znemožní jakýkoliv najetí si do dráhy nesnášim, když se nemůžu trefit doprostřed a nesnášim, když musim počítat start. Nesnášim déšť při závodě a taky to jak mě potom nikdo neslyší a já si křičim jen tak do větru. Pokud bude pršet, je to v řiti. Jedou 4 posádky. To dáme, musíme. A bojim se Gábiny, pokud do toho bude kafrat, zemřu;)
Loučim se, držte palce, neasi:P
..ja myslim, že hodně pěkný.

dost džouk.

26. září 2007 v 23:39 radosti všedního života
Vrchol dnešní žoviální nálady.
Tohle mě rozbilo.
Mnohé díky Vojtěchovi.
http://thekickback.com/rickroll/batman.php?titlename=/my_pics_02/

Děravá prejže

25. září 2007 v 18:50 radosti všedního života
Úterý. Začalo to slibně, teploměr v 6:53 ukazoval 10,9°C a to bylo za poslední dobu tolik, že sem si na sebe navlíkla sukni. No jo. To ovšem nikdo nevěděl jak bude odpoledne. Asi padesáttři lidí mi řeklo, že mám děravý punčocháče a tělocvikářka dokonce použila slovní spojení ,,nemocné punčocháčky" vskutku, ještě, že nikdo neměl šanci vidět tu díru na palci.
Už v tramvaji mě ovládla panika, že nemám hausarbajt na němčinu. Uklidňovala sem se tím, že bude určitě až třetí hodinu.. omyl. Spokojeně sem to všechno opsala z výsledků a ještě se pyšně přihlásila na otázku ,,Kdo má domácí úkol?" ..byla sem ovšem spražena odpovědí, že úkol byl jistě jednoduchý, takže si ho máme zkontrolovat sami ve výsledcích. Bezvadný. Zbytek hodiny sem nebyla tázána už na nic. Díkybohu.
Následovala víc než supernudná hodina literatury, výjimečně žádné vzrušení. Smlsalův recitál a píseň o Cidovi, Moliér a podobně. Byla jsem znechucena. Zbytek školy se vlek jak zpomalenej film, možná to bylo tou informatikou. Možná určitě.
..se Šárkou sme jely k nám. Daly sme si řízek se salátem a jabko, Šárka odešla. Přepadla mě taková chuť na čokoládu, že sem se přemohla a došla si ji koupit. Lepším se(já vážně tloustnu, vážně).
Prší. Nebyl trénink. Štve mě to. Tereza si zlomila malíček, má berle. Bezvadný, akorát na pohár. Prej to bude dobrý. Já doufám. Každopádně bych ráda viděla, jak dlouho bude trvat sobotní cesta z Hronova do Prahy a do Račic.. plus dva kiláky s krosnou ke kanálu a tam..? Co tam. Trénink. Počítám s tim, že z těch deseti lidí co řekli, že pojedou se tam dostaví tři. No.
Zejtra test z matiky, umřu. Nejsem schopná to vymyslet, nikdy. Ráda bych věděla kde vživotě použiju sestrojení trojuhelníku a blbosti tomu podobný. Nesnášim tečny. Největší zlo. A taky socky. Kriste. Nedřep tady a jdi se učit. No jo. Líná jak veš.
Včera sem napsala dopis Remarqueovi.. je divnej. Hodně.
Jdu konstruovat tečny a výšky.
Sbohem.

Řízkování.

24. září 2007 v 16:57 radosti všedního života
Trochu nostalgický pondělí s Petrem Jandou, chemií a pěti kilama kočkolitu. Podtrženo sečteno, řekla bych, normální den. Odpolední nuding v teple domova, místo předsevzetí, že půjdu běhat (já bláhová) sem si koupila čokoládu... a zkonzumovala ji. Celou. Jsem barbar. Jediný pondělní potěšení je doktor Hauz. Do něj je ale pekelně daleko. Nikde nikdo. Přestává mě to bavit...
Potřebuju 4. člověka na čtyřku. Dilema.
..dám si řízek.

těžký život venkovana!

22. září 2007 v 14:48 radosti všedního života
Od rána ve Valech. Na denním programu bylo škubání brojlerů, bohužel jsem se u toho ještě nestihla zvěčnit. Extra pro Daniela sem zachytila jeho holuba/křepelku a vyfotila se s rejčem.
holub Daniel.
Činčily.
Mrs. Rýč
Ty tepláky mám ráda. Potřebuju další tipy na své umělecké vyžití. Děkuji.

Durchwal.

19. září 2007 v 18:43 radosti všedního života
Heute bin ich unzufrieden.
Je zima. Jsem bez peněz. Odpoledka. No nikotin a písemka z matiky. Velkej podiv, že sem tu celou estrádu přežila. A nudim se. Neskutečně. Nic ke čtění, nic ke koukání.. a jíst se taky nedá donekonečna, žejo.
Marxová je zadaná, opět. Mnozí ani nepostřehli, že vyměnila přítele. Prej maj psa a ten dost kouše. Nejednou jsme se o tom stačili přesvědčit. Přítel to striktně odmítá.
Zejtra zas odpoledka. Tělák. Pak chemie. Pak koncert. Tu dvacku někde splašim.
Jdu se vycpat.

Paruka na dásně.

17. září 2007 v 20:55 radosti všedního života
Je pondělí. Víc chaotickej den ani bejt nemoh. Začalo to fyzikou kdy se znenadání z kutálejícího se tělesa stalo těleso klouzavéé a pan profesor byl krajně nepříjemný až podrážděný! Odpoledne sem se dopravila za Týnuší na Zličín, že si koupí kalhoty. Aha. Asi tak po návštěvě v prvním obchodě sme věděly, že nekoupí. Nekoupila. Pojedly sme a jely domů. Bezvadnej vejlet.
Nevimjak ale skončila sem na Hradčanský, asi prej druhej směr nebo co... a volal Dádin, že nemá co dělat, tak sme se slezli na Jiřáku a šli se pokochat krásnou atmosférou zahulenejch zahrádek. Báječné.
Marxová byla vo vejkendu na horách. Houby sbírat. Je teď imrvére zhoubovaná.
Již obstojně ovládám algebraické výrazy.
pobavila mě Cimrmanova báseň Vyměním zubní protézu zn. z úst do úst
recitativ: Každý živý člověk má svou zálibu.
Mým koníčkem je inzerce.
Nejraději ze všeho vyměňuji.
Cokoliv za cokoliv.
Výměna je život.
Njede mi o to abych výměnou něco získal,
nýbrž abych vyměnil.
Hlavně, že mám co do úst.
Ale i to nakonec vyměním.
___________
Vyměním dentální
protézu totální,
zuby své nevlastní
vyměním za vlastní
Zuby mé náhradní,
čelisti parádní,
netrnou, nebolí,
líbání dovolí.
___________
recitativ: Je to prostě nádhera - jedna báseň.
Nemusím si na něco dělat zuby,
mám je udělané.
Spálil jsem za sebou všechny můstky
a začal jsem znova.
Teď už mě můžou vytrhnout leda z práce.
Falešné zuby jsou věrné jako pes.
Přilnou ke svému pánovi a nepustí ho,
ani když ho opustí celoživotní družka..
Dokáží všechno překousnout.
Kromě rohlíku.
_____________
Smějí se i když spím,
ve sklenici s šampaňským,
smějí se vesele,
vedle mé postele.
Kořeny nemají,
zviklat se nedají,
ba ani kurděje
nemají naděje.
S umělou sklovinou,
budeš mou jedinou,
za tebou s poklusem,
poběžím s předkusem.
Falešné celisti,
štěstí nám zajistí,
budem žít překrásně,
s parukou na dásně!

Měřík aneb jak si vyřadit oko z provozu.

14. září 2007 v 21:49 radosti všedního života
...včera sem nečekaně za nevysvětlitelných okolností usnula v půl devátý. Nevídaná věc, poněkud. V 5:40 budík a že prej hurá do školy. Tak HURÁ. No. Nultá hodina je vždycky důvodem k radosti, že. Laborky. ,,Umíte mikroskopovat?" ,,ne." ,,Dobře." ...velice zajímavý vodní preparát mechu měříku na zvětšení 450 a víc + následné kreslení, přičemž bylo požadováno dívat se oběma očima současně, jedním do mikrospoku a druhym do papíru, mi způsobilo téměř dokonalou ztrátu zraku pravého oka. Ovšem vidět měřík za to jistojistě stálo. (pozn. Marxová rozlomila krycí sklíčko)
Čtvrtá hodina socek s Buchtou byla absolutně bojkotována (zmijozelem) naší hrou Jméno město, Czvalinga totálně odhalil tajemství mýho J (Jana, ježek, Jihlava, jasmín, jehla a Jamajka) čímž mě připravil o nemyslitelný počet bodů, který sem potom musela dohánět na takových slabších hláskách jakou jsou například Gé nebo Zet. Se ziskem 560 bodů jsem vyhrála a vegetarián Václav mě nesnáší. Stala jsem se i přes svou výslovnou nevoli Mářou.
Po dnešku zpátky ve veslařském světě. Zřejmě mi dělá dobře mít za úkol někoho hodinu a půl peskovat, ještě s tím záměrem, že čím víc, tím líp:D
Walter Davis letí daleko. Od Tysona Gaye dostal melého pittbula, kterého pojmenoval Tyson.
Dobrou noc.

Jako koleno.

13. září 2007 v 14:11 radosti všedního života
..to se říká, tak, většinou, když má někdo holou hlavu, že. Sedim u Marxů.. po zákroku holicím strojkem se cítím skvěle, zatim, než mě sní moje vlastní vlasy (teď už nejsou moje) a přirovnávám se ke koleni. Včera jsem byla krajně žoviální. Povidal Czvalinga (zmetek). Ovšem dneska sme žoviální všichni a to díky novýmu rozdělení naší třídy do potterovskejch kolejí (by ŠP and MS). Já, Marxová, Czvalinga, Pračke a Žampach jsme jako ostuda třídy samozřejmě zmijozel...s čím se však jistojistě nepočítalo byl náhlý zájem o to dostat se právě do naší koleje, protože bordel přece neděláme jen my a pak to neni fér. Tedy prozatimní obsazení zmijozelu je z původních pěti už minimálně deset a roste.
O literatuře jsme poslouchali barokní hudbu. Bylo to vzrušující (opět).
Od půl třetí mám tělák.
Od čtyř mladýho chemika.
sbohem...
PS: můj komp vypověděl službu, tedy.. přiživuji se kde je možno.

Ovec nad Divokou Šárkou:O

11. září 2007 v 18:36 radosti všedního života
..Vy ste to věděli? Káždý ráno je tam pouštěj. Nad rokel. Chuděry. Prej Praha...aha. Dnes sem byla vzrušena o hodině literatury, nebýt v tu chvíli vzrušen bylo krajně nepřijatelné. Prý. Četl se totiž Jan Václav Rosa:O V angličtině jsem byla nucena přiznat, že nemám ráda děti, tudíž ze mě nikdy nebude paní učitelka (po týhle věte nastal konec dialogu). A vrchol přišel při IVT kdy mi Czvalinga (opět) několikrát zmáčkl Turbo.
Odpoledne sem byla na Šárce, ovce už tam nebyly. Pršelo a všechno bylo spasený. Pořád poslouchám píšeň Hovno a pořád mi to asi nedělá moc dobře. Nechytám se v konstrukcích algebraickejch výrazů a neumim spočítat hmotnost země úvahou.
Smrdí tu krysy. Bože.
Ten kabát prostě potřebuju.